Článek
Ruch velkoměsta, nekonečné pracovní povinnosti a přirozený tlak života ve světlech reflektorů — to všechno se v jistém momentu stalo pro známého herce a podnikatele už příliš těžkým kabátem. Roky měl rád tempo metropole, ale s časem si začal uvědomovat, že ho unavuje. Z potřeby volněji dýchat a mít víc prostoru pro sebe se zrodil sen. A ten si nakonec splnil — postavil si vilu, která je stejně výrazná jako on sám, ale přitom tichá jako ranní mlha nad lesem.
V domě, který působí spíš jako útočiště než okázalý majetek, se odráží jeho cit pro detail i potřeba harmonie. Místo hlučných večírků tu vládne klid, jemné linie, přírodní materiály a světlo, které dovnitř proudí přes velké prosklené stěny. Jedna z dominant je bezesporu prostorná pergola, která propojuje dům se zahradou. V létě se tu prý zastavuje čas — mezi zelení, světlem a sklenkou vína.
Bazén je víc než jen chlouba. Není to klasické místo na pár temp, ale spíš jakési prodloužení obýváku, kde se člověk může osvěžit, zaplavat si nebo si jen sednout do baru ponořeného do vody a poslouchat, jak voda šumí. Pro někoho zvenčí může dům působit jako okázalý výstřelek. Pro něj je to ale především bezpečný prostor. Jeho svět, kam zval jen ty, na kterých mu skutečně záleží.
Přestože se nebrání moderním technologiím, v jeho domě nevládnou chladné obrazovky. Chtěl, aby všechno, co ho bude obklopovat, mělo duši. Dřevo, kámen, měkké látky. Pečlivě vybraný nábytek i umění na stěnách tvoří dohromady dům, který není muzeem ani dekorací pro focení. Je živý, i když klidný. Jako jeho majitel, který se po letech neustálého pohybu konečně naučil na chvíli zastavit.
Není těžké pochopit, proč si pro svůj nový domov vybral právě toto místo. Okraj města nabízí dostatečný odstup od ruchu a zároveň dobrou dostupnost, pokud by se mu po světle ramp zastesklo. Ale v jeho očích je teď důležitější jiná scéna — ta, která se odehrává v tichu ranní zahrady, kde je slyšet jen vítr v korunách stromů a voda cinkající do kamenného žlabu.
Málokdo ví, že za touto výstavní adresou nestojí jen peníze a designéři. Vila vznikala postupně a s rozmyslem. Nebyla to impulzivní investice, ale vyústění dlouhého procesu. Byl u toho od začátku. Procházel plány, řešil materiály, hledal rovnováhu mezi estetikou a funkčností. Chtěl dům, který nebude jen krásný, ale který mu bude rozumět.
Místo pro auta, pergola, bazén i soukromí — všechno do sebe zapadlo jako skládanka. Ale víc než cihly, beton a dřevo dělá z tohoto domu domov jeho nový přístup k životu. Uvědomil si, že odpočinek není slabost, ale nutnost. A že domov není o velikosti pozemku, ale o pocitu, který v člověku vyvolá.
Turek si postavil víc než dům. Vytvořil prostor, kde může být tím, kým opravdu je — bez kostýmů, bez rolí. A právě v tom je největší síla této stavby.
Zdroje:
