Článek
Jana celý den pobíhala po bytě a snažila se, aby všechno vypadalo dokonale. Od rána leštila skla, vyměnila povlečení, dokonce i rostlinám otírala listy, protože věděla, že švagrová má tendenci si všímat věcí, které ostatní nechávají bez povšimnutí. Bylo to zvláštní. Nikdy se jí přímo nevysmála, ale její pohledy dokázaly říct víc než tisíc slov. A Jana, i když se snažila působit lhostejně, si to brala k srdci víc, než by si přála. Tentokrát si slíbila, že jí nedá sebemenší záminku k jediné poznámce.
Všechno bylo nalinkované. Jídlo připravené, svíčky zapálené, byt voněl po aviváži a citronu. Jenže když bylo vše hotové, Jana se najednou podívala na vlastní ruce, úplně unavené z celodenního drhnutí. Došlo jí, že takhle to nejde. Že se žene za dokonalostí, která možná ani nikoho nezajímá. A přesto cítila napětí, které s každým krokem rostlo. Jako by se blížila zkouška, která dopadne špatně, i kdyby se snažila sebevíc.
Návštěva, která začala podle očekávání
Když švagrová přišla, hned se rozhlížela kolem. Její oči přejížděly po poličkách a Jana skoro nedýchala. Čekala kritiku, nebo alespoň stroze pronesené uznání. Místo toho slyšela jen neutrální tón, který jako by si nechával rezervu na později. Švagrová přinesla láhev vína, Jana ji usadila a snažila se vést nenápadnou konverzaci. Obě se usmívaly, ale Jana cítila, že její snaha se míjí účinkem. Bylo to stejné jako vždy. Nesoudit nahlas, ale hodnotit očima.
Chvíli poté Jana zaslechla zvuk motoru a za oknem se objevilo bílé auto úklidové služby. Bylo tam kvůli její sousedce, která měla na tu hodinu objednaný generální úklid. Ale švagrová to nevěděla. Jakmile zahlédla nápis na dveřích auta, její výraz se na sekundu zastavil. Pak se podívala na Jana úplně jinýma očima. Jako by jí najednou došlo, že byt možná neuklidila Jana sama. A že žádná chyba, kterou by mohla okomentovat, nebude dostupná.
Náhlá změna tónu a teatrální chvála
Švagrová se z ničeho nic rozplynula nad tím, jak to Jana má krásné. Najednou všechno chválila, dotýkala se dekorací a nešetřila nadšením. Tak přehnaným, až to Janě bylo nepříjemné. V jejím hlasu něco nesedělo. Nebyla to chvála, byla to úleva. Jako by si oddechla, že nemusí soutěžit, protože Jana si podle ní nechala uklidit byt profesionály. Jana to poznala okamžitě. Ta změna byla příliš náhlá, příliš vyumělkovaná.
Celé odpoledne pak probíhalo v úplně jiném duchu. Švagrová byla sladká, pozorná, dokonce nabídla pomoc v kuchyni. Jana cítila, že to není opravdové. A čím víc švagrová mluvila, tím víc Janě docházelo, jak moc ji dokáže rozhodit něco tak malého. Najednou ji přepadl klid. Pochopila, že se už nechce honit za tím, co si o ní někdo myslí. Že nechce trávit dny úklidem jen proto, aby obstála v něčích očích.
osvobozující poznání
Když švagrová odešla, Jana se posadila a poprvé si dovolila se usmát. Ten byt nebyl uklizený díky službě, ale díky ní. A i kdyby nebyl, je to její domov a její život. Záleží jen na tom, jak se v něm cítí ona. Ne někdo, kdo přichází jednou za čas a odchází s pocitem, že má právo hodnotit. Švagrová změnila chování kvůli domněnce, která nebyla pravdivá. A Jana díky tomu zjistila, jak málo stačí, aby se někdo odhalil.
Ten den si slíbila, že příště bude uklízet jen tolik, kolik sama uzná za vhodné. Ne proto, aby udělala dojem. Ale proto, že její domov má sloužit jí. A když se naučila tohle přijmout, začal se jí dýchat mnohem volněji.
