Článek
Příznivci letenského klubu tajně doufali, že po nevydařeném tradičním derby se Slavií přijde vítězství a alespoň částečné uklidnění. Místo toho však obránci Sparty opět předvedli svůj „tradiční výkon“.
A tak připravili velkou radost antisparťanům po celé republice.
Už tradičně opatrný přístup Jaroslava Zeleného a nejen jeho k bránění soupeře byl předzvěstí toho, že v obraně Sparty se opět nebude příliš bránit.
Obavy se brzy potvrdily. Z překrásně zahraného rohového kopu zůstal na velkém vápně úplně volný Vladimír Darida. Kapitán Hradce měl dostatek času i prostoru a skóroval.
Čí to byla vina, že byl hradecký kapitán zcela nekrytý? To už necháme na hráčích Sparty, případně na trenérovi, který opakovaně nedokáže reagovat na pozičně špatně postavenou obranu svého mužstva.
A není to přitom problém, který by se objevil poprvé.
Někteří fanoušci, a nejen Sparty, se v poslední době snaží řešit používání pyrotechniky v ochozech. Chtějí, aby tento zvyk, nebo spíše zlozvyk, nebyl posuzován jako přestupek či dokonce jako zločin, jak upozorňují některé transparenty.
Heslo „pyro není zločin“ se na stadionech objevilo už několikrát.
Dokud se nikomu nic nestane – dokud například nebude někdo popálen hořící pyrotechnikou – budou se nad jejím používáním přimhuřovat oči. Až se však někdo trefí rachejtlí někomu do očí a ten člověk oslepne, nebude už co přimhuřovat.
Ale vraťme se k obraně Sparty.
Trenér by neměl donekonečna tolerovat výkony profesionálních hráčů, kteří mají za úkol uhlídat soupeřova útočícího hráče. Někdy je přece nutné použít i osobní obranu systémem tělo na tělo. Fotbal není bezkontaktní sport a samotné sledování soupeře na několik metrů opravdu nestačí.
Sparťanský kotel na špatné výkony obránců příliš nereaguje. Občas pouze zazní známé: „Bojujte za Spartu!“ Jenže sparťanští fandové chtějí především dobré výsledky svého týmu. A ty se stále nedostavují.
Neúspěchy se pak svádějí na kdekoho – na majitele Sparty, sportovního ředitele i další „bafuňáře“.
Hlavním strůjcem neúspěchů je však především trenér a jeho zřejmě nedostatečné pokyny směrem k hráčům. Pokud jsou pokyny správné, musí přijít otázka, zda je hráči vůbec plní. A pokud je neplní, měl by trenér hledat příčinu a především řešení.
Jinak nezbývá než znovu hledat omluvy a výmluvy.
Jedna velká radost ze špatně fungující obrany Sparty však přece jen přichází. A tou je pokřik, který zní zejména z řad fanoušků Slavie:
„Vaše bída, naše radost!“
Někdo přece musí prohrávat, pokud se nedostaví remíza. Jenže k remíze se musí nejprve dojít – a bez důsledné obrany to půjde jen velmi těžko.
