Článek
Ale kde je ta hranice mezi nevinnou zvědavostí a bezostyšným zneužíváním pohostinnosti obchodníků? Nedávno jsem byla svědkem situace, která mě přiměla zamyslet se nad tím, jak vnímáme slušnost, právo a odpovědnost v každodenním životě.
Elegantní dáma a její nenápadný společník
Byl to obyčejný den, kdy jsem si šla nakoupit. Mezi regály s ovocem jsem zahlédla seniorku, která na první pohled působila velmi upraveně – hezky učesaná, vkusně oblečená, na rukou několik prstenů, které naznačovaly, že rozhodně nepatří mezi ty, kdo by si nemohli dovolit zaplatit za pár kuliček hroznového vína. Po jejím boku se pohyboval muž, který rovněž nevypadal na člověka v nouzi. Spíš naopak – oba působili dojmem, že si mohou dovolit pohodlný život.
Jenže jejich chování mě zarazilo. Seniorka bezostyšně ochutnávala hroznové víno, lusky hrášku, vzala si meruňku, zobla borůvku, jahodu i malinu. Její doprovod, ačkoliv se tvářil, že k ní nepatří, se do ochutnávání zapojil také. Byli sehraná dvojka – divná dvojička ochutnávačů, kteří si z obchodu udělali samoobslužný bufet.
Když ochutnávka není jen ochutnávka
Chvíli jsem je pozorovala, protože mě fascinovalo, s jakou samozřejmostí si vybírají, co ochutnají dál. Nebylo to to typické „zkusím jednu kuličku, abych věděla, jestli je sladká“. Bylo to systematické ochutnávání všeho, co bylo na dosah. Když už jsem to nevydržela, slušně jsem se seniorky zeptala, proč si nic nekoupila, když ji vidím, jak ochutnává a jde dál.
Reakce mě šokovala. Místo omluvy nebo vysvětlení se na mě osopila, celá rudá ve tváři, a začala křičet, co si to dovoluji ji obviňovat. Její muž se v tu chvíli od ní distancoval, jako by ji vůbec neznal, přestože před chvílí ochutnával s ní.
Je to jen „malá ochutnávka“?
Možná si řeknete – co je na tom špatného? Vždyť jde jen o pár kousků ovoce. Ale když takhle obejde několik obchodů, je nasycená, aniž by utratila jediný halíř. A není sama. Podobné chování jsem v obchodech viděla nejednou. Někdy je to starší pán, jindy maminka s dítětem, které „musí ochutnat, jinak by to nejedlo“. Jenže pokud by to dělal každý, kolik by toho prodejci museli odepsat? Kdo by to zaplatil? Ve výsledku my všichni – zákazníci, kteří za své nákupy poctivě platíme.
Kam se vytratila obyčejná slušnost a ohleduplnost. Proč si někteří lidé myslí, že mají právo brát si, co chtějí, bez ohledu na ostatní? Je to otázka výchovy, generačního rozdílu nebo prostě jen lidské pohodlnosti a sobectví? Dnes se zdá, že pro některé lidi pravidla neplatí. Možná mají pocit, že jim „svět něco dluží“, nebo že je to jejich právo, protože „už toho v životě dost zažili“.
Když jsem o této zkušenosti vyprávěla známým, setkala jsem se s různými názory, také i s argumenty „ochutnávačů“. Někteří tvrdili, že ochutnat ovoce před koupí je normální, protože člověk chce vědět, co si kupuje. Jiní byli pobouřeni a považovali to za jasnou krádež. Pravda bude někde uprostřed – pokud se zeptám prodavače, zda si mohu kousek ochutnat, většinou mi vyjde vstříc. Ale bez dovolení? To už je za hranou.
Navíc v případě elegantní seniorky a jejího společníka nešlo o zvědavost, ale o záměrné „nasycení se zdarma“. To je něco úplně jiného než ochutnání jedné kuličky z hroznu, než si koupím kilo.
A tak příště, až uvidíte někoho „ochutnávat“ bez placení, možná najdete odvahu slušně se zeptat: „Proč si to berete, když to nechcete koupit?“ Třeba tím rozproudíte debatu, která povede k větší ohleduplnosti a respektu mezi námi všemi.
Příběh elegantní seniorky a jejího společníka není o jedné kuličce hroznového vína. Je to o tom, jak vnímáme pravidla, odpovědnost a slušnost v každodenním životě.
