Článek
Znáte to: do obchodu přijde paní zralého věku a začne hudrovat, jak všechno zase Fiala zdražil a jak si kvůli výdajům na ukrajinské uprchlíky nemůže dopřát prvotřídní léčbu své artrózy, zatímco ONI si jezdí do Ameriky i s obyčejnými beďary. Najde se bezpočet variant na toto téma. Nemalá část veřejnosti věří tomu, že stát nám lže, veřejnoprávní média jsou tendenční a neříká se nám tady pravda. Pojďme se tedy na to podívat…
V první řadě si musíme osvěžit naše znalosti o pravdě. Pravda je matematický pojem. Existuje vědecká dohoda, že 1+1 = 2, a to je tedy ta pravda. 1+1 nejsou ani 3, ani jedna, nýbrž právě 2. Pokud mluvíme o pravdě, mluvíme tedy o jasných uzancích a pravidlech, zpravidla matematických či přírodních zákonech. Mezi pravdu patří také fakt, že Země je kulatá, protože to bylo bezpočtukrát dokázáno. Vedle pravdy a nepravdy tu máme také názory. Pokud babka tvrdí, že je v restauracích draho, není to ani pravda, ale ani lež. Je to její názor. Názor závisí na úhlu pohledu toho, kdo jej vyslovuje. Pokud totiž tvrzení o Fialově restaurační drahotě srovnáme s cenami v restauracích v Norsku, zjistíme, že je u nás směšně levno. A ještě vyšší level než názor tvoří postoj. Postoj je názor povýšený o odhodlání podle něj konat a žít. Například někdo je toho názoru, že Rusko je obětí Západu a rozhodne se vstoupit do vojenských jednotek Doněcké lidové armády a zabíjí tam z ruských zbraní Ukrajince na ukrajinském území. To již není ani pravda či lež, ani názor, to je postoj.
Růžena (dětská PC kresba), Microsoft / Malování
Kde se u nás bere nedůvěra
Nedůvěra je přirozená lidská reakce, pramenící ze strachu z neznámého. Jde o sebeobranný mechanismus, abychom neopomenuli nic, co nás ohrožuje. Sklony nedůvěřovat systému a většinové společnosti mají lidé s jasnými názory a silnou sebedůvěrou v sebe sama. Jsou to lidé, kteří o sobě obvykle nepochybují, ale pochybují, že okolí je stejně tak důvěryhodné. Jsou to lidé rázní, akční a takoví, kteří nepotřebují od okolí potvrzení své „pravdy“. Jak to je s pravdou, už ale víme, ve skutečnosti jde o názory.
Naproti tomu, lidé bez zdravé nedůvěry podléhají klamům vypočítavců a stávají se obětí podvodů. Jsou to naivkové, které každý druhý napálí. Proto je určitá nedůvěřivost na místě. Jde jen (jako ostatně vždy a ve všem) pouze o míru. Všeho přiměřeně.
Státní propaganda neexistuje. Vlastně ano, ale ne v demokratických zemích
Lidé silně nedůvěřiví jednají zejména na základě vlastní životní zkušenosti. Nevěří tomu, co čtou v novinách a slyší v televizi, protože to považují za státní propagandu. Ano, oni pamatují doby, kdy tomu tak bylo. Co bylo psáno, to byla jedna velká propaganda. V dobách budování socialismu jsme neměli možnost si informace nijak kriticky ověřovat. Ale tak nějak jsme tušili, že to, co říká Gustáv Husák v novoročním projevu, nebude tak úplně pravda. Věděli jsme, že stát nám lže. Vyrostla generace nedůvěřivých a podezíravých lidí.
Tento stereotyp u mnoha lidí zůstal dodnes a ti jej předávají i mladším generacím: nevěř tomu, co se píše a říká, je to lež! Fiala lže! Babiš lže! Američané lžou nejvíc! Lidé nedůvěřiví, kteří se bojí, že mainstream ohrozí jejich osobní svobodu, viní ze lži raději preventivě všechno většinové, tvoří si obrannou hráz proti světu, kterému nerozumí a který podezírají ze stádnosti. Stávají se tak programovými a automatickými opozičníky proti čemukoliv, co z veřejných medií uslyší.
Příroda nám nelže
Proč u nás státní propaganda neexistuje? Na to je jednoduchá odpověď. Aby mělo smysl šířit dezinformaci, je nutné, aby ona měla účel, který pomůže jeho šiřiteli a také aby kryla nějakou rozsáhlou skupinu propojených lidí, kteří z ní profitují. A teď si řekněme, jak by pomohlo třeba naší vládě, že šíří lež o původu Covidu a očkování. Žádný! Vlády se u nás volí demokraticky, prakticky se u moci střídají jedni a druzí a naopak a je tedy úplně zbytečné pouštět do světa manipulativní lži, protože další vláda bude lhát zase po svém a jednotná propaganda se nevytvoří. Novináři neslouží vládě, nehrozí jim tresty vězení, pokud nebudou papouškovat vládní prohlášení. Není to žádná konspirační skupina, která je řízena z Hradu nebo Strakovy akademie. A za vyváženou novinařinu se nepovažuje tvrzení, že když jeden spáchá zlo, může to zlo legitimně páchat i druhý.
Vracím se k našim brblajícím oponentům. Oni pamatují časy, kdy nám stát systematicky lhal a vytvářel falešný obraz reality. Tehdy totiž musel. Byla to metoda, jak mohl neomezeně dlouho přežívat. Byla to nevolená totalita, držící moc silou a strachem, kdy jsme se báli jeden druhého. Podobně jako nyní v Rusku, Severní Koreji, Iránu. Státní lež a dezinformace jsou tam povinné a nutné. U nás ne. Tady není nikdo u moci na doživotí a lhát proto nemá smysl.
Tím nechci říci, že by naši politici nelhali! Jsou to ale takové malé soukromé a trapné lži. Ty nechť plní stránky bulváru, lidé se pobaví. A příště dají hlas jinému kecalovi. Ale nebojme se toho, že by nám ONI a stát vkrádal do hlav propagandu a překrucoval zásadní fakta. Ta má smysl jen tam, v Mordoru. A jestli nám veřejnoprávní média skutečnost přece jen trochu zkreslují, pak je to pro mírnění strachu a paniky. Protože skutečný strach musíme mít ze skutečných lhářů. Těch, kteří lež potřebují, aby přežili.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Propaganda
