Článek
Slavoj Žižek o Izraeli, Hamásu a rostoucí vlně globálního antisemitismu
Kontroverzní filozof Slavoj Žižek se v rozhovoru pro PoliticsJOE nedávno výrazně vyjádřil ke konfliktu mezi Izraelem a Hamásem a k zákeřnému nárůstu globálního antisemitismu. Žižek, známý svou otevřenou kritikou a „umírněně konzervativním komunistickým“ postojem, svými komentáři opět rozvířil vody politického diskurzu.
Žižekův postoj k Izraeli a Hamásu
Ačkoli Žižek v minulosti kritizoval izraelskou politiku, zejména na Západním břehu Jordánu, jednoznačně odsoudil akce Hamásu v Gaze. Tvrdí, že barbarství, které Hamás páchá na izraelských civilistech, je neomluvitelné a Izrael se proti němu musí důrazně bránit. Filozofova vyjádření mají potřebnou komplexnost, která uznává právo Izraele na obranu a zároveň kritizuje některé izraelské politiky, kteří k napětí přispívají.
Ve svém článku pro Project Syndicate Žižek označuje násilí ze strany Hamásu jako pogrom, jehož cílem je vyhlazení izraelského státu a jeho obyvatel. Poukazuje na tragickou ironii, že Hamás se zaměřuje na komunity, které se aktivně podílely na podpoře míru, čímž konflikt eskaluje do nových výšin.
Kritika radikalismu na obou stranách
Žižkova kritika není jednostranná. Odsuzuje také osobnosti, jako je Itamar Ben-Gvir v izraelské vládě, za to, že se hlásí k radikálním programům, které jako by odrážely výlučnost, o niž usilují zastánci tvrdé linie v Hamásu. Podle Žižeka brání fundamentalistické frakce na obou stranách cestě k míru a naznačuje, že skutečný konflikt není mezi Izraelci a Palestinci, ale mezi těmi, kteří uvízli v radikálních ideologiích, a těmi, kteří usilují o mírové soužití.
Znepokojivé šíření antisemitismu
Jednou z Žižekových naléhavých obav je mutace antisemitismu v globální hnutí. Obává se, že konflikt může podnítit antisemitské nálady a spojit je s antikoloniálními a osvobozeneckými narativy třetího světa. Odkazuje na znepokojivý trend, kdy jsou závažné problémy v oblasti lidských práv, jako jsou ugandské zákony proti homosexualitě, rámovány jako antikoloniální boj, což je taktika, které se obává, že by mohla být použita i v případě antisemitských ideologií.
Putinovo politické manévrování
Žižek se dotýká pokusů Vladimira Putina přirovnat Izrael k Ukrajině a vykreslit obě země jako koloniální výspy Západu. Tato strategie má podle Žižeka za cíl získat podporu postkoloniálních národů proti Západu a nebezpečně spojuje legitimní antikoloniální nálady s antisemitismem.
Výzva k naději a soužití
Ve světle této tvrdé kritiky však Žižek vysílá poselství naděje. Vyzývá Izrael, aby odstranil hrozbu, kterou představuje Hamás, ale také aby nabídl Palestincům „program naděje“, gesto, které by mohlo vydláždit cestu k míru a usmíření.
Paradox antisemitských sionistů
Zajímavé je, že Žižek odsuzuje také to, co nazývá „antisemitskými sionisty“, tedy osoby jako Donald Trump, které mohou současně chovat antisemitské tendence a zároveň podporovat stát Izrael. Tato podpora je podle Žižeka často podložena snahou udržet židovskou populaci soustředěnou v Izraeli, a nikoli integrovanou v rámci západních zemí.
Přijetí židovského přínosu civilizaci
Na konec Žižek vyzdvihuje hluboký přínos Židů k evropské modernitě a osvícenství a zdůrazňuje, že jejich vliv je nedílnou součástí struktury globální civilizace.
Žižkův rozhovor je svědectvím o jeho komplexním světonázoru. Vyzývá posluchače, aby přemýšleli nad rámec binárních opozic a čelili sílící vlně globálního antisemitismu s jasným pohledem na historii, kulturu a potenciál mírumilovnější budoucnosti. Bylo by dobré, kdyby levicově smýšlející sympatizanti naslouchali tomuto hlasu rozumu, který je z těchto ideologických pozic poměrně osamocený.
