Článek
Kdo ji jednou ucítí nebo najde na rajčatech, ten si ji většinou zapamatuje. Kněžice nejsou jen otravný hmyz, který se náhodou objeví na fasádě nebo za oknem. V posledních letech z nich začíná být reálný problém i pro české zahrádkáře. A není divu. Dva nepůvodní druhy, kněžice mramorovaná a kněžice zeleninová, se u nás sledují právě proto, že dokážou škodit na ovoci i zelenině a šíří se dál. Web NAJDI.JE je řadí mezi invazní škůdce na plodinách a dlouhodobě vyzývá veřejnost, aby jejich výskyt hlásila.
Zahrádkář si často všimne až následků. Plody mají drobné vpichy, deformují se, na povrchu se objevují skvrny a dužnina pod slupkou bývá poškozená. U rajčat, paprik nebo broskví je to vidět rychle. U jiných plodin si člověk nejdřív myslí, že jde o běžné poškození nebo nějakou houbovou chorobu. Jenže kněžice saje rostlinné šťávy a otevřená místa pak mohou být vstupní branou pro další infekce. U obou sledovaných druhů se navíc zmiňuje i znehodnocení plodů zapáchajícími sekrety.
Největší pozornost na sebe poutá kněžice mramorovaná, latinsky Halyomorpha halys. Pochází z východní Asie a v Evropě se začala výrazněji řešit po roce 2004. V Česku byla poprvé potvrzena v roce 2018. Právě tento druh patří v zahraničí mezi velmi sledované škůdce, protože je silně polyfágní, tedy nevybíravý. EPPO i další odborné zdroje uvádějí, že napadá velké množství hostitelských rostlin a škodí na ovoci, zelenině i dalších plodinách. V praxi to pro zahrádkáře znamená jediné. Když se usadí v okolí, nevyhne se jen jedné záhonové kultuře, ale zkouší skoro všechno, co mu přijde do cesty.
Poznat ji není úplně nemožné, ale člověk se musí dívat na detaily. Dospělec bývá velký zhruba kolem jednoho a půl centimetru, je hnědavě mramorovaný a typické je střídání světlých a tmavých pruhů na okrajích zadečku i světlé kroužkování na tykadlech. Když ji vezmete do ruky nebo vyrušíte, odmění se velmi nepříjemným zápachem. To je mimochodem znak, který mají kněžice společný. Lidé si ji někdy pletou s našimi domácími druhy, takže stoprocentní jistotu často dají až srovnávací fotografie nebo určení odborníkem. I proto má smysl sledovat přehledy a fotonávody na monitorovacích webech.
Neméně nepříjemná je kněžice zeleninová, Nezara viridula. Ta byla v České republice poprvé zaznamenána v roce 2020 a podle NAJDI.JE dělá vrásky hlavně pěstitelům a zahrádkářům. Na první pohled působí nenápadněji, protože je zelená a v porostu snadno splývá. Jenže právě to je její výhoda. Na paprikách, fazolích nebo rajčatech ji často objevíte až ve chvíli, kdy už je na rostlině víc jedinců nebo když jsou vidět škody. Tento druh je rovněž polyfágní a v Evropě se s oteplováním posouvá stále severněji. Odborné zdroje upozorňují, že se živí na mnoha hostitelských rostlinách a v teplejších oblastech může být velmi úspěšný.
Z pohledu běžné zahrady je nepříjemné hlavně to, že škodí jak dospělci, tak nymfy. Jinými slovy, problém nekončí tím, že člověk zahlédne jednoho brouka na listu. Pokud se v místě uchytí populace, sání pokračuje a škody narůstají. U kněžice mramorované se navíc v teplejších podmínkách řeší i více generací za rok, což její tlak ještě zvyšuje. U kněžice zeleninové se v našich podmínkách většinou předpokládá pomalejší vývoj, ale ani to není důvod k uklidnění. Jakmile se invazní druh zabydlí, bývá jeho vytlačení velmi složité.
adult-stink-bug-genus-euschistus
Zkušenost z posledních sezon je celkem jasná. Kněžice se nešíří jen přirozeně. Často cestují s přepravovaným zbožím, ovocem, zeleninou nebo materiálem, a proto se nové výskyty objevují nejdřív ve městech, na tržnicích, u skladů nebo v dopravních uzlech. Teprve potom se dostávají dál do okolí, tedy i do zahrad a sadů. Právě to je důvod, proč se jejich výskyt mapuje a proč jsou hlášení veřejnosti pro odborníky tak důležitá. U invazních druhů hraje čas velkou roli. Čím dřív se ví, kde se objevují, tím lépe se dá odhadnout jejich další šíření.
A co ochrana v praxi? Tady je potřeba říct věc na rovinu. Žádné zázračné domácí řešení, které by fungovalo vždy a všude, zatím neexistuje. Základem je včasný monitoring, pravidelná kontrola porostu a mechanické omezování výskytu tam, kde je to ještě možné. Pomáhá sběr jedinců, likvidace snůšek, používání sítí u citlivých plodin a celkově větší pozornost v době zrání. U silnějšího výskytu se v zahraničí i u nás pracuje s přípravky proti savému hmyzu, jenže registrace a vhodnost použití se liší podle plodiny a konkrétního přípravku. Proto je vždy nutné řídit se aktuální etiketou a povolením pro danou kulturu. ÚKZÚZ i další odborné materiály vedle přímé ochrany zmiňují také význam prevence a podpory přirozených nepřátel, i když u invazních kněžic zatím sama o sobě obvykle nestačí.
Jako zahradnice bych v tomhle byla hlavně důsledná a nepodcenila první výskyt. Právě to bývá nejčastější chyba. Lidé si řeknou, že je to jen jeden smradlavý brouk, a za pár týdnů už řeší poškozená rajčata, skvrnité papriky a hmyz lezoucí do domu. Kněžice jsou úporné, dobře se schovávají a umějí využít každé teplejší sezony. Kdo pěstuje zeleninu a ovoce, měl by o nich vědět. Ne proto, aby propadal panice, ale aby nebyl zaskočený ve chvíli, kdy se objeví přímo na jeho zahradě.
Jestli se vám na záhonech nebo u domu objeví podezřelý jedinec, má smysl nález vyfotit a porovnat s odbornými materiály. U nás se právě tímto způsobem daří lépe sledovat, jak se oba druhy v republice šíří. A to je dnes důležité možná víc než kdy dřív. U invazních škůdců totiž platí jednoduché pravidlo. Kdo je zachytí včas, má aspoň šanci část úrody ubránit.
Zdroje:
https://www.najdije.cz/nove-patraci-akce-knezice-mramorovana-a-zeleninova/
https://gd.eppo.int/taxon/HALYHA/hosts
https://mze.gov.cz/public/app/srs_pub/fytoportal/public/?
https://rombio.unibuc.ro/wp-content/uploads/2022/04/25-5-3.pdf
