Článek
Ale tady to máme - příběh o tom, jak jsem se stala majitelkou jedné boty a spousty frustrace. Začalo to nevinně. Už měsíce jsem toužila po páru krásných červených lodiček. Viděla jsem je v časopise a okamžitě jsem věděla, že je musím mít. Jenže to se ukázalo být těžší, než jsem čekala. Obešla jsem snad všechny obchody ve městě, ale nikde je neměli. Buď byly vyprodané, nebo je vůbec nevedli.
Hledala jsem dlouhou dobu na internetu, až jsem je uviděla. S nadšením jsem vyplnila objednávku a zaplatila. Pak začalo dlouhé čekání. Každý den jsem kontrolovala schránku, jestli už nepřišel balíček. Po dvou týdnech konečně dorazil. Byla jsem tak nadšená, že jsem ho málem roztrhla, jak jsem ho rychle otvírala.
A pak přišel ten šok. V krabici byla jen jedna bota. Jedna jediná červená lodička. Chvíli jsem na ni zírala, neschopná uvěřit svým očím. Myslela jsem, že je to nějaký vtip. Že druhá bota musí být schovaná někde v balicím materiálu. Ale ne. Byla tam opravdu jen jedna bota.
Okamžitě jsem volala prodejci. Telefon nikdo nezvedal. Poslala jsem e-mail. Žádná odpověď. Začala jsem panikařit. Co budu dělat s jednou botou? A co moje peníze?
Po několika dnech marných pokusů o kontakt jsem konečně dostala odpověď. A ta mě šokovala ještě víc než ta osamělá bota. Prodejce tvrdil, že jsem si objednala jen jednu botu. Že v popisu zboží bylo jasně napsáno „1 ks bota“. Prý je to nový trend - kupovat si boty jednotlivě pro případ, že by se jedna zničila.
Byla jsem v šoku. Jak jsem mohla být tak hloupá a nevšimnout si toho? Ale pak jsem si vzpomněla - v popisu bylo napsáno „1 pár bot“. Ne „1 ks bota“. Byla jsem si tím jistá.
Jenže když jsem se vrátila na stránku obchodu, popis byl změněný. Teď tam opravdu stálo „1 ks bota“. Začala jsem pochybovat o svém zdravém rozumu. Opravdu jsem to přehlédla? Nebo ten podvodník změnil popis po mé objednávce?
Snažila jsem se botu vrátit, ale prodejce odmítal. Tvrdil, že zboží odpovídá popisu a že nemá povinnost ho vzít zpět. Citoval mi nějaké obchodní podmínky, kterým jsem sotva rozuměla.
Byla jsem zoufalá. Měla jsem jednu krásnou, ale naprosto nepoužitelnou botu a o pár tisíc korun míň na účtu. Cítila jsem se jako největší hlupáček na světě.
Začala jsem hledat pomoc. Volala jsem na spotřebitelskou linku, psala jsem na fóra, ptala se známých. Všichni byli stejně šokovaní jako já, ale nikdo nevěděl, jak mi pomoct.
Po týdnech frustrace jsem se rozhodla vzít věci do vlastních rukou. Našla jsem adresu obchodu a rozhodla se tam osobně zajít. Bylo to v malém městečku asi hodinu cesty od mého bydliště.
Když jsem dorazila na místo, čekalo mě další překvapení. Na adrese nebyl žádný obchod. Byl tam jen malý rodinný domek. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem zazvonila.
Otevřela mi starší paní. Když jsem jí vysvětlila, proč jsem přišla, vypadala stejně zmateně jako já. Prý o žádném internetovém obchodě nic neví. Její syn sice občas prodává věci na internetu, ale teď je na dovolené v zahraničí.
Odcházela jsem s pocitem, že jsem v nějakém absurdním filmu. Jak je možné, že někdo může takhle podvádět lidi?
Rozhodla jsem se to nenechat jen tak. Napsala jsem o své zkušenosti na sociální sítě, kontaktovala jsem noviny. Chtěla jsem, aby o tom lidé věděli. Aby se nestal dalším to, co mně.
A víte co? Začalo se něco dít. Moje příspěvek se začal šířit. Lidé ho sdíleli, komentovali. Najednou se ozvali další podvedení zákazníci. A pak, asi týden po tom, co jsem to zveřejnila, mi volal nějaký novinář. Chtěl se mnou udělat rozhovor o mé zkušenosti.
Ten článek vyšel v celostátních novinách. A pak se věci daly do pohybu. Policie začala případ vyšetřovat. Ukázalo se, že ten „obchod“ byl ve skutečnosti dobře organizovaný podvod. Ten chlap, co to provozoval, měl na svědomí desítky podobných případů.
Nakonec ho chytili. A já? Já jsem dostala své peníze zpět. A taky druhou botu. Ale upřímně? Už jsem je nechtěla. Připomínaly mi příliš tu frustraci a bezmoc, kterou jsem cítila.
Místo toho jsem je darovala na charitu. A slíbila jsem si, že už nikdy nebudu kupovat boty, které jsem neviděla na vlastní oči a nevyzkoušela si je.
Tahle zkušenost mě naučila hodně. O tom, jak opatrná musím být při nakupování na internetu. O tom, jak důležité je nenechat se odradit, když se mi děje křivda. A taky o tom, jakou sílu může mít jeden hlas, když se rozhodne promluvit.
Takže, milí čtenáři, až budete příště nakupovat na internetu, dvakrát si rozmyslete, jestli je ta nabídka opravdu tak skvělá, jak vypadá.
