Cesta na sever Estonska: rovně a pak doprava

V roce 2018 jsem spolu s mými přáteli a jejich manželkami podnikl moto výlet do Estonska, aniž bych tehdy tušil, že jedno malé estonské město na severu bude jednou slavné díky hlasování českých fanoušků baltických aerolinek. Jak to v oněch místech vypadá? Co zajímavého je tam k vidění? Podělím se o zážitky právě teď. Tímto pozdravuji Jindru, Petra, Vláďu, Janu, Hanku a Štěpu. A také moji Hondu Varadero, která má již jiného, opět spokojeného majitele.

Cestovatel, jenž se vydá do Pobaltí, se musí připravit na stovky kilometrů po rovině. A to doslova – jak směrově, tak výškově. Na zadní pneumatice motocyklu určitě vytvoříte placku kvůli nedostatku náklonů v zatáčkách. Ale zase ušetříte brzdy. Kdo má na motorce tempomat, zamlaská blahem. Připravte si Sudokrém proti vlkům a můžete vyrazit na cestu. Ta vede přes Polsko, Litvu a Lotyšsko. Pravděpodobně cestou vynecháte Královeckou ruskou enklávu a pokud ne, možná tam už zůstanete napořád.

Pobaltí má svůj specifický půvab. Kolem vás se tyčí borové lesy na písku, pod stromy se modrají borůvky, kolem cesty se tyčí dopravní značky „pozor, zvěř!“, u nichž symbol našeho skákajícího jelena nahradil los. Pobavíte se, když se na cestě objeví varování před nebezpečným stoupáním 4%! Značka je pro jistotu na reflexním podkladu, aby do toho krpálu opravdu někdo nevlétnul nepřipraven. Také se vám může přihodit, že navigace ukazuje, abyste jeli 75 km rovně. Po okresce. Bez odbočení. To se u nás opravdu nestane. Uprostřed toho ničeho potom potkáte autobusovou zastávku. Pro koho? Medvědy tu, myslím, nemají.

Cesta ale není nudná. První zastavení v Litvě v motelu nás překvapilo hned na začátku. Rovnou na podlaze tam ve velkých místnostech pospávali řidiči kamionů. Na místní benzince jsme se pokusili koupit pár plechovek piva pro osvěžení. Ale ouha! Místní příjemná prodavačka nám vysvětlila, že poté, co vláda zjistila, že Litva je největším konzumentem alkoholu na hlavu na světě, zavedla prohibici. Takže alkohol jen ve specializovaných prodejnách, a ještě jen v určitou prodejní dobu. Máme tedy smůlu a játra mají štěstí, kupujeme nealko pivo, které ani není dost vychlazené.

Litevci se ukázali jako vcelku příjemní lidé a také jejich kuchyně, hodně založená na rybách, nám chutnala. Tak trochu jako v severním Polsku, jen bez koprui. Pruská architektura je jednoduchá a půvabná zároveň. Za vidění stojí mořská Kurská kosa u města Klaipéda, která je v polovině přerušena ruskou hranicí Královecké oblasti. V mnoha obchůdcích tam můžete svým doopravdy drahým polovičkám zakoupit všemožné suvenýry z jantaru. Můj pokus o nalezení vlastního kousku tohoto minerálu na pláži skončil neúspěchem, takže jsem neušetřil a nakupoval také.

V Lotyšsku určitě navštivte místní přírodní atrakci, zapsanou na seznam UNESCO, a sice „vodopád“ na řece u města Kuldiga. Země se v těchto místech doslova zlomila a voda padá v celé šíři toku z nízkého stupně. Pozor, abyste nepadali taky.

