Článek
Voliči z pozice suverénů rozdali karty a na základě jejich nezpochybnitelného práva nyní vzniká vládní koalice trestně stíhaného Andreje Babiše s trestně stíhaným Tomiem Okamurou a s Motoristy, za něž by se ministrem zahraničních věcí mohl stát Filip Turek kráčející od jednoho skandálu k druhému.
Stranou nyní ponechme Turkovy politické názory na Green Deal, průmysl apod. a mimo ponechme i to, že pokud by Turek z pozice ministra reprezentoval stát na venek, jak by asi vypadala jeho oficiální návštěva například Německa (to je nejvýznamnějším obchodním partnerem ČR), kde by Česko zastupoval ministr fascinovaný Hitlerem a nacismem. Na to jsou v Německu obzvlášť citliví.
Nebo jak by Turek poznamenal vztahy s Izraelem, a to nejen kvůli fascinaci nacismem, ale i kvůli jeho schůzkám s představiteli Íránské islámské republiky. Jak by asi vypadalo Turkovo jednání v USA nejen kvůli fascinaci nacismem, schůzkám s Íránci (íránský režim Trumpova administrativa opravdu v lásce nemá), ale i kvůli tomu, že Turek bývalého amerického prezidenta Obamu nazval „negrem“. Jednoduše ostuda.
Členem vlády, který zastupuje celou zemi, by tak měl být ideálně někdo, kdo je uznáván napříč společností, neprovází ho jeden skandál za druhým a má určitou osobní integritu. Jednání typu „to byla mladická nerozvážnost“, které se nyní změnilo na „to jsem nepsal já“, nebo skandální výroky například o posílání studentů do pece, kdy je pak potřeba vše rychle smazat, o Turkově osobní integritě moc nevypovídají.
https://denikn.cz/1865775/ Filip Turek pokračuje v promazávání svých sociálních sítí – a stále nedůsledně.
Posted by Deník N on Sunday, October 12, 2025
Člen vlády zastupující stát na venek by měl být jednoduše odolný vůči různým tlakům a rovněž odolný i proti možným pokusům o vydírání. To, co se prozatím o Turkovi dostalo na veřejnost, pravděpodobně nebude konečný výčet jeho, odlehčeně řečeno, přešlapů.
Vezměme si třeba situaci ohledně „íránských schůzek“. Íránci si o všem bezesporu dělali důkladné záznamy a myslet si, že nemají nějaká „esa v rukávu“, by bylo značně naivní. Tudíž mít za ministra zahraničních věcí někoho, na koho íránský islámský režim, před jehož aktivitami varuje například BIS, má různé páky, by nebylo prospěšné pro Česko.
A co mají Íránci, mají pravděpodobně i jejich ruští spojenci, kteří proti ČR podnikají kybernetické útoky, sabotáže, informační operace a vyhrožují nám válkou a okupací. Chceme v současné mezinárodní situaci ministra zahraničních věcí, co by byl lehce vydíratelný Moskvou? Pravděpodobně ne.
O propojení režimů Íránu a Ruska mluvil například ředitel BIS Michal Koudelka. „Jsme svědky jakési globalizace zla, kdy se země osy zla, tedy Rusko, Čína, Írán a Severní Korea, vzájemně podporují, doplňují a pomáhají si dosáhnout svých cílů. Jsme tedy svědky jevu, který je velmi závažný a nebezpečný a neměli bychom ani na chvíli zapochybovat o tom, že při formování této osy zla hrají ruské zpravodajské služby velmi významnou roli,“ řekl Koudelka.
K tomu přidejme různé skandály týkající se Turkových problematických „vztahů“ se ženami, kdy cizí zpravodajské služby mohou mít v tomto směru další zajímavé materiály, jaké by mohly použít k vydírání. Od věci není ani použití tzv. agentů Romeo (samozřejmě v ženském provedení), které by mohly Turka na nějakém bujarém večírku zlákat.
I když nelze zpochybňovat výsledky demokratických voleb, z nichž vychází určitá povolební spolupráce, udělat kontroverzního Filipa Turka ministrem zahraničních věcí, by bylo jako udělat kozla zahradníkem.
