Čech bojoval za Rusko na Ukrajině. Nyní se marně snaží získat ruské občanství a prosí Putina o pomoc

O svých životních peripetiích se v současnosti čtyřiašedesátiletý muž rozhovořil pro ruský web Gazeta.ru. K jeho vyjádřením je nicméně potřeba přistupovat s rezervou, jelikož jde o takzvaného pohádkáře, který například svým sledujícím líčí, jak je v Rusku vše skvělé a jaký je tam ráj, ale současně od Čechů, které označuje za otroky Západu, požaduje, aby mu do Ruska posílali peníze.

Samotný článek, jenž je označen jako „monolog bývalého opolčence (opolčenec je ruské slovo používané pro tzv. separatisty v Donbasu)“, nese titulek „Za lásku k Rusku dostal 20 let vězení. Čech, který bojoval v Chersonu, poprosil Putina o pomoc“ a doplňuje ho krátký perex „Bývalý účastník speciální vojenské operace Čech Petr Michalů 10 let nemůže získat ruské občanství“.

„Přijel jsem do Ruska před deseti lety. Mou vlastí je sovětské Československo,“ vysvětluje Michalů s tím, že babička a dědeček ho vychovávali k vděčnosti Sovětskému svazu. Podle něj země šla po sametové revoluci cestou fašizace společnosti, a proto si řekl, že v takové zemi dál nemůže žít. Ve svém výkladu ale Michalů zapomíná, že před svým odjezdem do Španělska a následně do Ruska se v Česku dostal před soud kvůli podvodům.

„Na jaře 2014 jsem přijel do Moskvy. Zrovna po navrácení Krymu, když se všichni spikli proti Rusku. Hned jsem požádal o politický azyl, protože s proruskými názory nemohu žít v Evropě,“ pokračuje dále. Michalů ale do Ruska přijel v roce 2016 a na návod, jak by mohl získat v Rusku politický azyl, se ptal české ambasády. Tedy ambasády podle něj fašizujícího státu.

„Jsme informováni prostřednictvím ambasády v Moskvě, že jeden z českých občanů nás informoval, že má v úmyslu požádat o azyl v Rusku. Nemáme ale možnost ověřit, jestli tak skutečně učinil,“ sdělila tehdy Lidovým novinám Irena Valentová z tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí.

Webu Gazaeta.ru se Michalů svěřil, že se hned po příjezdu do Ruska setkal s takovou byrokracií jako nikdy v životě. „Několik let jsem bojoval za to, abych v Rusku pobýval legálně. Zmocněnec pro lidská práva, kancelář prezidenta, migrační služba, policie, právníci, chodil jsem na všechny úřady,“ líčí český milovník Putinova Ruska.

„Dvakrát mě soudili za nelegální pobyt, dvakrát mi dali pokutu 5 000 rublů, ale soud napsal, že nebudu deportován, protože je to kvůli mým názorům nebezpečné. Nakonec mě vyhostil jakýsi ředitel migrační služby v Petrohradu a dal mi zákaz, že se tři roky nesmím vrátit do Ruska,“ popisuje Michalů, jak u úřadů Putinova režimu, který ho na několik dní poslal do vězení, narazil.

Z Ruska tak český dobrodruh odjel na začátku roku 2020 na okupovanou část Donbasu. Prý chtěl žít v zemi, kde se mluví rusky. Ještě se rozmýšlel mezi Běloruskem, Abcházií, Osetií, ale nakonec odjel do Doněcku, protože prý tušil, že přijde čas a takzvané Novorusko se připojí k Rusku.

V Doněcku vstoupil do dobrovolnické oddílu, který spadal pod ozbrojené složky takzvané Doněcké lidové republiky (DLR). V oddíle, s nímž žil ve dne v noci, byl jediným cizincem. „Byl jsem rád, že mě vzali a že má střechu nad hlavou,“ uvádí s tím, že do pravidelné armády DLR ho nevzali kvůli věku, ale zde mohl být jako dobrovolník. Jeho základna byla nedaleko města Horlivka (zhruba 50 severovýchodně) od Doněcku.

„Od samého začátku jsme se zapojili do speciální vojenské operace. Byl jsem v Avdijivce a na pravém břehu Chersonu. Tam zabili našeho velitele. Do teď nechápu, proč jsme opustili Cherson,“ popisuje Čech své vojenské zážitky s tím, že dostal samopal a v Chersonu zažil i takzvané referendum, které mělo potvrdit přičlenění okupovaných území k Rusku. „V Chersonu jsme chodili do obchodu jenom v civilu a ve třech. Bylo nebezpečí, že ve městě jsou diverzanti,“ popisuje Michalů a uvádí, že i ve volném čase měl u sebe knížku, kalašnikov a kávu popíjel z hrníčku s obrázkem Putina.

