Článek
Řidiči se ve větších i menších městech, a dokonce již na běžných silničních komunikacích stávají „kořistí“ placených úředníků odborů dopravy inkasující pokuty z radarů umístěných na často neuvěřitelných místech, kde lze se stoprocentní jistotou vyloučit snahu posílení bezpečnosti silničního provozu.
Jde o nezadržitelný trend přicházející od levicových liberálů vidících v automobilu úhlavního nepřítele a je neuvěřitelné, kolik středových i pravicových politiků na tuto aktivistickou vlnu naskakuje, a dokonce ji pomáhá prosazovat.
Ministerstvo dopravy pod vedením pana Kupky (ODS) však v zesilující šikaně řidičů šlo ještě o další úroveň výše. Na nově otevřené 32kilometrové dálnici D4 mezi Příbramí a Pískem plánuje ministerstvo dopravy úseková měření s radary. Některé zdroje hovoří až o osmi úsekových měření!
Uvedený krok zapadá do „pravicové“ politiky ODS a jejích čelních představitelů, od kterých neustále slyšíme o nutnosti hájení svobody jednotlivce, aby ji pak sami svými reálnými kroky omezovali. Instalace radarů na dálnicích je totiž plně v kompetenci ministerstva dopravy. A to řídí ministr pan ministr Kupka kooptovaný ODS.
Jen pro vysvětlení, měřit úsekovou rychlost na dálnici, kde platí rychlost 130 km/h, je v Česku vzácnost. S úsekovým měřením se na dálnicích setkáme jen v tunelech a přechodně též na rekonstruovaných úsecích, kde je sveden provoz do jednoho pruhu. Osadit 32 kilometrů nové čtyřproudé dálnice v otevřené krajině radary na osmi úsecích je opravdový unikát.
I když poslední informace z ministerstva dopravy mluví již „jen o jednom úsekovém měření v každém směru“, jedná se o neuvěřitelný útok na svobodu jednotlivce. Není totiž jediný rozumný důvod proč instalovat úseková měření na dálnicích.
Montanský paradox a neomezená rychlost v Německu
Argument zvýšení bezpečnosti instalací radarů na dálnicích je zcela mylný, což prokázal tzv. Montanský paradox, kdy na konkrétní dálnici v americké Montaně první polovině roku 1999, kdy platila zcela neomezená rychlost, zemřelo mnohem méně lidí než na stejné dálnici v prvním pololetí roku 2000, kdy platil limit 120 km/h.
Ohrožením bezpečnosti na dálnicích je ve skutečnosti bezohledná jízda (nezávisí na rychlosti motorového vozidla) a nezkušenost řidičů.
Navíc v sousedním Německu, kde je na dálnicích neomezená rychlost, v roce 2020 zahynulo na silnicích méně než v sousední Francii, kde jsou radary na dálnicích instalovány (v Německu žije o 16 milionů lidí víc).
Pravý důvod zavádění radarů: Zlepšení městských finančních rozpočtů
Ve skutečnosti velkou motivací pro zavádění radarů jsou finanční prostředky do rozpočtů měst. Pokuty z radarů generují zajímavé zisky městům a obcím, kterým takto bezpracně proudí finanční prostředky.
V případě výše zmíněné D4 má pokuty z dálničních radarů kasírovat město Písek, podle slov místostarosty Písku Josefa Soumara (Piráti) muselo přijmout šest nových úředníků. Dodal, že „nakoupili software za dva miliony a stále čekají, až stát řekne, jaké úseky měření zprovozní“.
Kauza úsekových radarů na dálnici D4 je také ukázkovým příkladem zbytečného rozhazování veřejných prostředků.
V reakci na zesilující šikanu řidičů ze strany státních institucí vznikla petice za Zákaz radarů na dálnicích. Podepsat ji můžete ZDE.
