Článek
Pokud bychom měli analyzovat argumenty Kateřiny Konečné o tom, že Češi dávají přednost nákupům v zahraničních řetězcích, jako IKEA či H&M, před domácími výrobci, mohli bychom skončit u poněkud absurdní otázky: A co vlastně máte doma za gauč?
Snad ne ten kapitalistický symbol s švédským názvem? Nebo za košili? Snad ne tu s Krokodýlem (a opravdu zde teď nemyslíme Brněnku).
Ergo kladívko, argumentace, že „Češi si ničí vlastní ekonomiku“, když nakupují v zahraničních firmách, zní sice hezky v pořadech a statusech o podpoře místních producentů.
Jenže od političky, jejíž strana stále balancuje mezi (n)ostalgickými vzpomínkami na Tuzex a realitou dnešního trhu, to působí spíš jako pokrytecké volání po světě, který nikdy neexistoval.
Představa, že Češi a Moraváci mohou „hlasovat peněženkou“ a zachránit českou ekonomiku prostým ignorováním IKEA, je přitažená za vlasy.
Zapomíná na skutečnost, že globalizovaný trh je právě tím, co lidem umožňuje koupit si věci, které by byly dříve dostupné pouze hrstce privilegovaných.
Koneckonců, jak říká i pan Roman Máca, nebyly to právě Tuzexy a pořadníky za socialismu, které se staly symbolem „výjimečných možností pro vyvolené?
Nepochybně je správné podporovat lokální produkci a rozumnou spotřebu. Ale paušální odsuzování zahraničních značek je zjednodušující.
Možná by KSČM měla místo moralizování nabídnout konstruktivní řešení, jak zlepšit podmínky pro české firmy, aby mohly konkurovat na trhu. Protože kritizovat gauč z IKEA, zatímco sedíte na něčem z „Polstermöbel“, je poněkud ironické.
Závěrem
Představa, že český zákazník změní svět jednoduše tím, že si pořídí kabát z Prostějova místo bundy z H&M, je naivní.
Svět je složitější a zákazník nakonec volí nejen podle ceny, ale i podle kvality, dostupnosti a často i emocí.
Tak co, paní Konečná, co říká vaše peněženka?
Touha po časech před 35 lety, kdy naše zboží, pokud tedy vůbec bylo, tak bylo domácí tedy československé, je asi stejně produktivní jako populistické sliby Petra Fialy o platech jako v Německu. Jenom tak nějak naruby.