Osobní zpověď Simona Slaniny, který představuje investiční platformu FINOBCE

Simon Slanina stojí od počátku letošního roku v čele pražské Hospodářské komory Praha Jihozápad (HK PJZ). Za tuto dobu se mu podařilo to, na co by mnozí potřebovali roky.

Z původní nevýznamné pobočky na Praze 13 vytvořil ambiciózní a vlivnou regionální komoru, která vydává vlastní tištěné noviny, spolupracuje s mnoha městy, obcemi i pražskými částmi, uzavírá partnerství s podnikatelskými skupinami a připravuje revoluční projekty na podporu podnikatelského prostředí.

Nyní Slanina oznámil vznik finanční skupiny FINOBCE ve spolupráci se Svazem místních samospráv ČR (SMS ČR) a investičními partnery Woood & Company, BH Securities a Avant Group. Investiční platforma se zaměřuje na financování projektů z oblasti developmentu, energetiky či inovací ve spolupráci s municipalitami a veřejným sektorem.

V osobním rozhovoru odpovídá na nejčastější dotazy z podnikatelského prostředí.

Tvé ranné dětství nebylo úplně ideální, že?

Nebylo. Jako miminko mě stát násilně odebral mým biologickým rodičům a dal mě do ústavní péče, kde jsem byl do svých čtyř let. Potom jsem se dostal do adoptivní rodiny, jenže adoptivní maminka velmi brzo zemřela a adoptivní otec mě jako dítě týral a ubližoval mi. Když toto zjistila maminka mé adoptivní maminky, vzala si mě k sobě, což bylo na pár let skvělé, ale babička bohužel také brzy zemřela a já zůstal v podstatě sám.

Od začátku života jsem musel bojovat nejen o své postavení, ale i o elementární základní lidské potřeby. Nejdříve v náhradní rodině, později ve školním kolektivu, ve společnosti. Nejen jako Rom, ale i jako člověk, kterému právo na rodiče vzal přímo stát, a tak start do života byl mnohem těžší a složitější. O celém svém příběhu a o pocitech z této životní etapy jsem mluvil i v rámci TED Talks (TEDxPrague) v roce 2019. Ten pocit, když mi ve stoje vyjádřilo několik tisíc lidí podporu svým dlouhým potleskem, byl úžasný a tehdy mi dodal mnoho sil, ze kterých čerpám do dnes.

Čas studií už byl klidnější?

O mnoho ne, spíše naopak. Po absolvování gymnázia na Mělníku jsem v devatenácti letech odešel do Prahy. Nejprve jsem začal studovat elektro fakultu ČVUT, o rok později jsem přešel na právnickou fakultu UK. Během studií to ovšem nebylo o moc lehčí. Mladý kluk v Praze, bez rodiny, zázemí, zkušeností, nebylo to jednoduché, neměl jsem pořádně kde bydlet a měl co dělat, abych se při studiu dokázal uživit. Stala se ale i jedna zajímavost a sice, že si mě našla jedna rodina, která vychovávala moji biologickou sestru, která byla úřady také násilné odebrána. V mých 22 letech mě tedy někdo ,,adoptoval“ podruhé. Díky nim jsem se dostal i do politiky a světa lobbingu.

Můžeš být konkrétní, kdo tě do světa politiky přivedl?

Byl to politik, poslanec za hnutí STAN a někdejší starosta Jindřichovic pod Smrkem Petr Pávek, který mě také velmi podporoval. Působil v Poslanecké sněmovně v období 2017 – 2021. Byl mimo jiné členem Podvýboru pro energetiku a já byl jeho asistentem. Brzy jsem se ve Sněmovně rozkoukal a domlouval mu schůzky, seznamoval se s „velkými kluky“ z byznysu, především z energetiky nebo ze zdravotnictví a začal jsem chápat, jak funguje regulatorika a business kolem ní, měl jsem slušné právní povědomí, a tak jsem se brzy začal specializovat na právo ve zdravotnictví, energetice, a nakonec i financích….

Co následovalo po tvém angažmá ve sněmovně?

