Článek
Co se stane, když Honza zabije draka a získá princeznu a půl království? Většina pohádek tady končí, ale tahle si řekla, že teprve začíná. A začíná pěkně zostra. Honza je sice odvážný, ale když přijde řeč na etiketu, má blíž k vidlím než ke stříbrnému příboru. Princezna rychle zjistí, že její zachránce sice umí máchat palicí, ale na ples by ho raději nebrala. A když se na scéně objeví jeho rodiče – vesničané každým coulem, sedlák sušinka a selka jako vdolek – královský zámek se promění v panoptikum kulturního šoku.
Zatímco princezna přemýšlí, jestli neexistuje možnost vrácení zboží do dvaceti čtyř hodin, do příběhu se vrací král Egon. Ten samý, co ji kdysi nechal sežrat drakem. Teď ale přijíždí s výmluvami a šarmem, který stačí právě tak na to, aby znejistělou princeznu přesvědčil, že vlastně není tak špatný. Honza, zasažený čistou láskou a naprostou absencí dvorské vychytralosti, princeznu nechá jít a vrací se domů, tam, kde je seno v botách považováno za společenský standard.
Jenže královské „žili šťastně až do smrti“ nefunguje vždy podle plánu. Egon se ukáže být samolibým vladařem, který má pro princeznu připravený spíš zámek bez kliky než život v přepychu. Princezna tak zjišťuje, že i když Honza srkal polévku, nikdy ji nezamkl do věže. Naštěstí tu je rytíř Valerián – učitel etikety, který by mohl přednášet na Harvardu, ale místo toho trpělivě vysvětluje Honzovi, že se při večeři nekrmí rukama.
Když se Valerián dozví o princeznině uvěznění, nezaváhá a jde hledat jediného člověka, který ji může zachránit – Honzu. Tentokrát ale bez cepu, zato s kapesníčkem v náprsní kapse a naučenou větou „Děkuji, bylo to výtečné“.
Pohádku napsal Petr Hudský, režíroval ji Karel Janák a sváteční obrazovky přinesly klasiku s mírným nádechem moderny. Honzu hraje Matouš Ruml, který nejdřív působí tak, že místo scénáře dostal kuchařku, ale postupně se ukáže, že v něm přece jen něco je. Eva Josefíková jako princezna je krásná, nešišlá a je celkem sympatická. Jakub Prachař si jako Egon užívá svou roli s lehkým přehráváním a Marek Eben coby rytíř Valerián zůstává decentní, noblesní a pravděpodobně si ani nemusel měnit garderobu, protože vypadá jako ze zámku i mimo kameru.
Natáčelo se na místech, která jsou pohádková i bez kamery – hrad Bouzov, Hradec nad Moravicí a Hrádek u Nechanic dodávají kulisy, které by prodaly i slabší scénář. A že ten tu občas trochu kulhá. Místy se divák zasměje, jindy má pocit, že sleduje spíš předělávku jednoho z dílů StarDance s kostýmy půjčenými z divadelního skladu. Hudba chvílemi přehání a herecké výkony občas zaskřípou, ale celkový dojem nakonec zachraňuje fakt, že to celé působí vtipně mile a ne úplně pitomě – což je, ruku na srdce, v žánru svátečních pohádek už slušný výkon.
Zajímavé je i to, jak si film pohrává s myšlenkou, že láska je víc než etiketa a že když vám někdo zachrání život, možná byste mu mohli odpustit i to, že neví, co je to dezertní vidlička. Princezna se nakonec musí sama rozhodnout, co vlastně chce – šlechtu a přepych nebo někoho, kdo má sice ruce od hlíny, ale srdce na správném místě.
Výsledkem je pohádka, která možná nezůstane v paměti navždy, ale ve vánočním programu určitě neurazí. Má šmrnc, trochu sebeironie a i když sem tam přestřelí, nese s sebou poselství, které je v každé době aktuální – že skutečné hrdinství někdy spočívá v tom, naučit se jíst bez mlaskání. A že pohádky nekončí svatbou, ale začínají tam, kde si dva rozdílní lidé musí najít cestu jeden k druhému. A že i v chalupě může být láska nad královskou.
Zdroje: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11667658563-princezna-a-pul-kralovstvi/
