Kateřině Konečné se nelíbí, že Češi nakupují v obchodech IKEA, H&M a C&A

Je pravda, že lidé za komunistů v obchodě IKEA nakupovat nemohli. Co si mohli nebo nemohli koupit, určovala strana. Na místě je připomenout si, jak takový nákup nábytku v době vlády komunistů vypadal.

V reportáži z roku 1988 můžeme vidět skupinu asi třiceti lidí nocujících před Domem bytové kultury v Praze, aby si mohli objednat novou kuchyň. Jeden muž uvádí, že čeká od půl dvanácté v sobotu, aby se v pondělí dostal na řadu. Důchodce říká, že ve frontě zastupuje dceru a zetě, kteří jsou na večeři a přijdou v půl dvanácté. Další lidé přijeli nocovat do fronty až od Domažlic. Jiný muž oznamuje, že už je ve frontě podruhé, ale pořád se na něj ještě nedostalo. Poslední respondent uvádí, že jsou na devatenáctém místě s tím, že kuchyní má být třiadvacet.

Jednoduše socialistický ráj a blahobyt pod vládou jedné strany, kdy jsme všeho měli dostatek a vše jsme si dokázali vyrobit sami, jak s oblibou tvrdí komunisté, že ano?

I když Češi za komunistů v obchodě IKEA opravdu nakupovat nemohli, značka byla svým způsobem přítomna i v zemích bývalého východního bloku. O tom pojednává článek Seznam zpráv 70 let severského designu. Proč Češi a IKEA patří k sobě? V něm je uvedeno: „Zajímavá je ale zejména výrobní spolupráce IKEA s podniky v socialistických zemích včetně Československa. Přestože pro severského nábytkáře československé podniky vyráběly, běžný spotřebitel se k výrobkům neměl téměř šanci dostat.“

Jinými slovy komunisté, kteří se neustále ohánějí tím, že jsme prý otroci západních korporací, vyráběli pro západní korporace, kdy ale běžný člověk z toho nic neměl, protože si ten jím vyrobený produkt nemohl koupit a také obdržené valuty a devizy byly určeny pro komunistické potentáty. Opravdu pracující lid na prvním místě, že ano?

K tomu jen dodejme, že i v současné době IKEA spolupracuje s mnoha českými firmami a dodavateli a zaměstnává naše občany. A jednoduše nemůže za to, že na svobodném trhu obstála, i když se to našim komunistům nelíbí. Budou nám komunisté znovu nařizovat, co si smíme a nesmíme koupit? Budeme zase nocovat na ulici, abychom se zapsali někam do pořadníku?

Kateřině Konečné se také nelíbí, že všude je plno obchodů H&M a C&A. Není nic jednoduššího, než si připomenout, jak nakupování oblečení vypadalo za komunistů. Podívejme se v další dobové reportáži na bavlněná trička. „Trička nejsou,“ říká jedna z prodavaček. „Máme jen velikost 54, které jsme neměli celé léto,“ říká druhá. „Bavlněná trička nejsou a neměli jsme je celé léto,“ říká třetí.

Zatímco pro běžné občany bavlněná trička nebyla, pro tehdejší vysoce postavené soudružky bylo triček dozajista dost. V Tuzexu.

Každopádně je zajímavé sledovat, jak pohrobci komunistického totalitního režimu připomínají těch 35 let od roku 1989. Zaměřují se na konzum a říkají, že nám ty změny stejně nic dobrého nepřinesly, protože jsme v kupní síle nedohnali Německo. U toho zamlčují hodnoty jako svoboda a demokracie a že můžeme jet svobodně na výlet třeba do Rakouska, aniž bychom museli žádat o výjezdní doložku, nebo nás na hranicích zastřelili. Dobře vědí, že hodnoty svobody a demokracie jejich cílovou skupinu nezajímají. Ta chce komunismus a současně zboží a kupní sílu jako v kapitalismu.

To, že komunisté, jejichž hospodářství charakterizovaly fronty, chybějící zboží, pořadníky, Tuzexy pro vyvolené, podpultové zboží a dráty na hranicích, aby jim lidé z toho „socialistického ráje“ neutekli, argumentují právě konzumem, že nemáme kupní sílu jako v Německu nebo v Rakousku, tak to je hodně velké chucpe.

Na závěr si pro osvěžení paměti dejme, jak ten „socialistický ráj a blahobyt, kde všeho bylo dost a vše jsme si vyrobili sami“, ve skutečnosti vypadal. Aneb „kečupu vyrábíme dost, ale na trhu není, protože nejsou víčka“ a  „tenisové rakety máme, ale nejsou míčky“ nebo „toaletní papír jsme měli naposledy minulý týden ve čtvrtek a vydržel nám jen dopoledne“.

Komunistické bídy a totality stačilo! Nedovolme, aby nám soudružka, která je od svých 21 let nonstop u bohatě placeného koryta, určovala, co si můžeme a nemůžeme koupit. Nedovolme, abychom se pod vládou komunistů zase váleli někde na ulici kvůli zapsání se do nějakého pořadníku.