V roce 2020 přišel Covid. Nikdo nevěděl, co bude, jaké obory pro podnikání budou stabilní a jaké proticovidová opatření utlumí. Vsadil jsem na zdravotnictví. Dostal jsem nabídku na krizové řízení do soukromé kliniky Axon. Přesunul jsem se tam a vytvořil krizový management, složený ze stratégů, obchodníků, právníků a markeťáků. Kliniku se podařilo nejen ekonomicky zachránit, ale vybudovat z ní jednu z předních klinik v neurorehabilitační péči v ČR s pobočkami v Karlových Varech, v Brně a ve Zlíně. Měli jsme plány získat investora na další velkou expanzi. Bylo úžasné sledovat, co se nám za rok tvrdé a obětavé práce povedlo. Klinika působila ve speciálním oboru neurorehabilitací, pomáhala dětem i dospělým pacientům. Díky naší práci a chytrým tahům se podařilo navýšit počet klientů několikanásobně v době, kdy ostatní rehabilitační zařízení fungovala velmi omezeně nebo svá pracoviště zavírala.

S původní zakladatelkou jste se ale nerozešli v dobrém, že?

Po necelých dvou letech jsme spolupráci v Axonu ukončili. Se zakladatelkou jsme měli rozdílnou vizi, co se týče budoucího směrování a investic. Za svou činnost jsem obdržel obchodní podíl. Protože se nešlo s paní doktorkou na odkupu podílu racionálně dohodnout, prodal jsem ho do skupiny IPC, která v tu dobu rozvíjela zdravotnickou divizi. Původně měli zájem do Axonu investovat a udělat z kliniky zdravotnickou skupinu o více firmách a oborů, ale později z toho také sešlo. Opět se v tomto záměru neshodli s primářkou Zipserovou, nakonec si vyžádala podíl zpět, což se stalo a nyní je opět 100% majitelkou Axonu.

Po této epizodě jsi pokračoval kde?

V roce 2022 si mě najal management IPC (Invest & Property Consulting) na rozvoj strategických projektů. Líbilo se jim, jak jsme s týmem rozjeli kliniku Axon. Tuhle pochvalu jsme mimochodem dostali i od tehdejší zdravotnické konkurence, že je přesně vidět, kdy jsme přišli do Axonu a začali tam tvrdě pracovat.

Management IPC mě oslovil, abychom náš úspěch z Axonu multiplikovali v jejich skupině. A mě to přišlo jako obrovská příležitost, tak jsem do toho šel. Začali jsme vymýšlet, do jakých oborů a projektů by mohla skupina investovat. Podařilo se mi přesvědčit pár dalších manažerů podnikatelů a skupina se jim začala v důsledku naší dřiny rozrůstat. Založila se tenkrát divize energetiky, zdravotnictví nebo mediálního businessu. Za velmi málo peněz a našeho velkého úsilí se podařilo získat několik zdravotnických provozů, včetně jednodenní chirurgie na jihu Čech, z nepovedených developerských investic vytvořit adiktologické zařízení se slušným dvouciferným výnosem, zastabilizovat divizi těžby žuly. V energetice se nám také velmi dařilo, byli jsme první, kterým se povedl velký vědecký spin-off s ČVUT, ve kterém jsme rozjeli projekt vývoje malého modulárního reaktoru Teplátor s celosvětovými ambicemi.

Co následovalo potom, co se to lidé dozvěděli ze všech médií. Jak vzpomínáš na léto 2023?

Tehdy to vypadalo všechno růžově, byť jsme pracovali třeba patnáct hodin denně, nás to prostě bavilo a naplňovalo. Problém byl v tom, že spletenec firem v rámci IPC byl založen sedm let před tím, než jsem tam vstoupil. Nikdo z nás netušil, co se v té společnosti dělo před tím. Podle NCOZ, která do sídla IPC vtrhla 12. července 2023 a státního zastupitelství se tehdejší zakladatel nechoval správně ke svěřeným finančním prostředkům. Já jsem byl ze společnosti „odejit“ pro nadbytečnost zhruba rok před tímto zásahem NCOZ, který reálně ukončil činnost celé skupiny, zaplomboval účty i kanceláře.

Tato kauza zahýbala finančním světem, padlo i několik obvinění. Byl jsi mezi nimi?

Ne, nebyl a nebudu, protože jak říkám, byl jsem ve společnosti jenom najatý manažer na rozvoj projektů a jejich racionalizaci a krizový management. To, co se dělo v IPC před mým angažmá, nikdo moc netušil a ani nemohl vědět. Pro mě to byla jenom další byznysová etapa v krizovém a rozvojovém managementu. Určitě jsem si z toho odnesl zkušenost, jak věci ve finančním a investičním oboru rozhodně nedělat. Poučil jsem se z chyb druhých a musím přiznat, že tehdy jsem poprvé pochopil, jak funguje investiční svět. Co společnost může a co nemůže, kde získává kapitál a jak se má přesně chovat v souladu s regulatorikou a legislativou.

Jak jsi na takový nečekaný konec reagoval?

Chtěl jsem se hlavně postarat o své nejbližší spolupracovníky, kterým jsem do IPC otevřel cestu a nyní přišli o práci, vize a někdy i prostředky. Mám na mysli například svého parťáka Filipa Mikulce, který se mnou začínal budovat kliniku Axon, následně mi pomáhal v IPC a dnes je se mnou v regionální Hospodářské komoře a v projektu FINOBCE. S Filipem jsme si řekli, že si jednou vytvoříme vlastní seriózní investiční skupinu, která nebude skandalizována a bude úspěšně naplňovat své vize.

A založili jste ji?

Napoprvé úplně ne, ale dnes se k tomu velmi blížíme. V roce 2023 jsme založili firmu Blue Brothers BDA, která se věnovala konzultingu, marketingu, lobbyingu, ale měli jsme i dřevo-výrobu, truhlárnu. Vyráběli jsme prémiový nábytek, kuchyňské linky a podobně. Tam jsme ale doplatili na to, že jsme měli vysoké provozní náklady. Zejména lidi nás stáli měsíčně obrovské peníze a my je buď neuřídili a nebo si vybrali prostě špatně. Na téměř dvacet lidí jsem v holdingu vydělával vlastně jenom já s Filipem. Nejvíce nás ale zradil náš tehdejší kamarád Ondřej, jeho jednání prověřují orgány činné v trestním řízení. Byla to pro mě další zkušenost, že vše si musím lépe zajišťovat a zásadní rozhodnutí nemohu delegovat na jiné.

Potom už přišla příležitost z Hospodářské komory?

Ano. Z tehdejší oblastní Hospodářské komory Praha 13 mi přišla nabídka angažmá v této pražské komoře. Necelý rok jsme stavěli vnitřní infrastrukturu, oslovoval jsem lidi z byznysu, odborníky ve svých oborech, aby vytvořili respektovanou a vlivovou skupinu. Měli jsme od městských částí pozitivní ohlasy, uzavřeli jsme memoranda o spolupráci, přejmenovali jsme se na HK Praha Jihozápad, čímž jsme se rozšířili na regionální komoru s působností skoro pro dvě třetiny Prahy. Dnes máme 16 sekcí, komisí a výborů, spolupracujeme se Sdružením místních samospráv a s řadou podnikatelských uskupení. Připravujeme zahraniční mise a projekty ekonomické diplomacie. Soustředíme se také na finanční oblast a máme zde velké plány a ambice celého našeho představenstva a členské základny…

Jako například již zmíněný projekt FINOBCE?

Přesně tak. Dosavadní cestou jsem potkal mnoho lidi. S těmi nejschopnějšími nyní tvoříme novou etapu ve finančním světě a děkuji za to. V červenci minulého roku jsme představili platformu FINOBCE s.r.o. Společnost se zaměřuje na financování projektů z oblasti developmentu, energetiky či inovací ve spolupráci s municipalitami a veřejným sektorem. Je logickým vyústěním toho, co jsme se za posledních deset let v businessu naučili, ať už jako krizový, rozvojový nebo investiční manažeři, ale i jako lobbisti a vizionáři.

Po zkušenosti z IPC, máte pro činnost potřebná oprávnění?

Právě a především po této zkušenosti jsme si řekli, že musíme spolupracovat jenom s regulovaným sektorem. Sami jsme nyní v procesu stát se jeho součástí. FINOBCE jako platforma propojuje projekty z veřejného sektoru s investičními skupinami. Vybrali jsme tři největší a nejsolventnější investiční skupiny a oslovili je s naším ambiciózním plánem. Tedy, že v obcích leží miliardy v příležitostech a že jim je chceme pomoci rozhýbat pod jejich dohledem a supportem. Na projektu participují nejen výše zmíněné společnosti, ale například i Sdružení místních samospráv ČR.

Jakou roli přesně zde hraje sdružení samospráv?

