Článek
Všechno začalo ve chvíli, kdy jsme se potkaly před domem a já zrovna přicházela z práce. Měla jsem za sebou dlouhý den a těšila se, že si doma konečně odpočinu. Jenže sousedka se do mě pustila hned ve dveřích. Zeptala se mě, proč pořád jezdím autobusem, když dnes už přece každý využívá taxi. Působila, jako by mě litovala, že si neumím dopřát trochu komfortu. Jenže já mám svůj rozpočet a svoje priority, což ona zjevně nechápala. Kývala hlavou a nechápala, proč si raději neobjednám odvoz až ke vchodu.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že autobus mi jezdí přímo od domu do práce, že jezdí pravidelně a rychleji než taxi v dopravní špičce. Jenže ona měla pocit, že ví všechno lépe. Tvrdila, že taxi je spolehlivější, pohodlnější a že žena mého věku by si měla dopřát lepší standard. Stála tam před domem, ukazovala mi v telefonu aplikaci a byla přesvědčená, že kdybych si spočítala náklady, zjistím, že to zas tak velká změna není. Přitom ona nikdy nepřemýšlela o tom, kolik opravdu utrácí.
Výpočet, který mluvil sám za sebe
Nechala jsem ji dělat, co si myslí. Otevřela kalkulačku a začala počítat. Sama si stanovila počet jízd, cenu za kilometr i čekání v zácpě. Já stála vedle ní, poslouchala to a čekala na moment, který nutně musel přijít. Postupně se jí rty přestaly usmívat. U každého dalšího čísla se jí výraz měnil. Nejdřív nevěřícně zvedla obočí, pak si odkašlala a nakonec znejistěla úplně. Cena za jeden den byla vyšší než můj měsíční autobusový tarif. Když to vydělila čtyřmi týdny, přestala počítat.
Chvíli jsme tam stály v tichu. Ona držela telefon jako něco, co ji najednou překvapilo, a já jsem měla co dělat, abych se nezačala smát. Už předem jsem věděla, že to tak dopadne. Tady u nás je provoz hustý a cesty nejsou nejkratší. Taxi je sice pohodlné, ale rozhodně ne levné. Když to konečně došlo i jí, změnila téma. Už nešla s vysvětlováním, proč bych měla jezdit jinak. Poprvé jsem viděla, jak přehodnocuje svůj postoj.
Když zjistíte, že rady nebyly o vás
Později mi došlo, že ten její tlak vlastně vůbec nebyl o mně. Ona sama potřebovala mít pocit, že žije správně, moderně a dostatečně komfortně. Ráda srovnávala životy ostatních, aby si potvrdila ten svůj. Pro ni bylo jednodušší přesvědčit mě, že jednám špatně, než se podívat na to, proč utrácí polovinu výplaty za zbytečnosti. Moje jednoduchost jí připadala divná. Ale ne proto, že by byla špatná, spíš proto, že ji v ní sama žít neuměla.
Od té doby se už k tématu dopravy nevrátila. Když mě vidí nastupovat do autobusu, jen kývne hlavou a raději se dívá jinam. A já si uvědomila, jak často lidé rozdávají rady, které nemají nic společného s realitou druhých. Stojí pevně na svých představách, dokud jim čísla neukážou pravdu. A někdy si potřebují udělat takový výpočet, aby pochopili, že jejich svět není jediný správný. Já si dál jezdím po svém. A ona už ví, že tady nemá co radit.
