Článek
Po nevyhraných utkáních jsme opakovaně slýchali omluvy, vysvětlení a výmluvy. Skutečný důvod neúspěchu však býval často zabalen do formulací, které sice zněly přijatelně, ale fanouškům toho příliš neřekly.
„Mrzí mě, že jsme nebyli efektivní,“ zdůraznil po prohře se Slavií Adam Karabec.
Co si však mají s takovým vyjádřením počít fanoušci? Ti přece nepotřebují slyšet obecnou frázi o efektivitě. Chtějí vědět, proč Sparta nevyhrála a co udělá pro to, aby se stejná situace neopakovala.
„Soupeř byl ostřejší ve všech třech klíčových situacích,“ uvedl dánský trenér Brian Priske.
Co ale pro fanoušky a především pro samotné hráče znamená, že soupeř byl „ostřejší“?
Je to básnický obrat, nebo snad poetická metafora? Domnívám se, že vyjádření k prohře a především analýza neúspěchu by měly být naprosto konkrétní.
Již několikrát jsem se zmiňoval o takzvaných obranných zónách, které obránci Sparty praktikují. A právě ty jim opakovaně přinášejí problémy, protože soupeři v nich dostávají příliš mnoho prostoru.
Není se čemu divit. Když má útočící hráč běžecký náskok, obránce ho jen obtížně dohání a předbíhá – pokud proti němu samozřejmě nestojí výrazně pomalejší protihráč.
Důkazem této teorie bylo v derby bránění Slavie založené na osobní obraně. Slávistický hráč byl prakticky přilepený na svého sparťanského soupeře a nedal mu prostor. V tomto případě šlo například o osobní obranu Sadílka na Karabce. A taktika fungovala.
Sparta naopak svou obrannou hrou opakovaně nabízí soupeřům prostor ke střelbě. A někdy nejen ke střelbě – také ke skórování.
Kdo je za tento způsob bránění zodpovědný?
Jsou to samotní obránci Sparty? Nebo pokyny, které dostávají od trenéra, ale nedodržují je? Anebo je naopak dodržují přesně podle instrukcí a pouze se domnívají, že k zastavení útočícího soupeře stačí jeho částečné odstavení?
Slavia v derby předvedla všem divákům jednoduchý a účinný princip: tělo na tělo.
Dočetl jsem se také ve vyjádřeních některých fotbalových expertů, že Slavia Spartu „vyškolila“. Nemyslím si to. Slavia pouze praktikovala přirozený fotbalový styl založený na důsledném bránění, který je účinný.
Sparta přitom měla už v minulosti po prohraných zápasech tento problém s neúčinným bráněním vyhodnotit a přijmout opatření. Nestalo se tak. A nadále nechávala v obranném prostoru soupeřům příliš mnoho místa pro střelu na branku.
Obrazně řečeno, v obraně Sparty byly díry jako v ementálu.
O tom, že jsou v kádru Sparty techničtí hráči s výraznými individuálními kvalitami, není pochyb. Fotbal je však kolektivní hra. A právě proto by si tito výborní hráči měli vzájemně nabízet přihrávky, pokud možno v pohybu, a společně překonávat soupeře, který tentokrát bránil lépe než jejich zadáci.
Při pohledu na statistiky utkání přitom vychází, že Sparta měla herní převahu.
Proč tedy nevyhrála? Proč alespoň neuhrála remízu?
Jedna z odpovědí je podle mého názoru jednoznačná: protože její zadáci, tedy obrana, nabídli slávistickým útočníkům prostor ke střelbě špatnou poziční hrou.
Tři góly nejsou náhoda. Jsou důsledkem chyb, které se v obraně opakují.
Pane trenére, tak už jim to řekněte a naordinujte!
Bránit se musí také. A především důsledně.
Snad se hra Sparty před zápasy v Evropské lize zlepší.
