Článek
Herečka se před několika lety rozhodla opustit ruch hlavního města a přesunula se na venkov. Společně se synem Jaroslavem, který je v invalidním důchodu, se usadila na rodinné chalupě, kterou kdysi postavil strýc jejího otce. Stavba z počátku 20. století byla v době, kdy ji Obermaierová zdědila, ve velmi špatném stavu. Nebyla do ní zavedena voda, topilo se uhlím a interiér byl zchátralý.
Rekonstrukce trvala několik let a vyžadovala značné úsilí i finanční prostředky. Největším problémem byla podle hereččiných slov vlhkost, se kterou se dlouho potýkala. Postupně se však podařilo dům zcela obnovit a přizpůsobit tak, aby v něm mohla se synem bydlet celoročně. Chalupa se stala jejím hlavním domovem, přesto nadále dojíždí do Prahy za pracovními povinnostmi.
Před dvěma lety herečka přepsala nemovitost na svého syna. Tímto krokem chtěla, aby získal zkušenosti s hospodařením a naučil se samostatnosti. Přestože jde o rozhodnutí, které by mnozí odkládali, Obermaierová považovala převod majetku za přirozený krok, protože dům by mu v budoucnu stejně připadl.
Herečka se nikdy netajila tím, že období rekonstrukce i následné zdražování energií pro ni bylo náročné. V minulosti přiznala, že kvůli finančním potížím prožívala psychicky složité chvíle. Přesto se jí podařilo situaci zvládnout a dnes působí vyrovnaněji než dříve.
Interiér chalupy spojuje tradiční venkovský styl s moderními prvky. Dominantou přízemí je prostorná kuchyně, která je vybavená moderním zařízením, zatímco obývací část zdobí dřevěný nábytek a kamna. V horním patře se nachází několik pokojů a půda využívaná jako úložný prostor. Chalupa je plná drobných detailů, které odrážejí hereččin vztah k tradici – například sbírka starých žehliček vystavená podél schodiště.
Součástí stavení je rozlehlý dvůr se zahradou, kterou Obermaierová považuje za jeden z největších darů venkovského života. Právě zde, obklopena přírodou a tichem, nachází po letech pracovního shonu klid, který v městském prostředí hledala marně.
Zdroje:
