Článek
Stačí projít vyšší trávou, chvíli pracovat na zahradě nebo si sednout na deku u lesa a problém je na světě. Klíště je malé, nenápadné a člověk si ho často všimne až ve chvíli, kdy už je přisáté. Proč se ale zdá, že na někoho lezou pořád, zatímco jiný projde stejným místem bez jediného klíštěte?
Klíšťata patří k těm tvorům, které na zahradě ani v přírodě nikdo vítat nechce. Jsou drobná, tichá a dokážou být nepříjemně vytrvalá. Člověk si po návratu z procházky často říká, že byl opatrný, nešel žádným houštím, jen prošel kolem trávy nebo chvíli seděl u keřů. Jenže klíštěti někdy stačí opravdu málo. Nečeká na stromě a neskáče na nás shora, jak se kdysi říkávalo. Většinou vyčkává v trávě, v nízkém porostu, na okraji cesty, v křoví nebo na vlhčích místech, kde se mu dobře daří. Jakmile se člověk otře nohavicí nebo rukou o porost, klíště se zachytí a začne hledat vhodné místo.
A právě tady vzniká pocit, že někteří lidé jsou pro klíšťata skoro magnet. Dva lidé projdou stejnou loukou, jeden má večer na noze přisáté klíště a druhý vůbec nic. Není to jen výmysl ani přehnaný dojem. Klíšťata se v okolí neorientují podle zraku tak, jak bychom si možná představovali. Reagují hlavně na teplo, vlhkost, pachy, oxid uhličitý z dechu a látky, které člověk vylučuje potem. Kdo se víc potí, je zahřátý, právě sportoval nebo pracoval venku, může být pro klíště o něco lákavější. Neznamená to ale, že by se klíště vyhýbalo lidem, kteří se nepotí vůbec. Stačí, že jsme živí, teplí a pohybujeme se v místě, kde klíšťata čekají.
Často se také říká, že na někoho klíšťata lezou kvůli sladké krvi. To je spíš lidové vysvětlení než skutečný důvod. Zajímavější je otázka krevních skupin. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně už před několika lety zkoumali, zda mohou klíšťata dávat některé krevní skupině přednost. V laboratorních podmínkách se nejčastěji vydávala ke krevní skupině A, zatímco krevní skupina B je lákala nejméně. Je to zajímavá informace, ale je dobré brát ji s rozumem. Neznamená to, že člověk s krevní skupinou B může bezstarostně chodit vysokou trávou a nic mu nehrozí. A neznamená to ani to, že každý s krevní skupinou A musí mít po každé procházce klíště. V běžném životě hraje roli mnohem víc věcí najednou.
Největší potíž není v tom, že klíště pije krev. Nepříjemné to samozřejmě je, ale skutečné riziko spočívá v nemocech, které může přenášet. Nejčastěji se mluví o lymské borelióze a klíšťové encefalitidě. U boreliózy je důležité hlavně to, jak dlouho je klíště přisáté. Čím dříve ho najdeme a odstraníme, tím lépe. Právě proto se vyplatí kontrola hned po návratu domů. Klíště totiž někdy po těle ještě nějakou dobu putuje a hledá místo, kde se přisaje. Když ho člověk objeví včas, může se celé nepříjemnosti často vyhnout.
Klíšťová encefalitida je jiná kapitola. Proti ní existuje očkování, a kdo tráví hodně času venku, měl by o něm vážně uvažovat. Nejde jen o lidi, kteří pravidelně chodí do lesa. Klíště si můžeme přinést i z parku, ze zahrady, od chalupy nebo z obyčejné procházky se psem. Zvlášť v posledních letech se o klíšťatech mluví čím dál víc, protože se jim daří i tam, kde dříve nebývala tak častá. Teplejší počasí a delší sezona jim nahrávají.
Bránit se přitom dá docela obyčejnými věcmi. Když jdete do trávy, k lesu nebo na zahradu, pomůže dlouhé oblečení. Nejlépe světlé, protože na něm klíště snáz uvidíte. Kalhoty je dobré zastrčit do ponožek, i když to nevypadá zrovna elegantně. Na zahradě nebo při sbírání hub to ale nikdo řešit nebude a klíštěti tím cestu ke kůži výrazně ztížíte. Hodí se také pevnější obuv a tričko, které nepustí klíště snadno pod oblečení.
Velkou službu udělá repelent. Není potřeba se tvářit, že člověk musí všechno řešit jen přírodně. U klíšťat je lepší být praktický. Repelent použijte podle návodu a myslete i na oblečení. Existují přípravky určené přímo na textil, některé obsahují permethrin. S těmi je ale potřeba zacházet opatrně, hlavně pokud máte doma kočky, protože pro ně může být tato látka nebezpečná. Přírodní vůně a různé domácí směsi mohou klíšťata částečně odpuzovat, ale spoléhat jen na ně bych se neodvážila. Mohou být doplněk, ne hlavní ochrana.
Po návratu domů je nejlepší se převléknout, oblečení vyklepat a tělo si pořádně prohlédnout. U dětí to platí dvojnásob. Klíště se rádo schová tam, kam člověk běžně nevidí. Pod koleny, v tříslech, pod paží, kolem pasu, za ušima nebo ve vlasech. Někdy je opravdu malé, zvlášť pokud jde o nymfu. Proto nestačí jen letmý pohled na ruce a nohy. Dobrá je i sprcha, protože nepřisáté klíště se může smýt dřív, než najde vhodné místo.
Když už se klíště přisaje, není důvod panikařit. Důležité je vytáhnout ho co nejdřív a správně. Nejlepší je pinzeta nebo speciální háček na klíšťata. Klíště uchopte co nejblíž u kůže a pomalu ho vytáhněte. Nemažte ho olejem, krémem ani alkoholem před vytažením a nesnažte se ho dusit. Tyto staré rady se stále objevují, ale nejsou dobrý nápad. Po vytažení místo vydezinfikujte a několik týdnů ho sledujte. Pokud se objeví větší červená skvrna, která se šíří, horečka, bolest hlavy, únava nebo bolesti kloubů, je lepší nečekat a ozvat se lékaři.
Na klíšťata je potřeba myslet i doma na zahradě. Právě tam člověk často poleví. Vezme si kraťasy, jde na chvíli vytrhat plevel, poseká trávu nebo si sedne pod keř a má pocit, že se nic stát nemůže. Jenže klíštěti je jedno, jestli jste v hlubokém lese, nebo pár metrů od domu. Pokud má kolem sebe vlhko, stín a vyšší porost, je spokojené. Proto má smysl udržovat trávník posečený, nenechávat kolem záhonů přerostlou trávu a dávat pozor hlavně tam, kde se drží vlhkost.
A co tedy s tou krevní skupinou? Je to zajímavý detail, který může vysvětlovat, proč se někomu klíšťata lepí na paty víc než jinému. Rozhodně to ale není jediný důvod. Roli hraje pach, pot, teplo, pohyb v rizikovém prostředí i obyčejná náhoda. Nejlepší je proto nespoléhat na to, že zrovna mě si klíště nevšimne. Všimnout si může. A čím dřív ho najdeme, tím menší šanci dostane.
Zdroje:
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/k/klistova-encefalitida/zakladni-informace/
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/nemoci-a-jejich-prevence/infekcni-nemoci/nemoci-prenasene-hmyzem-a-roztoci/prevence-a-ockovani-proti-klistove-encefalitide/
https://www.ecdc.europa.eu/en/tick-borne-encephalitis
https://www.cdc.gov/lyme/media/pdfs/Lyme-Disease-What-you-need-to-know.pdf
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29936803/