My jsme toto sdružení znali z minulosti. Je to velmi známá organizace sdružující několik tisíc měst a obcí a bojující za jejich práva a zájmy. Napadlo nás, že bychom s nimi mohli spolupracovat, abychom se mohli efektivněji dostat k potřebám municipalit…Nebyla to lehká cesta ale téměř po dvou letech vzájemných námluv a prokázání našich business schopností se nám podařilo uzavřít memorandum o spolupráci v investičních a projektových záležitostech. Společnými silami jsme vytvořili vzdělávací a projektové rámce pro obce, otevřeli most mezi soukromým a municipálním sektorem, uspořádali několik opravdu velkých ideových konferencí a nyní se můžeme těšit z důvěry mnoha měst a obcí, se kterými jsme navázali úzkou spolupráci.

Podle čeho jste vybrali tři zmíněné investiční skupiny?

Uvedení strategičtí investiční partneři vstoupili do projektu po důkladném výběru na základě přísných kritérií. Vytvořili jsme si několik ekonometrických vzorců a rozhodovacích matic. Základními parametry bylo například to, jak a kde alokují svěřený kapitál. Bylo pro nás důležité, aby také znali problematiku municipalit, měli dlouhou investiční stabilitu a tradici, zkušenosti, ale hlavně silný kapitál i dohled ČNB. Toto vše tito partneři splňují. Každý má své ověřené investiční strategie a vzájemně se doplňují. Ať už z pohledu regulatoriky nebo svým zaměřením například na stavební development, zdravotnictví či energetiku.

Obce tedy mohou prostředky investovat i čerpat?

FINOBCE vytváří funkční ekosystém, kdy obec svěří své volné prostředky k třem největším poskytovatelům investičního zhodnocení v zemi, a navíc ještě ovlivní, do jakého projektu tyto subjekty zainvestují. Obce tak mají dvojí užitek: za prvé, jejich peníze pro ně pracují za mnohem vyšší úrok, při menším riziku než v bance, a zároveň získají investičního partnera na projekty, které by sami ještě dlouho nemohly realizovat nebo dokonce vůbec. Vznikl nám tedy takový investiční ekosystém, který nazýváme obce obcím.

Čemu se aktuálně dále věnuješ?

Určitě budeme rozvíjet naší investiční skupinu, abychom naplnili náš potenciál, Baví nás spolupracovat s veřejným sektorem a hledat nové příležitosti. Například skrze PPP projekty propojovat municipality s tím soukromým. Chceme založit energetickou, developerskou a mediální divizi a také samozřejmě zapracovat na našem PR a obraných mechanizmech. Už jsme se dostali daleko a je dobré dát ostatním vědět, že nechceme nikomu škodit, naopak, rozvíjet a podporovat.

Naznačil jsi, že by někdo tvoje předchozí působení, zejména v IPC, mohl použít a negativně interpretovat v souvislosti s Finobcemi. Tušíš, kdo za tím stojí?

Upřímně, nevím. Jsem bezúhonný člověk, který vždy svým závazkům dostál. Asi jako každému v byznysu se mi něco nepodařilo, ostatně žádný učený z nebe nespadl, ale důležité je se ke svým chybám postavit čelem a poučit se z nich. Tak vnímám i reputační riziko z kauzy IPC. Jsem spojený s firmou, kterou byť až rok po mém odchodu, zavře NCOZ. Myslím si, že právě na této věci by chtěl potenciální protivník stavět konstrukt kauzy a pošpinit mé jméno v investorském prostředí.

Je to jediný reputační šrám, který máš za sebou?

Je pravdou, že jsem za téměř 18 let podnikání poznal tisíce lidí, a ne s každým jsem vyšel nejlépe. Určitě jsem pár lidí naštval, vybavuji si nedávný případ. Likvidovali jsme špatná podnikatelská rozhodnutí z našeho holdingu Blue Brothers a v rámci mnohdy ostrých vyjednávání o každé koruně s protistranami jsem možná působil až moc tvrdě. Bylo to dáno ale i tím, že některé škody vznikly přičiněním jiných a my jsme v nich byli v zásadě nevině. Přesto jsem ale pomyslnou hořkou pilulku vždy spolkl a ke svým závazkům se postavil čelem. Výsledkem byla vždy smluvní dohoda o narovnání a následné plnění našich závazků.

Napadá tě nějaké poselství na závěr?

Je důležité si uvědomit, že těžké období může zažít každý. Ale je jen na nás, jak s tím naložíme. Někdo dělá „mrtvého brouka“, někdo se snaží svým průšvihům vyhnout nebo je prostě ignorovat. To ovšem není a nikdy nebude náš případ.