Článek
Jiřiny byly dřív skoro na každé venkovské zahradě. Pak jako by na čas ustoupily do pozadí. Dnes se ale vracejí ve velkém a není se čemu divit. Nabídka odrůd je obrovská, od drobných a něžných květů až po výrazné, bohaté koule, které na záhoně nejde přehlédnout. Navíc kvetou v době, kdy už část letních květin pomalu ztrácí dech. Právě tehdy jiřiny nastupují v plné síle a vydrží dělat parádu často až do prvních mrazíků.
Mnoho lidí má pocit, že jsou jiřiny složité. Ve skutečnosti to tak není. Jen je potřeba vědět, co přesně potřebují. Nejsou to květiny, které zasadíte a úplně na ně zapomenete. Na druhou stranu to, co jim dáte v péči, vám několikanásobně vrátí. Když se jim na zahradě líbí, odmění se bohatým kvetením, pevným růstem a často i množstvím květů do vázy.
Nejdůležitější je začátek. Jiřiny totiž nesnášejí mráz. To je věc, kterou není dobré podcenit. Jakmile se dostanou do chladu, velmi rychle to odnesou listy i celé rostliny. A totéž platí pro hlízy. Proto se s výsadbou nevyplácí spěchat. Nejbezpečnější je sázet až po posledních jarních mrazících, tedy obvykle v druhé polovině května. Kdo sází dřív, ten trochu riskuje a musí bedlivě sledovat předpověď i noční teploty.
Pěstovat lze buď z hlíz, nebo ze sazenic. Sazenice mají výhodu v tom, že už jsou nastartované a rozjedou se rychleji. Získáte tak náskok několika týdnů a kvetení bývá dřív. Hlízy jsou zase klasika, na kterou nedá dopustit spousta zkušených zahrádkářů. Ať už zvolíte jednu nebo druhou variantu, základ je stejný. Jiřiny potřebují teplo, slunce a propustnou půdu.
Stanoviště rozhoduje víc, než si mnozí myslí. Jiřiny milují slunce. Čím víc ho mají, tím lépe prospívají a tím bohatěji kvetou. Ve stínu nebo polostínu se vytahují, slábnou a květů bývá málo. Pokud jim tedy chcete dopřát to nejlepší, vyberte jim opravdu slunné místo, kde budou mít dost prostoru i vzduchu.
Zároveň ale potřebují půdu, která nezůstává dlouho mokrá. Jiřiny mají rády vláhu, ale nesnášejí přemokření. To je poměrně častá chyba. Lidé je poctivě zalévají, jenže v těžké a ulehlé půdě začne voda stát a hlízy pak snadno zahnívají. Máte-li na zahradě těžší zeminu, vyplatí se ji před výsadbou odlehčit pískem a vylepšit vyzrálým kompostem. Čerstvý hnůj přímo k jiřinám vhodný není. Pokud chcete půdu opravdu dobře připravit, udělejte to do větší hloubky. Jiřiny porostou mnohem lépe, když půdu připravíte opravdu do hloubky, ne jen povrchově.
Samotná výsadba není nijak složitá. Mezi rostlinami je dobré nechat dostatek místa, zhruba 45 až 65 centimetrů podle odrůdy a podle toho, jak hustý porost chcete mít. Když jsou jiřiny namačkané příliš, zhorší se proudění vzduchu, rostliny se mezi sebou přetahují a péče je pak složitější. Pokud sázíte hlízy, dejte pozor, aby očka směřovala nahoru. Po výsadbě je potřeba dobře přitlačit zeminu a pořádně zalít.
Jedna z věcí, která začátečníky často překvapí, je zaštipování. Mnozí se bojí do mladé rostliny zasáhnout, aby ji nepoškodili. Jenže právě tohle bývá tajemství pěkně husté a bohatě kvetoucí jiřiny. Když se mladá rostlina zaštípne, začne se větvit. Místo jedné vytáhlé lodyhy vznikne kompaktnější a silnější trs s větším množstvím květů. Bez zaštipování bývají rostliny často řídké a působí trochu neforemně. Stačí odstřihnout vrchol nad listy a rostlina se hezky rozkošatí.
Jakmile jiřiny začnou růst, je potřeba myslet i na oporu. To platí hlavně u vyšších a velkokvětých odrůd. V létě stačí jedna silnější bouřka, prudký déšť nebo vítr a stonek se může zlomit. A to je u jinak krásně narostlé rostliny velká škoda. Nemusíte vymýšlet nic složitého. V domácích podmínkách obvykle stačí pevný kůl nebo tyč a provázek. Opora by měla přijít včas, ne až ve chvíli, kdy se jiřina pod tíhou květů začne kácet.
