Článek
Monumentální, 355 metrů vysoké věže, které po půl století tvořily nepřehlédnutelnou dominantu Středočeského kraje a držely titul nejvyšší stavby v České republice, čeká během několika dnů bleskový odstřel.
Zatímco veřejnost s nostalgií sleduje poslední hodiny těchto ocelových obrů, na povrch vyplouvá šokující realita o tom, jak snadno a lhostejně dokážeme zlikvidovat naprosto výjimečné technologické dědictví. Co se skrývá v pozadí této bleskové likvidace a proč kompetentní orgány raději strkají hlavu do písku?
Absolutní ignorance technické historie a kulturní barbarství
Zatímco nad barokním kostelem nebo renesančním zámkem by se v případě hrozby demolice okamžitě strhla celonárodní debata, k technickým památkám se český stát chová jako k podřadnému odpadu. Liblická dvojčata přitom představují vrchol tuzemského poválečného inženýrství. Jde o unikátní konstrukční systém, jaký nemá ve světě obdoby. V každé vyspělé zemi by taková dominanta byla chráněna jako technologické rodinné stříbro. U nás? Smeteno ze stolu jako hromada starého železa.
Ukazuje se naše hluboká kulturní nezralost. Nedokážeme si vážit odkazů předků, pokud nemají zdobenou fasádu. To, že tyto věže reprezentovaly genialitu českých projektantů a stavbařů a formovaly tvář naší krajiny po padesát let, jako by nikoho nezajímalo. Historie se bez mrknutí oka promění ve šrot.
Alibistické mlčení a ignorance Ministerstva kultury
Největší zklamání však pramení z přístupu státních institucí, které mají ochranu našeho dědictví přímo v popisu práce. Mezi odbornou veřejností, radioamatéry i nadšenci do historie přitom stále probíhají intenzivní snahy o záchranu. Na Ministerstvo kultury byly podány oficiální žádosti o prohlášení vysílače za kulturní a technickou památku.
Reakce resortu? Hrobové ticho. Ministerstvo kultury dlouhodobě mlčí, ignoruje výzvy expertů a odmítá se k podnětům jakkoliv vyjádřit. Tímto alibistickým přístupem a záměrnou nečinností dali úředníci demolici de facto zelenou. Stát se tak elegantně vyhnul jakékoliv odpovědnosti i případným nákladům na spolufinancování záchrany. Raději nechal soukromého vlastníka, aby špinavou práci v podobě odstřelu udělal za něj, zatímco se sám tváří, že se ho to netýká.
Ekonomický pragmatismus na úkor všeho
Oficiální zdůvodnění společnosti CRA je čistě pragmatické. Provoz a údržba takto gigantických staveb jsou astronomicky drahé. Jen nejnutnější opravy stožárů a výměna kotevních lan naplánované na příští rok se odhadovaly na 170 milionů korun. Celkové investice do zachování funkčnosti by podle vedení firmy přesáhly stovky milionů korun.
V situaci, kdy Český rozhlas ukončil středovlnné (AM) vysílání z Liblic už na konci roku 2021 a komerční Country Radio zde utichlo v březnu 2025, nemá areál pro firmu komerční využití. CRA argumentují, že jako soukromý vlastník nemohou dotovat neaktivní objekt ze sentimentu. Vzhledem k tomu, že stát nepodal pomocnou ruku a nepřišel s žádným plánem na záchranu, rozhodly tabulky a finanční škrty.
Hazard se strategickou bezpečností státu
Zatímco účetní mají jasno, bezpečnostní experti varují před obrovskou chybou. Střední vlny mají na rozdíl od moderního digitálního vysílání (DAB+) nebo internetu jednu zásadní vlastnost: obrovský dosah a extrémní odolnost vůči blackoutům či kybernetickým útokům. K příjmu středovlnného vysílání navíc stačí nejjednodušší rádio na baterky, které nepotřebuje žádnou infrastrukturu, mobilní signál ani elektřinu ze sítě.
V éře rostoucího geopolitického napětí a hrozeb hybridní války je totální likvidace takto robustního záložního systému pro krizové situace nepochopitelným hazardem. Spoléhat se v případě rozsáhlého výpadku sítě výhradně na zranitelné digitální technologie je trestuhodná naivita. Až jednou zhasne internet a mobilní sítě, stát už nebude mít jak k občanům promluvit.
Co se skrývá v zákulisí?
Kromě oficiálních tiskových zpráv se v kuloárech otevřeně mluví o dalších faktorech, které likvidaci uspíšily:
-Ztráta národního kmitočtu: S demolicí vysílače definitivně a nevratně zaniká i unikátní a silná mezinárodní frekvence 639 kHz. Zbavujeme se technologického privilegia, které už nikdo nikdy neobnoví.
-Lákavé pozemky pro developery: Areál v Liblicích u Českého Brodu zahrnuje rozsáhlé pozemky pod kotevními lany. Vzhledem k vynikající dostupnosti do Prahy mají tyto parcely obrovskou hodnotu. Vyčištění prostoru od 355 metrů vysokých ocelových věží, které vyžadují obří ochranná pásma, dramaticky otevírá dveře budoucí lukrativní výstavbě či logistickým projektům.
-Problémy s vyznavači adrenalinu: Vysílač se stal magnetem pro tzv. urban explorery a nelegální lezce. Policie zde v posledních měsících řešila incidenty pravidelně. Pro vlastníka tak stavba představovala právní riziko – rychlý odstřel toto nebezpečí jednou provždy vyřeší.
Cesta zpět neexistuje
S pádem liblických dvojčat přejde titul nejvyšší stavby v Česku na vysílač Krašov na Plzeňsku, který je však o 8 metrů nižší.
Z krajiny i z historie definitivně mizí technologický klenot z roku 1976. To vše za tichého přihlížení státu a ministerských úředníků, kteří raději nechali zvítězit demoliční čety. Zda šlo o nevyhnutelnou daň pokroku, nebo o krátkozraké a barbarské rozhodnutí, které v budoucnu v případě krize hořce zaplatíme, ukáže až čas. Jisté je jedno: demolici ocelových obrů, která proběhne do konce tohoto týdne, už nikdo nezastaví.
