Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát o něčem takovém. O tom, jak někdo, kdo má pomáhat dětem s Aspergerovým syndromem, může být tak necitlivý. Ale stalo se to. A já jsem z toho pořád v šoku.
Moje kamarádka Petra má syna Erika. Je mu 10 let a má Aspergerův syndrom. Pro ty, kdo nevědí, co to je - je to forma autismu. Erik je chytrý kluk, ale má problémy s komunikací a sociálními situacemi. Prostě vidí svět jinak než my ostatní.
Petra se vždycky snažila, aby Erik měl co nejlepší podmínky ve škole. Bojovala za to, aby mu přidělili asistenta pedagoga. A když se to konečně povedlo, byla šťastná. Myslela si, že teď to bude lepší.
Jenže pak přišla ta zpráva. Asistentka napsala Petře: „Mám Erika plné zuby.“ Jen tak. Bez vysvětlení, bez kontextu. Prostě, že má dítě, o které se má starat, „plné zuby“.
Když mi to Petra řekla, nemohla jsem tomu uvěřit. Vždyť asistent pedagoga není jen nějaká náhodná osoba! Je to člověk, který prošel speciálním školením. Musel složit zkoušku, aby dostal certifikát. Měl by rozumět problematice autismu. A hlavně - měl by mít svoje emoce pod kontrolou!
Jasně, chápu, že práce s dětmi s Aspergerovým syndromem není jednoduchá. Erik má svoje dny, kdy je to těžké. Někdy má záchvaty vzteku, jindy se uzavře do sebe a nekomunikuje. Ale to přece ta asistentka musela vědět, když se pro tuhle práci rozhodla, ne?
Dobrý asistent je jako výhra v loterii. Když to funguje, je to úžasné. Dítě se cítí podporované, učitelé mají pomocnou ruku a celý proces vzdělávání jde mnohem lépe. Viděla jsem to u jiných dětí - s dobrým asistentem dokážou zázraky.
Ale špatný asistent? Ten může všechno jen zhoršit. A přesně to se stalo Erikovi. Od té zprávy se bojí chodit do školy. Myslí si, že ho tam nikdo nemá rád. A Petra? Ta neví, co má dělat. Má požádat o nového asistenta? Ale co když bude ještě horší?
Nejvíc mě na tom štve, že ta asistentka si asi vůbec neuvědomuje, jaký dopad její slova mají. Možná si myslela, že jen vyjadřuje frustraci. Ale tohle není jako postěžovat si na šéfa v hospodě. Tohle je dítě, které potřebuje podporu a pochopení.
Petra teď zvažuje, že podá stížnost. Já ji v tom podporuju. Protože tohle by se prostě nemělo stávat. Asistenti by měli být proškolení nejen v tom, jak pracovat s dětmi s autismem, ale taky v tom, jak komunikovat s rodiči. A hlavně - jak zvládat vlastní emoce.
Víte, co je na tom nejsmutnější? Že Erik je úžasný kluk. Jasně, má svoje problémy. Ale taky je neuvěřitelně chytrý, má encyklopedické znalosti o dinosaurech a umí kreslit tak, že by mu mohl závidět lecjaký dospělý umělec. Jenže tohle ta asistentka asi nevidí. Vidí jen problémy, ne potenciál.
Přemýšlím, co bych udělala já na Petřině místě. Asi bych se nejdřív pokusila s tou asistentkou promluvit. Zjistit, proč to napsala. Možná je jen přepracovaná a potřebuje podporu. Ale pokud by se ukázalo, že opravdu nemá pro tuhle práci pochopení? Pak by bylo lepší najít někoho jiného.
Protože Erik si zaslouží někoho, kdo v něm uvidí to dobré. Někoho, kdo mu pomůže rozvíjet jeho talent, ne jen zvládat problémy. Někoho, kdo bude mít trpělivost a pochopení i ve dnech, kdy to není lehké.
Tahle situace mi otevřela oči. Uvědomila jsem si, jak důležitá je role asistenta pedagoga. A taky jak těžké musí být pro rodiče dětí s Aspergerovým syndromem najít tu správnou podporu. Je to jako chodit po minovém poli - nikdy nevíte, kdy něco vybuchne.
Ale víte co? Nevzdám to. A Petra taky ne. Budeme bojovat za to, aby Erik - a všechny děti jako on - měli ve škole tu nejlepší možnou podporu. Protože každé dítě si zaslouží šanci ukázat, co v něm je. I když to někdy znamená, že musíme překonat překážky, které nám staví do cesty ti, kdo by nám měli pomáhat.
A té asistentce? Té bych chtěla říct: „Pokud máte Erika ‚plné zuby‘, možná byste měla zvážit, jestli je tohle práce pro vás. Protože Erik - a všechny děti jako on - si zaslouží někoho, kdo bude mít plné srdce pochopení a trpělivosti. Ne plné zuby frustrace.“
Protože na konci dne nejde o to, jak těžká je ta práce. Jde o to, jaký rozdíl můžeme udělat v životě dítěte. A to je něco, na co by žádný asistent pedagoga neměl zapomínat.
