Článek
Kdo má zahradu, ten to dobře zná. Člověk si pracně předpěstuje sazenice, vysadí salát, kedlubny, afrikány nebo mladé jiřiny a ráno najde jen okousané pahýly. Slimáci umí být neuvěřitelně rychlí, i když na první pohled vypadají jako pomalí tvorové. Stačí pár vlhkých nocí a záhon, který ještě včera vypadal ukázkově, je najednou plný lesklých stop a děravých listů.
Právě květen je období, kdy je potřeba zbystřit. Slimáci se po zimě začínají víc pohybovat, líhnou se mladí jedinci a hledají potravu. Pokud je jaro vlhké, mají skoro ideální podmínky. Nevadí jim ani chladnější počasí. Mnozí zahrádkáři čekají, až se oteplí, jenže to už může být pozdě. Slimákům stačí vlhko, úkryt a něco dobrého k snědku. A mladé sazenice jsou pro ně hotová hostina.
Největší škody na zahradách často páchá plzák španělský. Je houževnatý, rychle se množí a na rozdíl od některých původních druhů má u nás méně přirozených nepřátel. Navíc si nevybírá. Pustí se do salátu, jahod, okurek, cuket, mladých fazolí i okrasných rostlin. Proto se vyplatí začít s ochranou dřív, než se slimáci přemnoží. V boji s nimi totiž platí jednoduché pravidlo. Jeden večer práce v květnu může ušetřit celé týdny trápení v létě.
Nejstarší a pořád velmi účinnou metodou je ruční sběr. Není to zrovna příjemná činnost, ale funguje. Nejlepší čas je brzy ráno, po dešti nebo večer za vlhka. Slimáci se přes den schovávají pod kameny, prkny, květináči, v husté trávě nebo ve stínu velkých listů. Jakmile se setmí a záhony zvlhnou, vylézají za potravou. Kdo si vezme rukavice, kbelík a trochu trpělivosti, může jejich počet výrazně snížit.
Mnoho zahrádkářů si na slimáky připravuje jednoduché pasti. Stačí položit na záhon staré prkno, kus lepenky nebo obrácený květináč. Ráno pod nimi často najdete celé skupinky slimáků, protože tam mají vlhko a stín. Pak už je jen sesbíráte. Důležité je dělat to pravidelně, ne jednou za čas. Slimáci se množí rychle a zahrada jim nabízí spoustu míst, kde mohou přežít bez povšimnutí.
Častou chybou je používání soli. Ano, sůl slimáka zahubí, ale do zahrady nepatří. Škodí půdě, rostlinám i drobnému životu v záhonech. Podobně nešťastné je polévání vařící vodou přímo v místě, kde rostou rostliny. Když už slimáky sbíráte do nádoby, je lepší zvolit šetrnější a čistší způsob likvidace mimo záhon. Zahrada nepotřebuje další stres. Už samotní slimáci jí dávají zabrat dost.
Kdo nechce spoléhat jen na ruční sběr, může sáhnout po granulích. Dnes už existují přípravky na bázi fosforečnanu železitého, které se běžně používají v ekologicky šetrnějším zahradničení. Slimáci je sežerou, stáhnou se do úkrytu a tam uhynou. Výhodou je, že nezůstávají ležet hromadně na záhonech a přípravek se při správném použití považuje za bezpečnější variantu než starší chemické nástrahy. Přesto platí, že je potřeba vždy číst návod a dávkování nepřehánět. Ani dobrý pomocník se nemá sypat po zahradě bez rozmyslu.
Zajímavou možností jsou také parazitické hlístice. Jsou to drobné organismy, které napadají slimáky v půdě. Pro člověka, domácí zvířata a rostliny nejsou nebezpečné, ale slimákům dokážou výrazně zkomplikovat život. Nejlépe fungují na menší jedince, proto má smysl použít je právě v době, kdy se slimáci začínají objevovat a ještě nejsou přemnožení. Je to dražší metoda, ale pro toho, kdo nechce používat klasickou chemii, může být velmi dobrým řešením.
A pak jsou tu různé zahradnické triky, které samy o sobě zázrak neudělají, ale v kombinaci s dalšími metodami pomoci mohou. Slimáci nemají rádi suché, ostré a nepříjemné povrchy. Kolem citlivých rostlin lze proto nasypat jemný štěrk, písek, nadrcené skořápky nebo popel. Jen je potřeba počítat s tím, že po dešti účinek slábne. Bariéra musí být suchá a souvislá, jinak si slimák cestu najde. A najde ji překvapivě snadno.
Dobře poslouží i měděné pásky, hlavně u vyvýšených záhonů, truhlíků a nádob. Slimákům kontakt s mědí vadí, takže se přes ni neradi plazí. Není to levné řešení pro celou zahradu, ale u nejcennějších rostlin má smysl. Podobně pomáhá udržovat kolem záhonů pořádek. Přerostlá tráva, hromady listí, stará prkna a zapomenuté květináče jsou pro slimáky ideální úkryty. Čím méně takových míst jim necháte, tím lépe.
Někteří zahrádkáři nedají dopustit na pivní pasti. Fungují, protože vůně piva slimáky opravdu láká. Jenže mají i nevýhodu. Mohou přilákat slimáky z okolí, takže je dobré nepokládat je přímo mezi nejcitlivější rostliny. Lepší je umístit je spíš na okraj zahrady nebo tam, kde se slimáci často drží. A hlavně je pravidelně čistit. Jinak se z pasti rychle stane zapáchající nádoba, kolem které se člověku nechce ani projít.
Pomoci může také chytrá výsadba. Slimáky dokážou odrazovat některé aromatické rostliny, například levandule, šalvěj, lichořeřišnice, měsíček nebo řeřicha. Neznamená to, že po vysazení levandule už slimáka nikdy neuvidíte, tak jednoduché to není. Ale pestrý záhon s vůněmi, bylinkami a různými druhy rostlin bývá odolnější než holá plocha plná mladých sazenic. Zahrada, která je živá a rozmanitá, si s mnoha problémy poradí lépe.
Velkým pomocníkem jsou i přirození nepřátelé slimáků. Ježci, ropuchy, slepýši, střevlíci a někteří ptáci dokážou jejich počet držet na uzdě. Proto má smysl nechat v zahradě kousek klidnějšího místa, kde se tito užiteční obyvatelé mohou schovat. Kdo má vhodné podmínky, může zvážit i indické běžce. Tyto kachny jsou mezi zahrádkáři známé právě tím, že slimáky vyhledávají. Nejsou ale pro každého. Potřebují prostor, péči a zabezpečení, takže nejde o řešení jen tak z rozmaru.
Nejdůležitější je začít včas. Jakmile slimáci obsadí zahradu ve velkém, boj s nimi je mnohem těžší. V květnu proto pravidelně kontrolujte záhony, hlavně po dešti. Chraňte mladé sazenice, nenechávejte jim kolem rostlin zbytečné úkryty a kombinujte více metod najednou. Jeden trik většinou nestačí. Ale když spojíte sběr, pasti, bariéry, šetrné granule nebo hlístice a trochu zahradnického pořádku, máte mnohem větší šanci, že úrodu letos nesklidí slimáci dřív než vy.
Zdroje: nkz.cz, living.iprima.cz
