Indonésie jako probouzející se obr

Pravděpodobně všichni již dnes víme nebo tušíme, že se váha světových mocností postupně přesunuje a bude dále přesouvat na východ – do Asie. Když se řekne „asijská velmoc“, většina lidí si bez pochyby představí Čínu, případně Japonsko nebo Indii. Avšak v Asii je mnohem více zemí s potenciálem stát se jednou ze světových velmocí. Asi největší potenciál má velká souostrovní země na jihovýchodě Asie, která částečně zasahuje také do Oceánie. Tou zemí je Indonésie.

Pár čísel pro začátek, rozloha Indonésie je 1 905 000 km2 a jedná se o 14. největší zemi světa, Indonésie se rozprostírá na 18 tisících ostrovech z nichž 6 tisíc je obydleno. Je to také 4. největší země světa, co do počtu obyvatel, kterých má úctyhodných 277 milionů. Řadí se tak před Pákistán, který má 235 milionů obyvatel a za USA, které mají 334 milionů obyvatel. Indonésie je také největší muslimskou zemí světa - 87 % jejích obyvatel vyznává islám. Jedná se o třetí největší demokratickou zemi na světě po USA a Indii a jejich demokracie je podle Democracy Index demokracií s vadami, to znamená, že v zemi probíhají svobodné volby, ale některá práva jsou omezena, v případě Indonésie se to týká zejména konfliktu se separatisty v Papuy a diskriminaci menšin. V indexu svobody je Indonésie hodnocena jako částečně svobodná. Co se týče ekonomiky, Indonésie je 17. největší ekonomikou světa, to se možná nejeví tak působivě, avšak je třeba si uvědomit, že od roku 1990 vzrostlo HDP této země na více než třináctinásobek ze 106 miliard $ na 1,4 bilionů $. Od roku 1990 do roku 2022 rostla ekonomika Indonésie průměrně o zhruba 5 % ročně. Ekonomika Indonésie je dnes zhruba stejně velká jako ekonomika mnohem méně lidnatého Španělska. Zde je nutno poznamenat, že ještě před třiceti lety byl mezi těmito dvěma ekonomikami propastný rozdíl. Španělské HDP v roce 1990 bylo 536 miliard $, tedy pětinásobné oproti tehdejšímu Indonéskému, zatímco dnes mají obě země prakticky stejné nominální HDP.

Předpokládá se, že do roku 2050 populace Indonésie vzroste na 317 milionů obyvatel a Indonésie se stane 4. největší ekonomikou světa. Do roku 2030 má ekonomika Indonésie dále růst o zhruba 5 % ročně, poté má růst zpomalit na hodnotu kolem 3 % ročně.

Indonésie je také bohatá na nerostné suroviny. Na území Indonésie se nachází téměř čtvrtina světové zásoby niklu. Nikl se používá zejména při výrobě baterií do elektrických aut a v poslední době se tak stává stále více důležitou surovinou. Indonésie je také jeho největším producentem, v roce 2022 vytěžila zhruba 1,4 milionů tun niklu, zatímco druhý největší producent niklu, Filipíny, vytěžil ve stejném období pouze 290 tisíc tun niklu. Indonésie si svou až nenahraditelnou roli v tomto odvětví uvědomuje a v roce 2020 její prezident Joko „Jokowi“ Widodo nechal zakázat export niklové rudy, povolen zůstal jen export produktů vyrobených z niklu. Tímto krokem chtěl prezident podpořit výrobu s přidanou hodnotou přímo v Indonésii. Tato politika slaví své úspěchy a export zpracovaného niklu, respektive výrobků z niklu, se zvýšil od roku 2015 z 1 miliardy $ na 30 miliard $ v roce 2022. Indonésie v poslední době také doufá v to, že firma Tesla Motors postaví tzv. gigafactory na území Indonésie za účelem výroby elektroaut.

Dále je Indonésie na 3. místě v exportu mědi a na 5. místě v exportu bauxitu. Obě tyto komodity jsou také důležité pro výrobu elektroaut a u obou Indonésie také plánuje zákaz exportu nezpracovaných surovin. Avšak, na rozdíl od niklu, není Indonésie v těchto komoditách nenahraditelná, a tak zůstává otázkou, zda tento zákaz ekonomice spíše neublíží. Indonésie má velmi dobré předpoklady pro růst elektromobilového průmyslu, který, jak se zdá, bude v budoucnosti stále více podstatným.

