Článek
Začneme zlehka jednoduchou úlohou.
Pepíček má deset jablek, Mařenka třikrát tolik, tedy třicet. Andulka čtyřikrát tolik (co Pepíček), tedy čtyřicet a Růženka pětkrát tolik, tedy padesát.
Schématicky vyjádřeno („y“ je „tolik“)
y ------ krát 3---------> 3y
y ------ krát 4---------> 4y
y ------ krát 5---------> 5y
Druhý příklad: Pokud má Pepíček pět švestek a Mařenka deset švestek, dá se říci, že „Mařenka má jednou tolik švestek co Pepíček“, ale i, že „Mařenka má dvakrát tolik švestek co Pepíček“. To je na první pohled protichůdné.
Budete-li úlohu řešit ryze matematicky (opět platí, že „y“ je "tolik"), pak by se „jednou tolik“ a „dvakrát tolik“ muselo rovnat, tedy
1.y = 2.y
což není nesmysl, ale což platí jen pro „y“ rovno nule. Tedy že Pepíček nemá nic a i Mařenka nemá nic, resp. má dvakrát nic. Ale v tomto příkladu má Pepíček pět švestek a Mařenka deset švestek, tedy ne nulu!
Matematikou se ke kloudnému výsledku nedostaneme, na pomoc si vezmeme jazyk. Konkrétně elipsu (v jazyce není elipsa uzavřená křivka se dvěma ohnisky a konstantním součtem vzdáleností všech bodů od obou ohnisek). V jazyce je elipsa vypuštění části textu.
Pokud se původní text používával: „Mařenka má ještě jednou tolik švestek co Pepíček“, pak už nám to sedí i matematicky.
y + 1.y = 2.y
Věta s „ještě jednou tolik“ se používala často, lidé ji přestali vnímat co do obsahu, začali ji brát jako celek, jako frázi. A odtud už je jen krůček k vypuštění slova „ještě“, tedy ke zmiňované elipse.
Na závěr vtip k početnímu tématu.
Matematikova manželka pošle matematika na nákup: „Půjdeš pro chleba. A když budou mít rohlíky, vezmeš jich deset.“ Matematik přide do obchodu, zjistí, že rohlíky mají (podmínka je splněna), koupí proto deset chlebů.
