„Chci po vás úsudek,“ školil Macinka české velvyslance tři dny potom, co ho Pšenák napálil

Macinka sice tvrdí, že celou dobu věděl, že se jedná o podvrh, ale screenshoty komunikace ukazují, že ještě 29. srpna, tedy osm dní po natáčení, věřil, že jedná s tím pravým „Pauknerem“. Rovněž sám od sebe Pšenákovi zkritizoval na Ministerstvo životního prostředí Motoristy dosazeného Adama Šejnu. Ostatně tvrzení „já jsem to celou dobu věděl“ bývá klasickou výmluvou těch, co naletěli a nechtějí to přiznat.

Ať už o tom věděl, nebo nevěděl, Petr Macinka každopádně sehrál něco, co by si profesionální kariérní diplomat dovolit nemohl. A píšu to proto, protože jsem jich mohl za dlouhé roky řadu osobně poznat. Poněkud bizarně pak působí, že pouhé tři dny po natáčení kdesi ve sklepě Macinka na poradě s velvyslanci jako jejich nadřízený pronesl: „Chci po vás úsudek, aktivitu a výsledky.“

Kdyby jakýkoliv český velvyslanec sedl na lep nějakému anonymovi, jel by natáčet rozhovor někam do sklepa, kde by byl muž v kukle a kdy by toho následně byla plná média, pravděpodobně by ihned letěl. Jednoduše by tím prokázal, že na danou pozici nestačí, když nemá dostatečný úsudek, aby vše odhalil. A bylo by nejspíš úplně jedno, kdyby se obhajoval tím, že to celou dobu věděl.

Zkusme se nad tím zamyslet. Jak se asi naši diplomaté mohou dívat na Petra Macinku a na jeho rady o úsudku, když takto školácky naletí a vlastní úsudek ho zřejmě zklamal. A není to vůbec o nějakých jeho politických názorech na Green Deal, nebo že v létě je teplo a v noci tma. Je to o elementárních dovednostech.

Aby se někdo mohl stát diplomatem, musí splnit náročné kvalifikační požadavky. Případní zájemci si o nich mohou přečíst na webu ministerstva. Diplomatem se jednoduše nemůže stát nějaký ne zrovna bystrý a nedozvdělaný skladník nebo čerstvý maturant, co tvrdí, že vojska Varšavské smlouvy vtrhla do Československa 28. července 1968 a okupovala nás do 21. srpna. Tací lidé se sice nyní mohou bez výběrového řízení dostat jako zaměstnanci například na Ministerstvo životního prostředí, ale nikoliv do státní služby jako diplomaté.

Když si vás do státní služby jako diplomata vyberou, musíte se dál vzdělávat a projít různými školeními včetně těch bezpečnostních. A také vás čekají zkoušky. Zpravidla musíte mít i bezpečnostní prověrku. Ta trvá dlouho a musíte doložit spoustu věcí třeba i z dávné minulosti. Jednoduše jste jako budoucí diplomat prověřován, jestli nepředstavujete bezpečnostní riziko a nejste třeba agent cizí moci.

Jako diplomat jste samozřejmě předmětem zájmu různých zpravodajských služeb a musíte odhadovat rizika a přísně dodržovat pravidla bezpečnosti, ať už se jedná o bezpečnost informací nebo fyzickou bezpečnost. Stát na vás jednoznačně musí mít spoleh, že se nenecháte vylákat jakýmsi zakukleným anonymem do nějakého studia a ještě to zatajujete před vlastní ochrankou.

Diplomat je také osoba vzdělaná, s rozhledem, je to profesionál, který si je vědom své pozice a rizik s ní spojených. Musí se mít vždy a před vším na pozoru. Nyní si položme otázku. Jak mohou naši kariérní diplomaté, kteří jsou bytostnými profesionály, respektovat svého šéfa, když takto školácky naletí a ještě jim dává školení o úsudku?

Samozřejmě myslet si, že tento takzvaný prank zůstal jen v tom našem pomyslném českém rybníčku, je hloupost. U nás působící zahraniční ambasády pochopitelně monitorují českou politiku i diplomacii a tento úlet ministra Macinky už odreportovali do svých ústředí.

Petr Macinka by tak mohl méně myslet stylem, že je pouze sám za sebe účastníkem jakési politické reality show, v níž se těší z toho, koho naštve, ale více myslet na to, že je ministrem zahraničních věcí, zastupuje naši zemi a řídí diplomacii. Jak jsem poznal naše diplomaty, myslím, že se musí za jednání svého ministra stydět. Ale pochopitelně to nemohou dát najevo. Jsou to totiž skuteční profesionálové, kteří mají úsudek. Na rozdíl od někoho…