Nejen ekonomika však tvoří velmoci. Indonésie má kvůli své rozloze a unikátní geografii před sebou mnohé výzvy, kterým se bude muset postavit, pokud chce v budoucnu hrát větší roli na světové scéně a bude je muset také vyřešit. Velkým problémem jsou hranice země, respektive jejich obrana. Jak jsem již zmínil, Indonésie se rozprostírá na 18 tisících ostrovech, většina z nich samozřejmě není obydlená a nijak rozlehlá, ale pokud chce Indonésie působit jako suverénní mocnost musí zajistit obranu i těch nejvzdálenějších koutů svojí země. Indonésie na svou obranu dává pouze 0,54 % HDP v roce 2022, tedy 7,6 miliardy $, to je žalostně málo pro tak velkou zemi v tak složitém regionu, jakým je jižní Pacifik. Zejména námořnictvo, které je dnes již velmi zastaralé, by se mělo stát prioritou pro zemi rozprostírající se v regionu pro který je moře tak důležité. Zastaralost námořnictva dokládá osud ponorky KRI Nanggala-402, která se potopila u pobřeží Bali, pravděpodobně se jednalo o technickou závadu, kvůli které se ponorka potopila mnohem hlouběji, než měla, celá posádka čítající 53 lidí zemřela. Indonésie má navíc spory o území s Čínou. Čínské rybářské lodě často porušují suverenitu výlučné ekonomické zóny Indonésie. V roce 2007 začala Indonésie modernizovat své námořní síly, tato modernizace má být ukončena v roce 2024 a týká se jak ponorek, tak fregat a dalších lodí. V reakci na Čínské aktivity ve výlučné ekonomické zóně Indonésie přislíbil ministr obrany Prabowo Subianto v roce 2022 zásadní investice do obrany. Ministr obrany slíbil investovat 125 miliard $ do obrany v příštích 20 letech. Zda se však tento slib naplní zůstává otázkou. V současnosti Indonésie nakupuje tři nové ponorky od Jižní Koreje a chce dosáhnout flotily osmi ponorek. Podepsány jsou dohody na dvě britské fregaty Arrowhead 140, které by měly být postaveny v Indonésii, šest italských FREMM fregat a dvě lehké italské fregaty třídy Maestrale. Z toho plyne, že Indonésie si jistě uvědomuje nutnost posilovat obranu, avšak jak už to v dobách míru bývá, vždy se najdou výdaje, které mají přednost pro vládu i pro voliče.

Další výzvou, které Indonésie čelí, je separatismus. Indonésii tvoří 1 300 etnických skupin, většina je příliš malá na to, aby měla větší význam, ale i tak takové etnické složení nenahrává jednotě země jako takové. Indonésie má bohatou historii separatismu. Mezi lety 1976-2004 například probíhaly boje mezi indonéskou vládou a acehskými separatisty, při kterých zemřelo na 15 tisíc lidí. Ačkoliv se nakonec podařilo konflikt vyřešit porážkou separatistů a uznáním autonomie Acehu, která trvá dodnes, vedla také k zavedení více islámem inspirovaných zákonů v autonomní oblasti. Dnes se separatismus nachází například na Papuy nejvýchodnější části Indonésie. Zdejší separatistická skupina se nazývá Národní osvobozenecká armáda západní Papuy a konflikt mezi separatisty a Indonésií probíhá od roku 1962, kdy Papuu Indonésie získala pod správu. Podle různých odhadů bylo v Papuy zabito 100-500 tisíc lidí. Podle organizace spojených národů bylo od roku 2018 násilně přemístěno 60-100 tisíc lidí, v roce 2021 byl na Papuy zabit Indonéský generál, po čemž měly následovat popravy bez soudů a mučení. Postupně dochází ke změně v populaci Papuy a více než 50 % obyvatel již netvoří původní obyvatelé, ale Indonésané zejména z Jávy. Domorodí separatisté se také uchýlili k únosům a požadavkům na výkupné, například v roce 1996 unesli 24 lidí z vědecké expedice nebo letos v únoru unesli Novozélandského pilota. Separatisté také útočí na stavební práce i samotné dělníky stavící například silnice. V roce 2017 dokonce okupovali několik vesnic a vyhrožovali zastavením operací v nedalekém dole, nakonec utekli poté, co byla zahájena vojenská operace. Západní Papua je velmi bohatá na nerostné suroviny, jako je zlato, měď nebo zemní plyn a Indonésie je odhodlána si ji ponechat, možná za každou cenu. Separatismus narušuje stabilitu země a také rozvoj v určitých částech země. Tyto faktory narušují pořádek v zemi a můžou vést ke zhoršení tamní situace, otevřenějším konfliktům, národnostním a rasovým problémům, zpřísňování bezpečnostních opatření, ale také ke zhoršení mezinárodních vztahů, pokud by země zašla v zajišťování bezpečnosti až příliš daleko.

