Článek
Skoro rok jsem žila s tím, že žádné další peníze už čekat nemůžu. Až jednoho dne při běžné návštěvě úřadu padla ta jednoduchá otázka: „A pobíráte příspěvek na bydlení?“ Ne, nepobírám. A proč bych měla?
Byla jsem zvyklá na to, že když něco potřebuju, musím si na to vydělat. Žádné natahování ruky, žádné „vydřené“ dávky. Ale čím víc jsem si začala zjišťovat informace, tím víc mi docházelo, že to není o lenosti nebo vychytralosti. Je to o právu. O tom, že některé podpory nejsou sociální almužnou, ale prostě spravedlivým vyrovnáním nákladů v době, kdy ceny rostou, energie letí vzhůru a nájmy v některých městech doslova dusí.
Když jsem se vrátila domů, sedla jsem k počítači a začala hledat. Zadala jsem „příspěvek na bydlení“, zadala jsem město, zadala jsem svoji situaci. A v tu chvíli jsem narazila na věc, kterou bych dřív úplně přehlédla. Stačil jeden jednoduchý formulář na webu Ministerstva práce a sociálních věcí. A během pár minut jsem věděla, že na příspěvek mám nárok. Ne proto, že bych byla v nouzi. Ale proto, že platím tržní nájem, mám doložené příjmy, a stát prostě v roce 2025 nastavuje pravidla jinak, než tomu bývalo dřív.
Změnily se totiž nejen podmínky, ale i výpočty. Zatímco dřív byla podpora vázaná na výši životního minima a příjmu domácnosti, dnes se více zohledňuje lokalita a reálné náklady. Většina lidí si stále myslí, že pokud mají práci, na nic nemají nárok. Jenže právě pracující lidé, kteří platí vysoké nájmy, často splňují podmínky – aniž o tom ví.
Zadala jsem výši svého nájmu – 13 800 Kč v běžném bytě 2+1 v Brně. Pak výši příjmu – kolem 28 tisíc čistého. Žádný luxus, ale taky žádná bída. A ejhle – kalkulačka mi ukázala, že mohu dostávat příspěvek kolem 4 800 až 5 200 Kč měsíčně. Legálně, bez obcházení systému, jen na základě reálných čísel. A tak jsem vyplnila formulář, připojila kopii smlouvy, výpis z účtu, doložila příjem – a čekala.
Trvalo to tři týdny. Pak přišlo rozhodnutí. Ano, mám nárok. A nejen to – úřad mi přiznal zpětně podporu za dva měsíce, takže první výplata přesáhla 10 tisíc. V ten moment jsem zírala. Kolik dalších lidí jako já žije s tím, že nemá nárok? Kolik z nás přehlíží možnosti jen proto, že si myslíme, že „to není pro nás“?
Začala jsem se víc zajímat. Mluvila jsem s kamarádkami, s kolegy z práce. A zjistila, že jsme na tom všichni stejně. Děsí nás slovo „dávky“. Ale tohle není dávka v negativním slova smyslu. Je to nástroj, který má vyrovnávat realitu, když nájmy rostou, platy stagnují a inflace bere z peněženek víc, než jsme byli zvyklí.
Dnes mám díky příspěvku víc prostoru na život. Neutíkám z výplaty do výplaty. Můžu si dovolit koupit kvalitnější jídlo, neřešit každý výdaj. A hlavně – cítím, že mě někdo slyší. Že systém, i když pomalý a někdy zkostnatělý, může fungovat.
Nejsem jediná. V roce 2025 pobírá příspěvek na bydlení v Česku přes 230 000 domácností. A podle MPSV by to mohlo být ještě víc – kdyby lidé věděli, že mají nárok. Změnila se výpočtová pásma, změnily se limity nákladů, přibyly digitalizované formuláře. Stačí málo – a můžete měsíčně získat i několik tisíc korun navíc.
Příspěvek na bydlení není určen jen matkám samoživitelkám nebo důchodcům. Může o něj žádat každý, kdo platí tržní nájem a splňuje limity. Důležité je doložit nájemní smlouvu, výši příjmu a nákladů na bydlení – tedy třeba faktury za energie, výpisy z účtu, zálohy.
Chcete vědět, jak na to? Začněte na webu Ministerstva práce. Je tam i orientační kalkulačka. Když zjistíte, že nárok máte, připravte si následující:
- nájemní smlouvu (klasickou, ideálně registrovanou)
- potvrzení o výši příjmů (může být výplatní páska, potvrzení od zaměstnavatele)
- přehled plateb za bydlení (například energie, nájem)
- občanský průkaz
Pak už jen vyplníte online žádost, nebo zajdete na úřad. Vyřízení obvykle trvá 30 dní, ale může být i rychlejší.
Dnes, když mi peníze chodí pravidelně každý měsíc, se cítím jistější. A vím, že si nemusím vyčítat, že jsem o podporu požádala. V roce 2025 není hanbou využít pomoc, když na ni máte nárok. Je to vaše právo. A pokud jste někdy přemýšleli, jestli to za to stojí – můj příběh je odpovědí.
Nejde jen o peníze. Jde o pocit, že se dokážete postavit systému a říct si o to, co vám patří. Bez omluv, bez ostychu. Protože žít důstojně by nemělo být výsadou – mělo by to být samozřejmostí.
