Článek
Když se mluví o moderních dějinách Grónska, pozornost se obvykle soustředí na Dánsko. Méně známým, avšak historicky doloženým faktem je, že zásadní roli při formování grónského křesťanství, vzdělanosti a rozšíření psané grónštiny sehrála česká reformační tradice Jednoty bratrské.
Moravští bratři, pokračovatelé duchovního odkazu české reformace, zahájili své působení v Grónsku roku 1733. U dnešního Nuuku založili misijní stanici Neu-Herrnhut, odkud se jejich činnost postupně rozšířila podél západního pobřeží. Nešlo však pouze o šíření víry. Moravané přinesli model misie založený na respektu k místní kultuře, jazyku a komunitnímu životu.
Zásadním přínosem bylo jejich působení v oblasti jazyka. Moravští bratři se učili grónsky, kázali v grónštině a vytvářeli texty – katechismy, zpěvníky i vzdělávací materiály – určené přímo Inuitům. Tím významně přispěli k tomu, že se grónština (kalaallisut) začala systematicky zapisovat a používat jako jazyk vzdělávání a církve. Ačkoli první formální gramatiku grónštiny sepsal misionář Paul Egede, právě každodenní jazyková praxe Moravanů zajistila, že se psaný jazyk skutečně rozšířil mezi obyvatelstvo.
Neméně důležitá byla jejich role ve vzdělávání. Misijní stanice fungovaly jako školy, centra gramotnosti a kulturního života. Čtení, psaní, hudba a komunitní etika se staly součástí každodennosti grónských komunit. Křesťanství zde nebylo nástrojem násilné kolonizace, ale procesem inkulturace, který umožnil vznik domácí, grónsky mluvící církevní kultury.
Roku 1900 Moravští bratři své stanice předali dánské luteránské církvi, avšak jejich dědictví přetrvalo. Základy vzdělanosti, jazykové kultury i komunitního uspořádání se staly východiskem pro moderní grónskou společnost 20. století.
Moderní Grónsko tak v sobě nese překvapivý, avšak doložitelný český otisk: duchovní, kulturní a jazykový vliv Jednoty bratrské, který sahá od křesťanské víry přes vzdělávání až k formování psané podoby grónského jazyka.
