Článek
Když jsme se již v roce 1909, ještě v době Rakousko – Uherské monarchie, přihlásili na hokejový turnaj do francouzského Chamonix, tak se zvědavostí a zejména s očekáváním , jak obstojí naše mužstvo v porovnání s ostatními účastníky tohoto turnaje.
Hned náš první mezistátní zápas s Francií tehdy ukázal, že se ještě máme mnoho co učit.
Prohráli jsme 1:8 a za zmínku zcela jistě stojí střelec jediné a vlastně i první branky v naší mezinárodní hokejové historii, Jan Palouš.
V dalších zápasech jsme prohráli se Švýcarskem 2:8, Belgií 1:4 a Anglií, kterou tehdy převážně reprezentovali kanadští studenti, studující v Oxfordu, 0:11.
Jak se dalo předpokládat, obsadili jsme na turnaji páté místo a na závěr pronesl pan Louis Magnus, první prezident a hlavní iniciátor založení Mezinárodní federace ledního hokeje slova uznání o našem mužstvu spolu s přesvědčením, že Češi budou zcela jistě mít v dalších letech v tomto sportu významnou úlohu.
Jistě ani on sám ještě tehdy netušil, jak brzy se jeho slova naplní.
O rok později, v roce 1910 se konalo první mistrovství Evropy v Londýně ještě bez naší účasti.
Ale již v roce 1911 jsme se tehdy po delším zvažování zúčastnili druhého mistrovství Evropy, které se konalo v Berlíně, za účasti týmů Švýcarska, Belgie a domácího týmu Německa, který byl tenkrát považován za velkého favorita.
Hned na úvod šampionátu jsme porazili Švýcarsko 13:0. Tento výsledek vzbudil tenkrát velkou senzaci a pro zajímavost - nejvyššího vítězství nad tímto soupeřem v historii jsme dosáhli v roce 1972, na MS v Praze, poměrem 19:1, po třetinách 5:0, 8:0, 6:1.
V dalším zápase jsme v dramatickém utkání porazili domácí tým 4:1 a když jsme porazili na závěr turnaje Belgii 3:0, velké překvapení bylo na světě a spolu s ním také první titul mistra Evropy.
Jan Palouš reprezentoval náš stát celkem v 19-ti zápasech a byl autorem dvou branek.
Kromě již zmíněné v Chamonix byl také autorem jedné z branek na ME v roce 1913, které se v tomto roce konalo v Mnichově, v utkání s Belgií, a které nakonec skončilo nerozhodně 4:4.
Belgie nakonec toto mistrovství překvapivě vyhrála, díky lepšímu skóre právě před naším týmem.
Jan Palouš byl redaktor, sportovní publicista, autor pamětí, filmový režisér, který v letech 1914 – 1923 natočil několik filmů, např. Noční děs v roce 1914.
Jeho syn Radim spolu s ním v padesátých letech spolupracoval na obrazových publikacích.
Později sám byl výraznou osobou naší společnosti, neboť byl jedním z mluvčích Charty 77, v roce 1990 byl jmenován profesorem v oboru Filosofie výchovy a v letech 1990 – 1994 byl rektorem UK.
Skvělým hráčem byl také Karel Hartmann, levé křídlo hokejové reprezentace, zúčastnil se čtyř šampionátů, vystudoval práva a byl předsedou Českého svazu ledního hokeje a víceprezidentem Mezinárodní federace ledního hokeje. Bohužel zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře.
Výborným obráncem byl rovněž Otakar Vindyš, trojnásobný mistr Evropy a držitel bronzové medaile z OH z roku 1920. Je také třeba dodat, že v roce 1982 byl Mezinárodní federací tento turnaj dodatečně uznaný jako první MS v ledním hokeji. Je také možno říci, že později, v sedmdesátých letech, měl skvělého nástupce na této pozici. Oldřich Machač byl výborný obránce, vyhlášený svými bodyčeky a tvrdou střelou od modré čáry a ze strany soupeřů se těšil velkému respektu.
Karel Wälzer byl jeden z nejlepších českých brankářů. Celkem 9× reprezentoval a měl hlavní podíl na vítězství ve finále ME v roce 1914, kdy svým skvělým výkonem přispěl k výhře 2:0 nad Německem.
Rovněž v roce 1920 na OH se výrazně výbornými zákroky podílel na vítězství nad Švédskem 1:0 a tím i zisku bronzových medailí na tomto turnaji. Zajímavostí bylo, že chytal v plesových rukavičkách.
V civilním životě pracoval v bance, kde byl rovněž oblíben pro svoji odbornost, později se bohužel přišlo na bankovní podvody a zpronevěru, a tak byl nakonec odsouzen a strávil dva roky života ve vězení.
Josef Šroubek hrál sice zpočátku fotbal, ale s hokejem v letech 1911 – 1929 získal celkem 4× titul na ME a ve 40-ti zápasech dal celkem 18 gólů. Jeden z jeho nejdůležitějších gólů byl na OH v roce 1920 v Antverpách, kdy byl autorem jediného gólu v utkání o třetí místo s týmem Švédska.
Zajímavostí je, že jeho přítelkyní byla v té době Nina Červenková. Jednou se spolu pohádali cestou na setkání s přáteli, mezi kterými byl i Vlasta Burian. Šroubek tehdy Vlastu Buriana požádal, zda by se jí mohl trochu věnovat.
Jak vše nakonec dopadlo, je již dostatečně známé. Z tohoto náhodného setkání nakonec vznikla veliká láska na celý život, Nina se za Vlastu Buriana v roce 1919 provdala a po jeho smrti v roce 1962, necelé tři měsíce poté, Nina zemřela žalem.
Josef Šroubek nakonec zemřel v roce 1964.
Toto je jen několik málo informací o lidech a jak je nazval sám Jan Palouš (1888 - 1971) ve své knize s názvem Mušketýři s hokejkou, skuteční hrdinové své doby a jejich osudy a úspěchy si myslím, že si zaslouží i po letech velkou dávku uznání, obdiv a respekt za všechno, co dokázali.
