Článek
Když jsem se kdysi ptal mých zahraničních kolegů, jaký typ houbiček je nejpopulárnější v jejich rodné Indii, rozpačitě na sebe pohlédli a s pokrčenými rameny řekli: „Staré tričko po bráchovi…“ Není tomu tak dávno, co jsme i v Československu myli nádobí sepranými (a vypranými) trenýrkami a o něčem, jako jsou pěnové houbičky, se nám ani nesnilo, protože jsme netušili, že by to vůbec mohlo existovat. Nejblíže tomu byly snad houby na mytí školních tabulí. Ty jsme zase s oblibou máčeli ve svačinovém mléku, aby po víkendu krásně voněly…
Houbička na nádobí je tak samozřejmá věc, že ji obvykle chytneme do ruky a myjeme s ní cokoliv. Nezamýšlíme se moc nad tím, zda je houbička univerzální, nebo speciální. Bohužel tím můžeme napáchat i dost nepěkné škody. Nedávno jsem četl na internetu článek od bloggerky, která čtenářům vysvětlovala, že houbičky se vlastnostmi liší podle barvy. Pojďme tuto nepřesnost napravit. Jaké houbičky tedy máme k dispozici?
Použití houbičky v době covidové
Běžná polyuretanová houbička
Nejběžnější houbička na světě. Preferují ji země Střední a Jižní Evropy. Pěna může mít různou barvu a na barvě vůbec nezáleží, i kdyby vám to tvrdila mladá, přesvědčivá influencerka. Je vyrobena ze syntetické polyuretanové pěny (ta houbička, ne influencerka). Malé houbičky bez úchopové drážky využívají levnější a měkčí lehkou pěnu, zatímco ty větší houbičky s úchopem mají hutnější a pevnější pěnu. Na čem ale záleží, to je ta drátěnková strana, tzv. vlies. Ve Střední Evropě je zvykem, že černá nebo tmavě zelená barva platí pro abrazivní vlies pro drhnutí připálených hrnců, grilů a podobně. Červená barva například ve Francii znamená totéž - abrazivní vlastnosti. Tyto typy vliesu jsou tužší a obsahují minerální abrazivní prášek. Pokud ale chceme čistit méně urputné znečištění, anebo mýt například teflonové nádobí, měli bychom sáhnout po houbičkách s barevným vliesem, například modrým, bílým nebo hračkově růžovým. Takový vlies abrazivní částice neobsahuje.
„Tati, můžu ti pomoct umýt autíčko? Maminka mi na to dala houbičku!“
„Jistě, Kačenko, můžeš, to budu rád!…. Nééééé, ty Káčo jedna, podívej, jak je lak na blatníku poškrábaný a matný!“
Také se Vám něco podobného stalo? Tak asi byl vlies na houbičce tmavě zelený. Naopak autohoubičky s modrým vliesem vám ani lak ani světlomety nepoškrábou. Používají se na odstraňování hmyzu z auta.
Ještě je dobré říci jedno: tyto syntetické houbičky jsou vegan-friendly, neobsahují živočišné produkty. Část zákazníků to vyžaduje. Po jednom týdnu intenzivního používání je vyhoďte, i když vypadají slušně (myšleno houbičky, ne vegany). Nebo po dvou týdnech občasného použití. Je důležité houbu po mytí vyždímat a nechat vyschnout. Tím se omezí množení bakterií. Divili byste se, kolik se jich tam namnoží, a s nimi také plísně a kvasinky. Podle měření, která si naše společnost nechala dělat na značkových antibakteriálních houbičkách, výsledek byl i na těchto vylepšených výrobcích tragicky stejný – desítky miliard kolonií čeká, až nám infikují nádobí a ruce. Proto nešetřete a vyhazujte!
Abrazivní zelená a neabrazivní bílá houbička s úchopovou drážkou
Celulózová houbička
Syntetické pěnové polymery nejsou moc v kurzu, protože je není možné recyklovat, při spalování tvoří jedovaté zplodiny a skládkováním zaberou mnoho místa. Proto se v některých zemích hojně rozšířilo používání houbiček na bázi celulózy (viskózy), která je v přírodě rozložitelná. Celulóza je základem dřeva a také papíru. Dlužno říci, že přestože je viskóza rozložitelný materiál, její výroba je značně neekologická. Ale tak už to bývá. Každá mince má dvě strany, stejně jako houbičky. Zatímco ve Francii či ve Skandinávii je to běžný výrobek, v České republice se celulózová houbička prodává, asi i díky vyšší ceně, poměrně málo. Na celulózovou pěnu, která vzdáleně připomíná mořskou houbu, je opět přilepen vlies různých barev. Vlies je vyroben z recyklovaných PET vláken, takže někdy dříve to byla PET láhev. Oproti polyuretanovým pěnám má celulóza jednu zvláštní, výhodnou vlastnost: enormně pije vodu a nepřijímá tuky. Co to znamená? Pokud budete chtít setřít desku kuchyňské linky, tato houbička vám vodu pěkně vysaje a stůl vysuší. Polyuretanová houbička by pouze vodu rozhrnula. A nepřijímání tuku? Každá mastnota, která zaleze do syntetické houby, je chutným krmením pro mikroorganismy. A navíc se nám houba časem změní na slizkou kostku čehosi mastně odpudivého. To u celulózy nehrozí, protože tuk nenasává a při mytí se vypláchne pomocí saponátu.
