Článek
Když čeština a angličtina seděly u jednoho ohně
Možná vás někdy napadlo, co má společného česká voda a anglické water. Nebo proč slova bratr a brother znějí, tak neuvěřitelně podobně, i když nás od Britských ostrovů dělí tisíce kilometrů a staletí odlišné historie. Není to náhoda. A nejsou to ani moderní přejímky.
Jsou to živé fosilie. Pozůstatky dávného jazyka, kterým kdysi mluvili naši společní předkové - praindoevropským prajazykem.
Když se prajazyk začal větvit
Praindoevropský jazyk se používal přibližně před 5–7 tisíci lety. Nebyl to jazyk jednoho národa, ale společenství lidí, kteří žili v oblasti dnešní Ukrajiny, Ruska a jihovýchodní Evropy. Mluvili podobně, sdíleli stejná slova pro rodinu, přírodu, tělo, zvířata i každodenní život.
A pak se jejich cesty začaly rozcházet.
Slované – cesta na východ a jih
Skupina, která se vydala na východ, se postupně rozdělila na:
- východní Slovany (ruština, ukrajinština, běloruština),
- západní Slovany (čeština, slovenština, polština),
- jižní Slovany (chorvatština, bulharština, slovinština…).
Čeština se formovala pomalu, opatrně, s velkým důrazem na tradici. Proto si dodnes drží bohaté skloňování, měkké hlásky a melodii typickou pro slovanské jazyky.
Germáni – cesta na západ a sever
Druhá skupina se vydala na západ a sever. Z ní vznikly germánské jazyky:
- severní germánština (norština, dánština, islandština),
- západní germánština (němčina, nizozemština, angličtina).
Angličtina byla původně čistě germánský jazyk - podobný dnešní němčině. Ale pak přišla bouře, která změnila všechno.
Když Anglii ovládli Vikingové
V 8.–11. století dorazili na Britské ostrovy Vikingové. Přinesli starou norštinu, která se začala míchat s anglosaským jazykem.
Proto dodnes máme slova:
- sky (nebe),
- egg (vejce),
- window (okno),
- husband (manžel),
- anger (hněv).
To všechno jsou dary Vikingů.
A pak přišli Normané – největší zlom
Rok 1066 změnil angličtinu navždy. Normané, kteří mluvili starou francouzštinou, ovládli Anglii. A angličtina se začala míchat s francouzskými slovy.
Proto dnes existují dvojice:
- kingly (královský – germánské) / royal (královský – francouzské)
- ask (zeptat se – germánské) / question (otázka – francouzské)
- freedom (svoboda – germánské) / liberty (svoboda – francouzské)
Angličtina se stala jazykem dvou světů: lidového germánského základu a elegantní francouzské vrstvy.
Čeština mezitím zůstala věrná svým kořenům
Zatímco angličtina se měnila jako počasí, čeština si držela slovanskou strukturu. Ano, přejala pár německých slov (šance, knedlík, šéf), ale její základ zůstal pevný.
Proto je čeština:
- bohatá na tvary,
- melodická,
- měkká,
- hluboce zakořeněná v tradici.
U jednoho ohně
Před tisíci lety seděli naši dávní předkové u jednoho ohně. Ještě neexistovala čeština. Ani angličtina. Jen jeden společný jazyk, který se postupně větvil jako kořeny stromu.
Jedna skupina se vydala na východ - stala se z ní slovanská rodina. Druhá zamířila na západ a z ní se zrodily germánské jazyky.
A přesto si nesli stejné základy. Stejná slova pro rodinu, přírodu, tělo, každodenní život.
Proto dodnes slyšíme ozvěnu společného původu:
- matka – mother
- bratr – brother
- voda – water
- srdce – heart
- noha – foot
Jsou to slova, která přežila tisíce let. Jako kameny na staré cestě, které ukazují, odkud jsme přišli.
Dva poutníci, dvě povahy
A pak se jejich cesty rozešly. A každý jazyk se vydal úplně jiným směrem.
Slovanský poutník – strážce tradice
Čeština si své kořeny chránila. Držela se slovanských tvarů, hlásek i rytmu. Její vývoj byl pomalý, opatrný, pevně zakořeněný v tradici.
Proto dodnes poznáme slovanské jazyky podle:
- měkkosti,
- skloňování,
- bohaté gramatiky,
- melodie, která plyne jako řeka.
Čeština je jako poutník, který si nese starou truhličku s rodinnými poklady a odmítá je vyměnit za nové.
Germánský poutník – sběratel všeho, co potká
Angličtina je pravý opak. Je to jazyk, který se nikdy nebál míchat, půjčovat, přebírat, přetvářet.
Je to jazyk:
- Vikingů,
- Římanů,
- Normanů,
- Francouzů,
- Latiníků,
- a nakonec celého světa.
Angličtina je jako poutník, který cestuje s prázdným batohem a cestou do něj sbírá všechno, co se mu líbí. Proto má dnes slova z desítek jazyků a přesto drží pohromadě.
A přesto si rozumí
Jeden jazyk je pevný, zakořeněný, tradiční. Druhý je otevřený, proměnlivý, hladový po nových slovech.
A přesto, když se potkají, poznají se. Jako dva dávní přátelé, kteří se po staletích znovu setkají u jednoho stolu.
Protože hluboko pod všemi změnami, pod všemi přejímkami, pod všemi historickými bouřemi… stále žije stejný prastarý základ.
Praindoevropský prajazyk. Jazyk ohně, rodiny, vody, země, života.
Proč je to krásné
Možná právě proto nás angličtina tolik přitahuje. Možná proto se nám některá její slova zdají povědomá, i když jsme je nikdy předtím neslyšeli. Možná proto se čeština a angličtina dokážou potkat v jednom člověku a neztratit se.
Jsou to dva poutníci, kteří se vydali jinými cestami. Jeden si chránil tradici. Druhý sbíral svět.
A přesto oba nesou stejný prastarý příběh.
Zdroje informací:
- David Crystal – The Stories of English
- Peter Trudgill – Sociolinguistics
- Encyklopedie jazyků světa
- Dějiny češtiny (kolektiv autorů)
