Článek
Ukrajinské velení si v posledních týdnech stěžuje, že nemá potřebné zásoby 155mm (granátové) munice, jejíž dostatek je klíčový pro zvládnutí protiofenzívy v příštím roce. Na otázku proč je zrovna 155mm munice tak důležitá, existuje jednoduchá odpověď. Drtivá vzdušná převaha ruské armády. Ukrajinskému bojišti stále dominuje dělostřelectvo. Jediným efektivním nástrojem, jak prorazit ruskou obranu, zůstávají raketomety a houfnice, které dokáží na relativně velkou vzdálenost (desítky kilometrů) eliminovat nepřátelské pozice. Raketomety HIMARS se ukázaly jako GameChanger, ale střelivo do těchto raketometů je drahé s relativně malou výrobní kapacitou.
Houfnice a raketomety západní provenience dominují na bojišti
Proto jsou pro Ukrajinu na bojišti klíčové houfnice západní výroby s dostatečným množstvím 155mm munice jako je německá PzH 2000 nebo M109 Paladin nebo francouzský Caesar, popřípadě polský Krab nebo jedna z nejúčinnějších tažných houfnic M777, která dokázala způsobit obří ztráty a postupně eliminovat ruský postup na jaře 2022 na Donbase.
Dostatek 155mm granátů: Úkol pro Evropu a USA
Ukrajinská strana uvádí minimum 350 000 granátů ráže 155mm měsíčně (přes 4 milióny ročně) pro dosažení cílů na bojišti, úplným minimem jsou 2 milióny dělostřeleckých granátů ročně (jde o „levnou“ munici, nikoliv drahé a přesné střely Excalibur).
Ukrajina je zcela závislá na dodávkách této cenné munice ze zahraničí, tedy Evropy a USA. Původní předpoklady vycházely z úvahy o zajištění dodávky jednoho miliónu kusů 155mm munice ze strany USA s tím, že zbytek zajistí Evropa.
Evropská unie se v březnu 2023 zavázala, že do roka vyrobí jeden milión kusů 155mm granátů. Realita po téměř tři čtvrtě roce je taková, že zatímco v USA výrobu dělostřeleckých granátů neustále navyšují s cílem dosáhnout na konci příštího roku produkce 100 tisíc granátů měsíčně (1,2 miliónu ročně), Evropa se tento rok stěží dostane na 600 tisíc granátů ročně (50 tisíc měsíčně) a to navzdory faktu, že produkce 155mm granátů byla v Evropě vyšší než v USA.
Priorita EU: Klimatická revoluce
Média nejčastěji za příčinu nedostatku granátů zmiňují nedostatek kvalifikované pracovní síly nebo surovin nutných pro výrobu dělostřeleckých granátů (např. nitrocelulóza). Ano, jedná se o vážné problémy, ale podíváme-li se na válečnou výrobu v USA za 2.světové války, i tam museli zbrojaři čelit obrovským problémům, ale vše nakonec zvládli v masovém měřítku. Důvodem byla svobodná ekonomika, absence regulací a podpora vojenského průmyslu ze strany tehdejší americké vlády.
EU jde bohužel opačným směrem, namísto upuštění od nereálných klimatických cílů naopak zelenou politikou regulace zpřísňuje. V prosinci 2022 vedení EU s podporou drtivé většiny členů nařizuje průmyslovým a energetickým podnikům od výrobců elektřiny až po ocelárny snížení emisí o 62 procent proti hodnotám z roku 2005. Tento krok vede k neúměrně vysokým cenám emisních povolenek, což se jako bumerang projevuje ve zvýšených nákladech v průmyslu a energetice. Bruselské orgány a drtivá většina západoevropských zemí za souhlasu českého předsednictví odhlasovávají tento ideologicky motivovaný krok osm měsíců od propuknutí ukrajinského konfliktu! V momentě, kdy moc dobře vědí, že bude potřeba výrazně navýšit výrobní kapacity munice a další vojenské techniky.
Připočteme-li ještě taxonomii, ESG („udržitelné investování“ s důrazem na environmentální a sociální aspekty), které definují jen ty správné „čisté“ obory, do kterých se má investovat, zatímco těžký průmysl, energie z fosilních paliv a vojenský průmysl jsou na „černé listině“, můžeme se pak divit, že se bruselským úředníkům nedaří dosahovat plánů výroby munice, který si tak hezky sluníčkově ve svých kancelářích naplánovali?
EU: Klimatické cíle brání rozvoji vojenského průmyslu
Neexistuje tak ilustrativnější příklad rozporuplného jednání euro unijních orgánů než právě vojenská podpora Ukrajiny. Na jednu stranu EU deklaruje pomoc a vyčleňuje 2 miliardy eur na zaslání miliónu 155mm granátů ročně, ale zároveň si odhlasovává neustále ambicióznější klimatické cíle, které jdou proti rozvoji těžkého a vojenského průmyslu.
A důsledek klimaticky motivovaných omezení?
Nutnou podmínkou ekonomického rozvoje (včetně vojenského průmyslu) je prostředí svobodné ekonomiky. Pokud svou klimatickou politikou vytváříte překážky a nepřátelské prostředí pro rozvoj těžkého průmyslu, nemůžete se pak divit katastrofálním výsledkům.
Důsledkem je nedostatek a předražení. Šéf vojenského výboru NATO admirál Rob Bauer podle agentury Reuters uvedl, že cena jednoho granátu ráže 155 mm stoupla od začátku ruské invaze z 2000 eur (necelých 49 tisíc korun) na 8000 eur (skoro 195 tisíc korun)!
Nedostatek dělostřeleckých granátů vede nejen k ochromení možných protiofenzivních akcí, ale také ke zbytečně zmařeným ukrajinským životům a nákladné opotřebovávací válce.
