Článek
Staré pneumatiky většinou nevypadají jako něco, co by člověk chtěl mít na zahradě na očích. Jsou černé, těžké, špinavé a často leží někde za kůlnou s tím, že se jednou odvezou pryč. Jenže když se na ně člověk podívá trochu jinak, mají vlastně ideální tvar pro dětské hraní. Jsou pevné, kulaté, dají se natřít a při dobrém uchycení vytvoří zajímavou prolézačku, která děti zabaví mnohem víc než obyčejný plastový domeček.
Nejde o složitou stavbu. Šikovný kutil ji zvládne za jedno odpoledne, pokud má připravené pneumatiky, dřevo a spojovací materiál. Důležité ale je nebrat to jen jako rychlou dekoraci. U dětské prolézačky musí být všechno pevné, stabilní a bezpečné. Pneumatika, která se jen položí na zem, může být fajn na hraní. Pneumatika zavěšená nebo uchycená ve výšce už musí držet opravdu pořádně.
Základ tvoří silné dřevěné kůly. Nejlépe hranoly nebo kulatina určená do venkovního prostředí. Měly by být dobře ošetřené proti vlhkosti a pevně zapuštěné do země. Pokud má být prolézačka vyšší, nestačí kůly jen zarazit do hlíny. Je lepší je usadit do betonových patek nebo alespoň opravdu pevně ukotvit, aby se konstrukce nehýbala. Děti po ní budou lézt, houpat se, opírat a tahat za lana. To není totéž jako opěrka pro rajčata.
Pneumatiky vybíráme pečlivě. Neměly by být rozpraskané, mastné, s trčícími dráty nebo ostrými poškozenými místy. Staré pláště s vyčnívajícím kovem do dětského koutku nepatří. Nejlepší jsou pneumatiky v dobrém stavu, které už neslouží autu, ale pořád drží tvar. Před natíráním je potřeba je důkladně umýt. Kartáč, voda, případně trochu saponátu a potom pořádně opláchnout. Barva na špinavé gumě dlouho nevydrží.
A právě barva udělá z obyčejné pneumatiky hezký zahradní prvek. Místo černých gum vzniknou pastelové kruhy, které působí v zahradě mnohem lehčeji. Hezká je světle zelená, žlutá, cihlová, modrá nebo béžová. Nemusí být každá pneumatika jiná, ale u dětské prolézačky to vypadá vesele. Barvu volíme takovou, která je vhodná na venkovní použití a drží na gumě. Lepší jsou matné nebo polomatné odstíny. Lesklé křiklavé barvy mohou na zahradě působit lacině.
Pneumatiky se dají použít několika způsoby. Jedna může ležet nízko u země jako první stupeň, další může být uchycená mezi kůly o něco výš a třetí třeba nahoře jako průlez nebo sedací kruh. Důležité je, aby mezi nimi byly rozumné vzdálenosti. Pro malé děti nesmí být mezery příliš velké. Všechno by mělo odpovídat věku dětí, které si tam budou hrát. Co je zábavné pro osmileté dítě, může být pro tříleté zbytečně riskantní.
Pneumatiky se připevňují pevnými šrouby, závitovými tyčemi, podložkami nebo silnými lany. Každé uchycení musí být pravidelně kontrolované. Pokud použijeme lano, musí být opravdu pevné, venkovní a dobře uvázané. Dekorativní provaz z hobby obchodu nestačí. Na obrázku krásně funguje kombinace pneumatik a lanové části. Děti pak nelezou jen nahoru a dolů, ale musí přemýšlet, kam dát nohu, čeho se chytit a jak přelézt dál.
Konstrukci je dobré doplnit o lanovou síť, jednoduché madlo nebo dřevěný stupínek. Nemusí toho být moc. Právě pneumatiky jsou hlavní prvek. Čím složitější stavba, tím víc míst, která se mohou časem uvolnit. U zahradních dětských prvků se vyplatí jednoduchost. Pevné kůly, pár dobře uchycených pneumatik, jedno lano a bezpečný dopad pod nimi udělají víc než přeplácaná konstrukce.
Podklad je zásadní. Prolézačka by neměla stát na betonu, dlažbě ani tvrdé udusané zemi. Lepší je štěpka, písek, kačírek vhodné frakce nebo měkčí dopadová plocha. Kolem by neměly být ostré kameny, obrubníky, kovové tyče ani zahradní nářadí. Děti padají. Ne proto, že jsou nešikovné, ale protože si hrají. S tím se musí počítat už při stavbě.
Také bych prolézačku nedávala na přímé celodenní slunce. Pneumatiky se mohou v horku hodně rozpálit a dětem by na nich nebylo příjemně. Nejlepší je polostín, třeba místo pod stromy, ale ne takové, kde padají velké větve nebo kde je po dešti dlouho mokro. Dřevo i pneumatiky vydrží déle, když kolem proudí vzduch a konstrukce po dešti rychle oschne.
Výhodou podobné prolézačky je, že se dá přizpůsobit zahradě. Nemusí být obrovská. Pro menší děti stačí nižší varianta se dvěma pneumatikami a lanem. Pro větší děti může být konstrukce vyšší, ale vždycky pevná a kontrolovaná. Jednou za čas je potřeba dotáhnout šrouby, zkontrolovat lana, podívat se na praskliny v gumě a obnovit nátěr. Není to náročné, ale nemělo by se na to zapomínat.
Nejhezčí na tom celém je, že z věci, která by jinak překážela, vznikne něco užitečného. Staré pneumatiky dostanou nový život a děti mají na zahradě místo, kde mohou lézt, schovávat se, zkoušet rovnováhu a vymýšlet vlastní hry. A dospělí mají dobrý pocit, že neutratili zbytečně za hotovou plastovou sestavu, která často nevydrží o moc víc než pár sezon.
Když se pneumatiky natřou jemnými barvami, přidá se dřevo, lano a kolem se vysadí trávy nebo nenáročné rostliny, prolézačka nemusí kazit vzhled zahrady. Naopak. Může působit přirozeně, vesele a trochu dobrodružně. Přesně tak, jak má dětský kout vypadat. Stačí pár starých gum, dobrý nápad a jedno odpoledne práce.
Zdroje: Autorský text