Jiřiny jsou také poměrně žíznivé. V parném létě odpaří listy velké množství vody a rychle dávají najevo, když mají sucho. Povadlé listy bývají jasný signál, že už je čas zalévat. Nejlepší je voda přímo ke kořenům. Kropení přes listy jim moc nesvědčí a ani nemá velký efekt. Mnohem lepší je pořádná zálivka jednou za několik dní než každodenní lehké pokropení povrchu. Voda se musí dostat dolů ke kořenům, jinak to rostlině moc nepomůže.
Stejně důležitá jako voda je i výživa. Jiřiny patří mezi rostliny, které si z půdy berou dost živin, zvlášť když mají vytvořit silné stonky a dlouho kvést. Na začátku růstu jim prospívá hnojivo s vyšším obsahem dusíku, které podpoří tvorbu zelené hmoty. Jakmile ale začnou nasazovat poupata, je lepší přejít na hnojivo s vyšším podílem draslíku. To pomůže květům, stonkům i celkové kondici rostliny. Právě tady dělá řada lidí chybu. Pokračují stále ve stejném hnojení a pak se diví, že rostlina sice bujně roste, ale květů není tolik, kolik čekali.
close-up-pink-flower
Velkou službu udělá i průběžné odstraňování odkvetlých květů. Není to jen otázka vzhledu. Rostlina zbytečně nevkládá sílu do tvorby semen a pokračuje v dalším kvetení. U jiřin je to opravdu znát. Kdo je pravidelně čistí, ten má záhon déle pěkný a kvetení bývá vydatnější.
Plevel kolem jiřin je dobré řešit včas a jednoduše. Nejlépe motyčkou. Chemii bych u těchto květin zbytečně nepoužívala, protože jiřiny bývají na zbytky herbicidů citlivé. Jakmile rostliny trochu povyrostou, pomůže i vrstva mulče. Třeba sláma umí omezit zaplevelení i vysychání půdy, což se v horkých dnech hodí dvojnásob.
Dobrá zpráva je, že jiřiny nemusí být jen pro velké zahrady. Pěstovat se dají i v nádobách na balkoně nebo terase. Jen je potřeba vybrat vhodnou odrůdu. Nižší a kompaktní typy se do květináčů hodí mnohem víc než vysoké odrůdy určené na řez. V nádobě ale musíte počítat s častější zálivkou i pravidelnějším přihnojováním, protože zemina se vyčerpá rychleji než v záhonu.
Na konci sezony přichází část, kvůli které se někteří jiřin trochu bojí. Ano, hlízy je potřeba na zimu vyndat. Jakmile první mrazík poškodí nadzemní část a listy zhnědnou, je čas. Hlízy se vyjmou ze země, nechají oschnout a uloží na chladné, suché a bezmrazé místo. Sklep, chodba nebo jiný chladnější prostor poslouží dobře, pokud tam nehrozí promrznutí. To je zásadní. Zmrzlou hlízu už další sezonu nezachráníte.
Občas se na jiřinách objeví mšice nebo se projeví nějaký problém způsobený nevhodnými podmínkami. Zdravá a dobře pěstovaná rostlina ale bývá odolnější než oslabený kus v přemokřené půdě nebo ve stínu. I tady se znovu potvrzuje, že nejlepší ochranou je správná péče od samého začátku.
Na jiřinách mám ráda jednu věc. Nepůsobí chladně ani strojeně. Jsou trochu nostalgické, trochu venkovské a zároveň umějí být neuvěřitelně efektní. Vypadají krásně na záhoně i ve váze a člověk má pocit, že zahrada díky nim opravdu žije. Kdo jim jednou dá šanci a pochopí jejich rytmus, ten se k nim většinou vrací každý rok.
Jiřiny tedy rozhodně nejsou jen zapomenuté květiny našich babiček. Jsou to nádherné letní a podzimní stálice, které si znovu zaslouží místo na zahradě. A začátečník se jich bát nemusí. Když jim dopřeje slunce, výživu, vláhu a na podzim hlízy včas schová, zvládne jejich pěstování bez větších potíží. Odměna pak stojí za to. Záhon plný květů, který vydrží až do chvíle, kdy zahradu poprvé olízne mráz.
Zdroje:
https://www.rhs.org.uk/digital-collections/flower-of-a-thousand-faces
https://extension.umn.edu/how/planting-bulbs-tubers-and-rhizomes
https://www.missouribotanicalgarden.org/PlantFinder/PlantFinderDetails.aspx?kempercode=a445
https://en.wikipedia.org/wiki/Dahlia
