Článek
Důchodci si často stěžují, že mají málo a stát na ně zapomněl. Jenže když se podíváme blíž, zjistíme, že současná generace seniorů se mnohdy nemá špatně – vlastní bydlení, jistý příjem a život bez dluhů jsou dnes luxusem, o kterém si mladší mohou nechat jen zdát.Není den, kdy bychom neslyšeli stížnosti starších lidí na nízké důchody. V obchodě, v televizi, na lavičkách i na sociálních sítích. Jenže když se podíváme trochu blíž, zjistíme, že velká část dnešních důchodců se má ve skutečnosti docela dobře – lépe, než si sami připouštějí. Mnozí bydlí ve vlastních bytech nebo domech, bez hypoték a exekucí, s energií zafixovanou dřív, než začalo skutečné zdražování. Za jejich „nízký důchod“ by dnes leckdo bral volnost a klid, které si oni můžou dovolit.
Průměrný starobní důchod překročil v roce 2025 hranici 21 000 Kč, zatímco průměrná mzda se pohybuje kolem 47 000 Kč brutto – po odečtení daní a odvodů často nestačí pracovat na stejné úrovni komfortu.
Valorizace důchodů rostla rychleji než mzdy, náhradní poměr dosahuje 50 % a čeští senioři patří mezi deset nejlepších na světě v kvalitě života, včetně majetku akumulovaného za život.
Pracující důchodci navíc ušetří 6,5 % na pojistném a minimální důchod stoupl na 20 % průměrné mzdy – výhody, které mladé generace zatím nemohou.
Současná generace pracujících má úplně jinou startovní čáru. Hypotéky na dvacet i třicet let, ceny potravin v porovnání s platem vyšší než kdy dřív a tlak pracovat déle, než je zdravé. A přitom jsou to právě oni, kdo přispívají na rostoucí důchody těm, kteří do systému kdysi vkládali podstatně méně. I proto mnozí lidé kolem padesátky říkají, že mají pocit nespravedlnosti – zatímco jedna generace užívá zasloužený klid, ta druhá se začíná bát, že se penze nedožije.
Je fér připomenout, že minulá doba měla i své těžkosti – ale také jistoty. Kdo pracoval, měl nárok na bydlení, levné potraviny a bezpečné zaměstnání. Dnes jsou podmínky jiné, mnohem tvrdší a nejistější. Přesto to není slyšet od těch, kdo pořád musí táhnout ekonomiku. Možná by tedy místo neustálých výčitek stálo za to podívat se na dnešní realitu očima těch, kteří se do důchodu podívají až v pětašedesáti.
Nejde o závist ani neúctu ke starším. Každá generace má své starosti i zásluhy. Ale pokud chceme udržet spravedlivý systém, musíme si přiznat realitu: dnešní pracující už žijí v jiném světě než jejich rodiče. A zaslouží si stejný respekt, jaký dnes žádají ti, kteří už mají práci za sebou.