„Strávil jsem s oddílem ve válce tři roky. Všichni členové oddílu podepsali kontrakt, získali sociální benefity, výplaty. Kromě mě,“ mění český bojovník tón a dodává, že mu jeho velitel slíbil zařízení ruského občanství, kontraktu a vojenské knížky. Ale než to stihl udělat, zemřel. Michalů svou ošemetnou situaci vysvětluje tak, že zatímco jeho spolubojovníci z Donbasu odjeli podepsat smlouvu do Ruska, on do Ruska nemohl, protože neměl občanství. „Celou tu dobu jsem nedostával výplatu, nic jsem nedostal,“ vyjadřuje své rozčarování Čech, co pro Putina nasadil život.

Michalů zmiňuje, že poté žil rok v Doněcku, kde se mu podařilo získat dokumenty, aby se mohl vrátit do Ruska. K tomu dodejme, že ho v Doněcku navštívila malá skupina jeho českých fanoušků, která ho odtud v podstatě vykoupila. Jinými slovy ty dokumenty něco stály, ale to Michalů pochopitelně nezmiňuje, aby na Kremlem kontrolovaném webu nepopisoval korupci ruských úřadů, což by mu logicky přitížilo.

Po návratu do Ruska zamířil do sibiřského Irkutsku, kam ho pozvali známí. Ve městě získal povolení k pobytu, ale bez ruského občanství nemohl najít práci. „Obvolal jsem desítky nabídek, ale všude řekli, až bude občanství, hned přijďte,“ vysvětluje.

Z Irkutsku pak zamířil do Moskvy, kde začal obcházet úřady, aby mu dali potvrzení účastníka speciální operace a také urychleným způsobem občanství. „Dostal jsem se do uzavřeného kruhu a úřady si mě posílaly mezi sebou,“ dává najevo rozčarování s tím, že úřady po něm chtěly, aby dokázal, že skutečně byl ve válce. Ale ani jeho fotky a dopisy spolubojovníků úřady neobměkčily.

Čech tak znovu napsal dopis Putinovi a v dubnu 2026 ho podal na jeho moskevskou kancelář. Na místě mu řekli, že podle zákona mu kancelář musí odpovědět do měsíce. Žádnou odpověď ale nedostal. „Šel jsem do té kanceláře ještě dvakrát. Pokaždé tam byl jiný úředník a pokaždé mi odpověděli to samé,“ vysvětluje Michalů, jak v kanceláři jeho milovaného Putina nepochodil.

„Chtěl jsem znovu podepsat kontrakt (myšleno s ruskou armádou), ale nevezmou mě, protože mi je 64 let. Jak dlouho ještě budu čekat na občanství obyčejnou cestou? Já chci pracovat, dokud mám síly. Myslím si, že mám právo na občanství v zrychleném režimu,“ domnívá se český veterán.

Gazeta.ru dále uvádí citát z dopisu, který Michalů adresoval Putinovi: „Podle údajů z úřadů nejsem nikde oficiálně zaregistrován. To znamená, že neexistuji. A když neexistuji, tak jsem se neúčastnil událostí na Donbasu a speciální vojenské operace. Ale to, že nejsem nikde zaregistrován, neznamená, že jsem tam nebyl, že nežiji a že neexistuji.“

„Mám v duši zlost. Kde je spravedlnost? Riskoval jsem život jako ostatní. Kvůli Rusku jsem ztratil vše,“ zmiňuje s tím, že ho prý v Česku v nepřítomnosti odsoudili na 20 let. „Za lásku k Rusku mi dali 20 let vězení,“ píše. Nikde ale nejsou informace o tom, že by takový rozsudek byl skutečně vynesen. Michalů se také neobjevuje v policejní databázi osob, po kterých je vyhlášeno pátrání. Na druhou stranu pokud by se do Česka vrátil, těch dvacet let by pravděpodobně dostal, jelikož takové tresty za stejné skutky (účast v ruské válce proti Ukrajině) už padly.

„Ptají se mě, jestli se mi stýská po České republice. Vůbec ne. Pouze po rodině. Když jsem byl v Doněcku nebo v Irkutsku, stýskalo se mi po Moskvě a Petrohradu. Miluji Rusko,“ píše a dodává, že deset let neviděl syna. Ten má pracovat u pražské policie a byl i kvůli svému otci vyslýchán. „Narodily se vnučky, ale nikdy jsem je neviděl. Pro blízké je těžké přijet na návštěvu do Ruska. S cestou je problém, s vízy je problém, všude se ptají. Ale já vím, že to tak nebude navždy. Rusko zvítězí, my zvítězíme a vše se změní,“ uzavírá svůj monolog Petr Michalů, jenž svou rodinu vyměnil za putinovské Rusko, které se ale k němu obrací zády, i když pro něj neváhal nasadit svůj život.

Čtyřiašedesátiletý Petr Michalů tak dál žije v pronajatém pokoji v domku kdesi za Moskvou. I když je veteránem Putinovy speciální operace, nemá za ni peníze ani sociální výhody a dosud nedostal ani to vysněné ruské občanství. Dál tak žádá své české fanoušky, kterým na americkém Facebooku ukazuje, jak je v Rusku vše dokonalé, zatímco Západ je nad propastí, aby mu do Ruska posílali peníze.