Viskózový ovál bez vliesu
Lze houbičky prát?
Houbičky jsou vyvinuty tak, aby je bylo možné vyprat spolu s nádobím v myčce při teplotách až 80°C. Celulózové houby by se prát neměly, nebo nejvýše do 60°C. Tím si můžete prodloužit životnost pěnového pomocníka. Nezapomeňte potom houby dobře vypláchnout a usušit.
A co desinfekce v mikrovlnce?
Někoho chytrého napadlo, že převařením houby v mikrovlnce zabijete mikroorganismy a máte houbu opět sterilní. V podstatě je to pravda. Ale zvažte, jestli se vyplatí za cenu jedné houbičky zapálit celou kuchyň. Rizikem jsou zejména celulózové houbičky, protože se ohřívají i poté, co se odpařila veškerá voda. Je to fyzika: mikrovlny rozkmitávají OH vazby nejen v molekulách vody, ale i v samotné celulóze. No a suchá celulóza se tak (na rozdíl od polyuretanu) ohřívá dál a dál, až zaplápolá ohýnek. Takže: nedoporučujeme!
Jak vůbec houbičky fungují?
Tím jsme mohli začít. Všechny houbičky pracují na principu mikroabraze, tedy účinku jemné drátěnky, která drhne povrch a do pórů odebírá setřené nečistoty. Je-li pěna příliš měkká, bude hůře čistit. Ty nejlevnější houbičky navíc silně změknou ve vodě a v dlaních potom svíráte jakési mdlé bahno bez většího čistícího efektu. Takže tužší houba bude mýt vždy lépe.
Jak správně mýt s houbičkou? Naprostá většina ploch by se měla umývat tou měkkou, pěnovou stranou. Pouze pro zaschlé a připečené nečistoty se použije vlies, tak vám houbička déle vydrží konat svoji funkci. Jestliže vždy začnete drhnout vliesem, ten se po čase rozvlákní a je po houbičce.
Struktura polyuretanové pěny
Struktura vliesu
A co nanohoubičky a zázračné houbičky?
Bílé, lehké a křehké speciální houbičky z melaminové pěny se na nádobí nepoužívají. Ale jsou to vynikající pomocníci při čištění podrážek snikers bot, při drhnutí obkladaček v kuchyni, znečištěných dvířek kuchyňských linek, ohmataných okrajů světlých dveří a podobně. Avšak prosím pozor: tato pěna má velmi silné abrazivní účinky, i když na to nevypadá. Nesmí se používat na lesklé a citlivé povrchy, protože by je mohla zmatovat (opět například autolaky, leklé dlažby, plastové povrchy). Kouzlo této houbičky spočívá i v tom, že se nepoužívá žádný saponát, stačí houbu namočit do vody a jemně čistit. Pro jistotu začněte na nějakém skrytém místě, abyste se přesvědčili, že houba povrch nepoškrábe.
Melaminová „nanohoubička“
Melaminová pěna pod mikroskopem - jako jemná drátěnka
V obchodech, zejména v zahraničí, můžete narazit na neskutečný počet druhů houbiček, některé jsou i pekelně drahé. Jsou houbičky z recyklovaných pěn, s vliesem s přísadou sisalových vláken či drcených ořechových skořápek, dále houby z pěny, která mění svoji tuhost podle teploty vody, nebo houbičky se speciálním nátěrem hrubé strany bez použití vliesu. Určitě nic nepokazíte, když si přečtete návod. Pokud na něj bez brýlí uvidíte. Není totiž houbička jako houbička! A když návod na obalu nenajdete, nebo nedokážete přečíst, raději si vzpomeňte, že černý a tmavě zelený vlies škrábe, zatímco bílý či modrý by neměl.
Recyklovaná pěna a vlies se sisalem
Natíraná houba bez vliesu
Zdroje:
Fotogalerie Ing. Rudolf Beran, Ph.D., Ana-Aqualine s.r.o.
