Článek
Někdy v politice neprohrává ten, kdo ustoupí. Někdy prohrává ten, kdo příliš brzy ukáže, co má v ruce. A přesně tak teď působí spor mezi prezidentem Petrem Pavlem, ministrem zahraničí Petrem Macinkou a vládou Andreje Babiše.
Na první pohled jde o jednoduchou věc. Prezident chce jet v červenci na summit NATO do turecké Ankary jako součást oficiální české delegace. Jenže kolem této cesty se rozehrála mnohem větší hra. Nejde pouze o zahraniční politiku, ale také o vztahy mezi Hradem, vládou a Motoristy sobě.
Petr Pavel dává dlouhodobě najevo, že účast na summitu NATO považuje za přirozenou součást své role. Je hlavou státu, bývalým vojákem, bývalým předsedou Vojenského výboru NATO a bezpečnostní témata patří k oblastem, ve kterých se pohybuje velmi jistě. Právě proto by jeho nepřítomnost na takovém jednání působila zvláštně.
Jenže Petr Macinka má na věc jiný pohled. Jako ministr zahraničí a předseda Motoristů sobě dává najevo, že prezidenta na summit NATO pustit nechce. V pozadí je i starší konflikt kolem Filipa Turka, kterého Pavel odmítl jmenovat ministrem. Motoristé to prezidentovi zjevně nezapomněli.
Andrej Babiš je v celé věci v nelehké pozici. Na jedné straně nechce zbytečně rozbíjet vztahy s Hradem. Na druhé straně musí držet pohromadě vládu a koaliční partnery. Výsledek je zatím typicky politický. Rozhodnutí se odkládá, čas běží a jistota stále nikde.
Právě čas je v tomto sporu důležitý. Prezident už dříve naznačil, že pokud by mu vláda účast na summitu znemožnila, mohl by se obrátit na Ústavní soud s kompetenční žalobou. Tím ale zároveň předem ukázal svůj možný další tah.
A Macinka toho využil.
Když Pavel přišel na jednání vlády, aby svou účast na summitu NATO znovu podpořil, kabinet nerozhodl o Ankaře. Místo toho ale schválil, že prezident povede českou delegaci na zářijové Valné shromáždění OSN v New Yorku.
Na papíře to vypadá jako vstřícné gesto. Prezident bude zastupovat Českou republiku na významné mezinárodní akci a vláda mu v tom nebrání. Jenže právě tím mu zároveň oslabuje jeden z hlavních argumentů pro případný spor u Ústavního soudu.
Pokud by Pavel tvrdil, že mu vláda brání vykonávat ústavní pravomoci v zahraniční politice, kabinet může ukázat na OSN. Může říci, že prezidenta neodstavuje od reprezentace státu, pouze nesouhlasí s konkrétní cestou na konkrétní summit.
A to je rozdíl, který může být v politice i právu velmi důležitý.
Macinka tím zahrál chytře. Nemusel ustoupit v hlavní věci, tedy v otázce NATO. Zároveň ale nabídl prezidentovi cestu, kterou nemohl Hrad jen tak odmítnout. Pavel ji ocenil, protože odmítnout vedení delegace na Valné shromáždění OSN by působilo podivně. Jenže tím se zároveň dostal do složitější pozice.
Celý spor tak ukazuje, že současná česká politika není jen o velkých prohlášeních, ale často i o drobných taktických krocích. Jedno usnesení vlády může změnit tón celé debaty. Jedna schválená cesta může oslabit argument pro jinou.
Zajímavé je také to, jak se Motoristům daří pohybovat na hraně symbolů. Už v případě Filipa Turka našli způsob, jak mu dát výraznou roli, i když se nestal ministrem. Funkce vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal pro ně měla nejen praktický, ale i viditelný politický význam. Teď se podobná hra odehrává znovu, jen na vyšší úrovni.
Pavel má stále možnost kompetenční žalobu podat, pokud ho vláda z delegace na summit NATO skutečně vynechá. Otázkou ale je, jak silně by takový krok působil ve chvíli, kdy ho stejná vláda vysílá na OSN. Právě v tom je Macinkův tah nepříjemný. Nevypadá jako tvrdé zabouchnutí dveří, spíš jako jejich pootevření jiným směrem.
Rozhodnutí o cestě do Ankary má padnout později. Čím blíž bude summit, tím menší prostor zbude na případné řešení u Ústavního soudu. I to může hrát vládě do karet. Politika někdy nestojí na tom, kdo má pravdu rychleji, ale kdo vydrží déle čekat.
Pro Petra Pavla je to nepříjemná situace. V oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky působí silně a zkušeně, jenže tentokrát se proti němu nehraje odborná debata. Hraje se politická partie, ve které rozhodují načasování, symboly a schopnost předvídat další tah soupeře.
A právě tady mu Macinka vzal část výhody. Ne tím, že by spor ukončil. Ale tím, že ho posunul na jiné hřiště.
Zda prezident nakonec do Ankary poletí, zatím jasné není. Jisté je jen to, že tah s OSN nebyl obyčejným ústupkem. Byl to promyšlený krok, který Pavlovi zkomplikoval cestu k silnému právnímu protiútoku.
A pokud se v politice říká, že mlčeti zlato, tady to platí dvojnásob. Prezident svůj možný trumf ukázal příliš brzy. Macinka si ho všiml a zahrál proti němu kartu, která může být nakonec mnohem důležitější, než se na první pohled zdá.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pavel-dorazi-na-jednani-vlady-ta-rozhodnuti-o-delegaci-na-summit-nato-odlozila-374328
https://www.instagram.com/p/DW4XAqngQzf/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-prezident-dorazil-na-jednani-vlady-chce-resit-svou-ucast-na-summitu-nato-308047
https://cnn.iprima.cz/krok-ke-smireni-vlady-a-prezidenta-pavel-poleti-jako-sef-delegace-na-shromazdeni-osn-514148
