Článek
Mravenci do zahrady patří a v přírodě mají své místo. Pomáhají likvidovat drobný hmyz a jsou součástí přirozeného koloběhu. Jenže z pohledu zahrádkáře to tak růžové nebývá ve chvíli, kdy se jejich hromádky začnou objevovat v trávníku jedna za druhou, když podrývají kořeny rostlin nebo si najdou cestu do skleníku k mladé sadbě. Tam už dokážou napáchat víc škody, než se na první pohled zdá.
Problém je i v tom, že mravenci často spolupracují s mšicemi. Přenášejí je na rostliny a chrání si je, protože z nich získávají sladké výměšky. Výsledek zná mnoho pěstitelů moc dobře. Oslabené výhony, zkroucené listy a rostliny, kterým se přestává dařit. Jakmile se tohle děje ve skleníku nebo na čerstvě vysazených sazenicích, je nejvyšší čas zasáhnout.
Mravencům svědčí teplo a vlhko. Právě proto se jim tak dobře daří ve sklenících, pařeništích i v chráněných koutech zahrady. Někdy pomůže už to, že jejich hnízdo několikrát vydatně prolijete vodou. Pokud mají pocit, že místo není bezpečné, často se samy stáhnou jinam. Není to ale univerzální řešení a ne každý chce zbytečně plýtvat vodou, zvlášť v suchých obdobích.
Mnohem častěji tak přicházejí ke slovu různé odpuzující vůně a domácí prostředky, které má většina lidí běžně doma. Mravenci totiž nesnášejí silně aromatické látky. A právě na tom stojí řada starých, ale pořád překvapivě účinných rad. Velmi dobře funguje třeba skořice, hřebíček, sušený česnek, cibule, majoránka nebo jalovec. Stačí je rozemlít nebo nasypat přímo do míst, kde se mravenci drží, tedy na jejich cestičky, ke vstupům do hnízda nebo kolem záhonů.
Ve skleníku se mi osvědčují hlavně jemnější postupy, protože tam člověk nechce riskovat poškození rostlin. Zajímavým trikem je nakrájený celer posypaný solí a mletou skořicí. Jakmile pustí šťávu, začne výrazně vonět a mravencům to bývá velmi nepříjemné. Tahle kombinace se hodí hlavně tam, kde se kolonie drží při krajích nebo mezi nádobami.
Na zpevněných plochách se dá postupovat razantněji. Ve spárách chodníků a dlažby pomáhá horká voda, případně voda s trochou saponátu. Někdo používá i sůl, jen tady je potřeba opatrnost. Na chodníku nevadí tolik, ale v blízkosti záhonů by mohla zbytečně poškodit půdu. To samé platí pro ocet. Na mraveniště mimo citlivé rostliny může zabrat dobře, ale přímo mezi záhony bych s ním šetřila.
Mezi nejznámější domácí rady patří směs jedlé sody a moučkového cukru. Obvykle se doporučuje poměr dvě ku jedné. Cukr mravence přiláká a soda pak udělá své. Směs se sype na cestičky nebo do okolí mraveniště. Podobně lidé používají i kávovou sedlinu, které musí být ale větší množství. Není to zázrak na počkání, spíš způsob, jak místo znepříjemnit a mravence odradit.
Zajímavou starou metodou je také kašička z droždí. Připravuje se z kostky droždí, lžíce vlažné vody a půl lžíce cukru. Vzniklou směs stačí položit na místa, kudy mravenci chodí. Je to jeden z těch receptů, které si zahrádkáři předávají po generace. A i když zní jednoduše, často opravdu funguje.
Kdo dává přednost hotovým přípravkům, má dnes výběr poměrně široký. V zahradnických potřebách i hobby marketech se prodávají gely, prášky nebo nástrahy do krabiček. Jejich výhodou je pohodlné použití a často i rychlejší účinek. Některé fungují tak, že si mravenci odnesou návnadu do hnízda, kde zasáhne i další jedince včetně královny. Pokud už je zamoření větší a babské rady nestačí, může to být rozumná cesta.
Při výběru je ale dobré číst složení a používat přípravky s rozumem, zvlášť pokud máte na zahradě děti, psy, kočky nebo pěstujete zeleninu hned vedle postiženého místa. Na zahradě totiž málokdy řešíme jen samotné mravence. Vždycky je potřeba myslet i na půdu, užitečný hmyz a okolní rostliny.
Velmi chytré je zaměřit se i na prevenci. Mravenci se méně drží tam, kde je pořádek, méně sladkých zbytků a kde nejsou přemnožené mšice. Vyplatí se proto pravidelně kontrolovat růže, mladé výhony i keře a zasáhnout hned při prvním výskytu mšic. Čím méně potravy mravenci najdou, tím menší důvod budou mít na rostlinách zůstávat.
Pomoci mohou i aromatické bylinky vysazené přímo v zahradě. Máta, bazalka, majoránka, česnek nebo cibule nejsou jen užitečné v kuchyni. Zároveň vytvářejí prostředí, které mravencům příliš nevoní. Nečekala bych od nich úplný zázrak, ale jako součást přirozené ochrany fungují velmi dobře. A navíc zahrada s bylinkami vždycky působí živěji a praktičtěji.
Důležité je také rozlišit, kdy jsou mravenci ještě snesitelnou součástí zahrady a kdy už jde o problém. Jedno malé mraveniště někde na kraji pozemku není důvod k panice. Pokud se ale kolonie rozlézají do skleníku, ničí trávník, lezou do domu nebo podporují mšice na záhonech, je namístě jednat. Čím dřív, tím lépe. U přemnožených mravenců totiž bývá každé otálení znát.
Z vlastní zkušenosti bych doporučila začít vždy tou nejšetrnější variantou. Nejprve zkusit vodu, aromatické látky, skořici, hřebíček nebo sodu s cukrem. Pokud to nepomůže, sáhnout po nástrahách. A chemii nechat až jako poslední možnost. Zahrada je živý prostor a většinou se vyplatí hledat řešení, které pomůže, ale zároveň nenaruší všechno kolem.
Mravenci jsou sice malí, ale umějí být pěkně vytrvalí. Když ale člověk ví, co jim vadí, a zasáhne včas, dá se jejich výskyt udržet pod kontrolou i bez zbytečně tvrdých prostředků. A to je na zahradě většinou ta nejlepší cesta.
Zdroje:
https://extension.umn.edu/yard-and-garden-insects/aphids
https://www.rhs.org.uk/biodiversity/ants
https://barron.extension.wisc.edu/files/2023/02/Biological-Control-of-Insects-and-Other-Pests-of-Greenhouse-Crops.pdf