Kromě přírodních zajímavostí a pro nás Středoevropany neobvyklému městu Riga (hlavní město Lotyšska) i v této zemi platí, že se pije jen v určitou hodinu a prohibice krotí žízeň místního obyvatelstva. Ona vlastě platí v celém Pobaltí, včetně skandinávských zemí. Dávný zvyk Seveřanů, totiž utápět depku v alkoholu, se ale stejně nepodaří vymýtit. Ve Finsku a Švédsku dokonce letos vlády uvolnily přísná pravidla pro prodej alkoholu, protože to evidentně neplnilo účel. Co také dělat za polárních nocí? Pašovat lihoviny z Ruska? Nebo pálit samohonku?

Estonsko je malá země s pouhými dvěma milióny obyvatel, ale je příjemná a hezká. Pobřeží Baltu má svůj půvab. V červenci tady není ještě moc velké horko a přihodilo se nám, že se zčista jasna snesla na cestu u pobřeží protivná a vlezlá mlha. Zastavili jsme u borového lesíku a počali vařit na vařičích čaje a polévky z pytlíku pro zahřátí. A také jsme se zašli podívat na moře, které šplouchalo jen nějakých padesát metrů za písečnou dunou, porostlou – jak jinak – borovicemi. Jaký byl náš šok, když jsme spatřili estonskou letní plážovou scénu. Při teplotě nějakých 13 °C tady ve vodě skotačila děcka a jejich maminka se v bikinách vyvalovala na dece s knížkou v ruce. V motorkářských bundách jsme se zachvěli zimnicí. Inu – jiný kraji, jiný mrav!

Byl jsem udiven, že hlavní město Estonska, Tallin (v překladu Nové Město), vede ve statistikách kriminality evropských měst (údaj z roku 2007). Rozhodně jsem neměl ten pocit. Samotné historické město je krásné a trochu mi připomíná architektonickou směs starého Brna, ale i Prahy. Cítil jsem se tu jako doma, až na tu řeč… Některé církevní stavby, zejména chrám Alexandra Něvského, dávají tušit rozšíření pravoslavné církve. Do Ruska je to coby kamenem dohodil. Ve městě panuje čilý turistický ruch, hospůdky jsou plné, pivo si přímo na stolech točí hosté do půllitrů z jakéhosi skleněného zásobníku. A protože z Tallinu vyplouvají velké trajekty do Helsinek, zajeli jsme se podívat i tam.

Trajekt mezi Estonskem a Finskem je obrovský dvanáctipatrový kolos, na jehož každém patře najdete obchody, ale také několik restaurací. Jakmile loď vstoupí do mezinárodních vod, místní obyvatelé toho začnou využívat a ve zrychleném tempu konzumují jinak zakázaný alkohol. Do toho hraje živá hudba. Loď se neznatelně pohupuje ve vodách Finského zálivu, připomínajících špenátovou polévku a alarmy automobilů na palubě kvílejí. Prostě idylka! Ano, také jsem si tam jedno pivo dal. Ale protože už tehdy vyšlo na 7 EUR, neměl jsem zas tak moc velkou žízeň.

Helsinky jsou poměrně moderní město, a kromě několika výstavných pravoslavných kostelů zde mnoho historických budov není. Čechy potěší, že tam jezdí tramvaje značky Škoda. Doporučuji také navštívit Rybí trh, což je dlouhá budova, připomínající kravín, v jejíž útrobách najdete vše, co se dá jíst. Hlavně ryby, ovšem.

A co to městečko s přisprostlým názvem? Kromě velké cementárny a továrny na buničinu tam mnoho krás neobjevíte. Ale ten pocit… kolika lidem se to poštěstí dorazit právě sem? To rozhodně stálo za to. Projeli jsme město, udělali pár důkazních fotek a vydali se na cestu zpět.

Návštěvu pobaltských států, včetně severu Polska, mohu s klidem doporučit. Lidé byly ochotní, jídlo dobré, příroda krásná, cesty sjízdné, architektura pro nás neobvyklá a moře studené, tak jsme aspoň nemuseli sušit plavky. A vůbec při tom nezáleží, jak se jmenuje město, kam dojedete. Objevte také tento pro nás, neprávem, opomíjený kus Evropy. Šťastnou cestu!