Článek
Milouš Jakeš byl komunistický politik a dlouholetý člen vedení Komunistické strany Československa (KSČ). Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s obdobím normalizace a pádem komunistického režimu v roce 1989. Jakeš se stal symbolem zkostnatělosti a odtrženosti stranických špiček od běžného života občanů. Přestože jeho politická kariéra skončila s pádem komunistického režimu, dodnes zůstává výraznou postavou československé historie.
Cesta ke stranickému vrcholu
Milouš Jakeš se narodil 12. srpna 1922 v Českých Chalupách na Šumavě, do chudé zemědělské rodiny. Vstoupil do KSČ v roce 1945, v době, kdy komunisté získávali na popularitě v poválečném Československu. Jeho stranická kariéra byla dlouhá a postupná. Zpočátku pracoval v dělnických profesích a technických pozicích, což mu umožnilo získat podporu strany, která tehdy vyzdvihovala právě dělnickou třídu. Postupně se propracovával výš v hierarchii strany.
V 70. a 80. letech, v období tzv. normalizace, se stal členem nejvyšších stranických orgánů, včetně Ústředního výboru KSČ
Jeho vzestup vyvrcholil v roce 1987, kdy byl zvolen geniálním pardon generálním tajemníkem Ústředního výboru KSČ, což byla nejmocnější funkce v zemi. Jakeš nahradil Gustáva Husáka, jenž byl až do té doby tváří normalizačního režimu.
Kůl v plotě a ztráta důvěry
Jakeš byl typickým představitelem normalizačního vedení – loajální, ideologicky věrný a především zcela odtržený od reálných potřeb občanů. Proslulý je zejména jeho projev z Červeného Hrádku v červenci 1989, který měl být pokusem o mobilizaci straníků, ale místo toho z něj udělal terč posměchu. V projevu Jakeš chaoticky a nejasně kritizoval situaci v zemi a vyjadřoval zklamání nad neschopností strany oslovit mladší generace. Nejvíce zlidověla jeho věta: **„My, jak ten kůl v plotě“**, která symbolizovala jeho osamocenost a nepochopení pro rychle se měnící svět.
Projev na Červeném Hrádku přispěl k tomu, že Jakeš začal být vnímán nejen veřejností, ale i některými straníky jako zcela nekompetentní vůdce. Navzdory tomuto incidentu se Jakeš nadále pokoušel udržet status quo a věrně sloužil ideologii strany, která se v 80. letech dostávala pod tlak vlivem mezinárodních změn, zejména reforem v Sovětském svazu pod vedením Michaila Gorbačova.
Pád režimu a odchod z politiky
Jakešova neschopnost přizpůsobit se novým podmínkám vyvrcholila v roce 1989, kdy komunistický režim ztratil kontrolu nad děním v zemi. Sametová revoluce a masové protesty vedly k pádu KSČ a Jakeš byl nucen rezignovat na svou funkci generálního tajemníka.
Po pádu režimu se Jakeš stáhl z veřejného života. Na rozdíl od některých svých bývalých stranických kolegů, kteří se pokusili zapojit do nových politických hnutí, zůstal věrný svým komunistickým přesvědčením.
Nikdy se za svou roli v totalitním režimu veřejně neomluvil a až do své smrti v roce 2020 se účastnil různých akcí organizovaných radikálně levicovými skupinami, kde kritizoval porevoluční vývoj a hájil odkaz komunismu.
Zemřel 9. července 2020 v hlavním městě Praze za časů korona viru. Dožil se skoro sto let.
Možná, kdyby nebylo Covidu 19 dožil by se i magické stovky, kdo ví.
