Článek
Někdy člověk projde lesem stokrát a nevidí nic zvláštního. Jen mokré listí, kořeny, kameny, kapradí a tmavé svahy, po kterých se drží chlad. A pak jednou zaprší, vzduch ztěžkne vlhkostí a na cestě se najednou objeví černé tělo poseté žlutými skvrnami. Mlok skvrnitý. Živočich, který vypadá, jako by do našeho lesa přišel z úplně jiného světa.
Na mlokovi je zvláštní hlavně to, že ho nepotkáte jen tak. Mlok skvrnitý vypadá jako tvor z pohádky. V lese ho ale uvidíte jen tehdy, když mu počasí přeje. Není to ještěrka, která se vyhřívá na kameni. Slunce mu nesvědčí. Má citlivou kůži, která musí zůstat vlhká, a proto přes den obvykle zůstává schovaný.
Mlok skvrnitý je náš největší ocasatý obojživelník. Poznáte ho okamžitě. Černé tělo, žluté až oranžové skvrny, někdy spíš pruhy, pomalý důstojný pohyb a výraz, který působí klidně až prastarě. Každý mlok má kresbu trochu jinou. Podobně jako člověk nemá stejné otisky prstů, nemají mloci stejné skvrny. Když se tedy na jednom místě objevuje stejný jedinec opakovaně, dá se podle vzoru poznat. A protože se mloci mohou dožívat vysokého věku, může se stát, že na stejné lesní cestě potkáváte po mnoho let toho samého obyvatele lesa.
Jeho nápadné zbarvení není jen pro krásu. V přírodě bývá výrazná barva často varováním. Mlok má v kůži jedové žlázy a při ohrožení vylučuje sekret, který odradí predátory. Pro člověka běžně nepředstavuje velké nebezpečí, přesto se mloka nemá brát do ruky. Nejen kvůli nám, ale hlavně kvůli němu. Obojživelníci mají velmi citlivou pokožku a dotyk suchou nebo znečištěnou rukou jim může uškodit. Pokud ho potkáte, nejlepší je zastavit se, podívat se a nechat ho pokračovat.
Největší šanci na setkání máte od jara do podzimu. Nejčastěji bývají mloci aktivní od března do října, při mírném počasí někdy i déle. Ideální je zamračený den po dešti, vlhký podvečer nebo ráno, kdy se les ještě drží mlhy. Hledejte je v listnatých a smíšených lesích, hlavně tam, kde rostou buky, kde jsou stinné svahy, kamenné sutě, staré pařezy a čisté potůčky. Takové místo mlokovi dává všechno, co potřebuje. Úkryt, vlhko, potravu i vodu pro potomstvo.
Mlok se živí drobnými živočichy, kteří patří k vlhkému lesnímu podrostu. Loví hmyz, pavouky, červy, slimáky a další malé tvory, na které narazí při svých nočních toulkách. Není rychlý v tom smyslu, jak si představujeme rychlost u ještěrek nebo savců. Spíš působí rozvážně. Přesto je v prostředí, kde žije, výborně vybavený. Tichý, nenápadný a chráněný zbarvením, které si predátor zapamatuje.
Zajímavé je i jeho rozmnožování. Páření probíhá nejčastěji od léta do podzimu. Samice si potom vajíčka uchovává v těle a na jaře vyhledává čisté lesní potůčky, prameniště nebo studánky. Tam klade larvy, které se líhnou prakticky v okamžiku kladení. Larvy žijí ve vodě, dýchají žábrami a živí se drobnými vodními živočichy. Když mají dobré podmínky, po několika měsících vodu opouštějí a začínají žít na souši.
Právě čistá voda je pro mloka zásadní. A tady začíná problém. Mlok skvrnitý potřebuje vlhký les, dostatek úkrytů a potůčky bez ryb, ve kterých se mohou vyvíjet jeho larvy. Když se drobné lesní toky vysuší, zanesou, vybagrují nebo se do tůní vysadí ryby, ztrácí mlok místo pro další generaci. Ryby totiž jeho larvy snadno uloví. Stejně škodí necitlivá těžba dřeva, odvodňování lesa, úbytek starého listí a větví nebo přeměna pestrých lesů na jednotvárné porosty.
Mlok doplácí také na dopravu. Po dešti často přechází lesní cesty a silnice, kde je velmi zranitelný. Podobně mu mohou uškodit i kola v místech, kde se mloci vyskytují ve větším množství. Zdá se to jako maličkost, ale právě malé pomalé zvíře na mokré cestě nemá mnoho šancí uhnout.
V posledních letech se navíc mluví o dalším nebezpečí. Obojživelníky v Evropě ohrožují houbová onemocnění, která dokážou napadat jejich citlivou kůži. U mloků je obávaný hlavně takzvaný mločí mor. Není to věc, kterou by běžný návštěvník lesa poznal na první pohled, ale pro ochránce přírody je to velké varování. I proto je dobré nepřenášet obojživelníky z místa na místo a zbytečně s nimi nemanipulovat.
Když na mloka narazíte, berte to jako malý dar. Ne jako atrakci, kterou je třeba zvednout, vyfotit zblízka ze všech stran a přenést dětem do ruky. Stačí se zastavit. Podívat se, jak pomalu přejde přes listí, jak se jeho žluté skvrny na mokré černi zalesknou a jak zase zmizí pod kořeny nebo mezi kameny.
Mlok skvrnitý je přesně ten druh tvora, který člověku připomene, že zdravý les není jen soubor stromů. Je to celý svět. Vlhký, tichý, někdy trochu tajemný a plný života, který se ukáže jen tomu, kdo jde pomalu a dívá se kolem sebe. A možná právě proto je setkání s mlokem tak silné. Není samozřejmé. Musíte přijít ve správný čas, na správné místo a chovat se tak, aby tam mohl zůstat i příště.
Zdroje:
https://aopk.gov.cz/zvlastni-ochrana-druhu
https://portal.nature.cz/w/druh-18
https://ceskyraj.aopk.gov.cz/web/cz/obecna-ochrana-druhu
https://blanskyles.aopk.gov.cz/web/cz/zvlastni-ochrana-druhu
https://www.biolib.cz/cz/taxon/id313/
https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps13/biogeogr_2/web/pages/index_zoo_Sal_sal.html