Zvyšující se hladiny oceánu jsou jednou z největších výzev pro Indonésii. Odborníci predikují, že do roku 2050 budou pod vodou tisíce Indonéských ostrovů. To se netýká jen malých neobydlených ostrovů, ale milionů domovů. Do roku 2050 má být pod vodou třetina současného hlavního města Jakarty, která je nejrychleji se potápějícím městem světa. V Jakartě žije přes 10 milionů lidí, tedy zhruba stejně jako v celé České republice. V reakci na potápění Jakarty, ale také na přelidněnost města se Indonésie rozhodla postavit úplně nové hlavní město tzv. na zelené louce. To má mít několik výhod, tou hlavní je, že se nepotopí, ale druhou také poměrně důležitou výhodou má být to, že se město má nacházet na ostrovu Borneo, což může být odpovědí na přílišnou „Jávacentričnost“ Indonésie. Nové hlavní město má nést název Nusantara, což znamená souostroví. Výstavba nového hlavního města má stát 34 miliard $ a prezident tvrdí, že 80 % investic zajistí zahraniční investoři. Podle různých odhadů se škody, které napáchá klimatická změna mohou pohybovat od 1,4 % do 7 % dnešního HDP.

Další výzvou, ale také obrovskou příležitostí, je pro Indonésii její geografická poloha. Indonésie se nachází mezi Čínou a USA, Indií a Japonskem, její západní hranice je jedním z břehů Malackého průlivu, který je zásadní obchodní tepnou nejen Číny, ale také světa. Okolo 20 % světového obchodu proudí touto úžinou, pro Čínu je to nejkratší obchodní cesta do většiny částí světa a proudí tudy 60 % čínského obchodu. Ačkoliv se Čína v posledních letech snaží nacházet nové trasy, jak tuto úžinu případně obejít, například pomocí stavby potřebné infrastruktury přes Myanmar, pravdou zůstává, že malacká úžina je pro Čínu nenahraditelná a naprosto klíčová. Postavení Indonésie na jih od Číny, možnost kontrolovat úžiny, blízkost k jihočínskému moři a případné nepřátelství mezi Indonésií a Čínou i kvůli zmíněnému narušování výlučné ekonomické zóny Indonésie ze strany Číny dodávají Indonésii velmi důležité postavení v Asii. Právě proto Indonésie musí figurovat v plánech USA i Číny, pro obě tyto země je Indonésie velmi důležitá a získat ji na svou stranu by znamenalo velkou výhodu v Pacifickém oceánu. Indonésie se snaží stále udržet svou neutralitu, navzdory soupeření Číny a USA přímo před Indonéským prahem.

Zajímavý je v tomto ohledu průzkum, který se konal v Indonésii v roce 2021 a zabýval se vztahem indonéské veřejnosti k USA a Číně. Na otázku, která země je pro Indonéskou ekonomiku důležitější, odpovědělo 18 % respondentů, že Spojené státy a 12 %, že Čína, 42 % Indonésanů by preferovalo investice z USA, zatímco 30 % z Číny. Zatímco v roce 2011 52 % respondentů řeklo, že podle nich bude Čína Asijskou vedoucí ekonomikou, v roce 2021 odpovědělo stejně pouze 31 % respondentů. 60 % respondentů bylo pro to, aby se Indonésie spojila s ostatními zeměmi, aby snížily vliv Číny, to je o 10 % více než v roce 2011. V otázce na potencionální vojenský konflikt mezi Čínou a USA 84 % Indonésanů odpovědělo, že by Indonésie měla zůstat neutrální, 4 % by se přidala na stranu USA a 1 % na stranu Číny, zbytek nevěděl. 33 % respondentů znejišťuje zahraniční vliv Číny a 19 % zahraniční vliv USA. Z těchto čísel to vypadá, že indonéská společnost chce ze všeho nejvíce zachovat svou neutralitu, ale zároveň z obav z Číny je ochotna se spíše přiklonit k USA, respektive dalším státům v oblasti, které se snaží omezit čínský vliv. V roce 2022 proběhlo společné námořní cvičení USA a Indonésie. Čína je na druhou stranu největším obchodním partnerem Indonésie, v roce 2021 směřovalo 23,5 % exportu Indonésie do Číny a jen 11,2 % do USA.

Indonésie je země v rozkvětu, která podle všeho bude více a více ovlivňovat dění kolem sebe a časem i dění světové. Pokud zvládne všechny výše zmíněné výzvy i další o kterých dnes ještě nevíme, je klidně možné, že se časem zařadí po bok velmocí jako je Čína či USA. Rychlý ekonomický růst, veliká populace, chytré nakládání s nerostným bohatstvím, poměrně stabilní demokracie a klíčové postavení na obchodní tepně Asie jako by předurčovaly Indonésii k velkoleposti. Největší hrozby, které před sebou Indonésie má jsou rozpínavost Číny, separatismus a zvyšování hladiny oceánů. Indonésie však za svou historii prokázala odhodlání a sílu bojovat s výzvami a překonávat je. Ačkoliv se Indonésie snaží udržet neutrální existují indicie, že pokud dále poroste rozpínavost Číny, bude Indonésie ochotna připojit se k zemím, které se připravují na to, že jednou se Číně budou muset postavit, jako například USA, Japonsko či Tchaj-wan. Je proto důležité sledovat osudy rostoucích mocností jako je Indonésie a mít na paměti, že budoucnost tvoříme už teď.