Článek
Přesně tohle se mi stalo jednoho letního dopoledne na tramvajové zastávce. V hlavní roli: já, můj pes Baset a pražská tramvaj číslo 11.
Basset, pán situace
Možná bych měla začít tím, že Basset není obyčejný pes. Je to Basset s ušima dlouhýma jako pondělní ráno, s očima, které umí zahrát na city každého kolemjdoucího, a s povahou filozofa, který se nikdy nikam nehrne. Tedy, aspoň jsem si to myslela. Většinu času se tváří, že je mu všechno jedno, ale jakmile ucítí příležitost, předvede kousek, na který budu vzpomínat ještě v domově důchodců.
Stály jsme spolu na zastávce. Basset seděl u mé nohy, na vodítku, klidný jako socha. Já si všimla, že mám v kapse papírek od sušenky, a protože jsem slušně vychovaná, rozhodla jsem se ho vyhodit. Koš byl jen pět metrů od místa kde jsme stáli. Rozhlédla jsem se – nikde nikdo, žádná tramvaj v dohledu, žádné nebezpečí. Odepnu vodítko, řeknu „zůstaň“ a jdu vyhodit papírek.
Tramvaj přijíždí, Basset má plán
Nevím, jestli to byla karma, Murphyho zákon nebo prostě jen Bassetova škodolibá povaha, ale v tu chvíli se zpoza rohu vynořila tramvaj. Zastavila, dveře se otevřely a… nikdo nenastoupil. Tedy, kromě mého psa. Basset se zvedl, s neuvěřitelnou samozřejmostí vpochodoval do tramvaje, jako by to dělal denně, a zmizel mi z očí. Dveře se zavřely a tramvaj se rozjela.
Chvíli jsem tam stála jako opařená. Mozek mi v tu chvíli nabízel jen dvě možnosti: buď se mi to zdá, nebo jsem právě přišla o psa. Jenže pak mi došlo, že Basset je na cestě do neznáma, bez jízdenky a bez paničky. A to už nebyla legrace.
Sprint roku a tramvajová honička
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale rozběhla jsem se za tramvají jako o život. Běžela jsem ulicí, mávala na řidiče, na kolemjdoucí, a v duchu si představovala, jak vysvětluju dopravnímu podniku, že můj pes ujíždí tramvají načerno. Kdybych měla chytré hodinky, určitě bych překonala svůj osobní rekord na sto metrů.
Lidé na chodníku se otáčeli, někteří se smáli, jiní mi fandili. Jeden pán mi dokonce zavolal: „To je ten baset, co nastoupil do tramvaje? To je frajer!“ V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet, nebo se smát.
Tramvajová zastávka – shledání století
Když jsem doběhla na další zastávku, byla jsem rudá jako rajče, srdce mi bušilo až v krku a měla jsem pocit, že už nikdy nepopadnu dech. Tramvaj už stála, dveře otevřené, lidé vystupovali a mezi nimi… můj Basset. Vystoupil s takovou samozřejmostí, jako by to byla jeho každodenní rutina. Rozhlédl se, uviděl mě a s výrazem „No konečně, kde ses zdržela?“ si to namířil rovnou ke mně.
Lidé na zastávce se smáli, někdo si mě dokonce fotil. Jeden starší pán volal: „Tady máte svého cestovatele. Myslím, že jízdenku neměl.“ A Basset? Ten se tvářil, že to tak mělo být. Žádné výčitky, žádné omluvy. Prostě si jen užil svou tramvajovou jízdu.
Když pes překvapí i revizora
Když jsme šli domů, pořád jsem se nemohla přestat smát. Představovala jsem si, jak by asi reagoval revizor, kdyby v tramvaji našel samotného baseta bez jízdenky. Možná by mu dal pokutu, možná by ho jen pohladil po hlavě. Každopádně bych chtěla vidět, jak by Basset vysvětloval, proč jede sám tramvají.
Doma jsem mu naservírovala extra porci granulí a ještě dlouho jsem mu vykládala, že příště jezdíme tramvají jen spolu. Basset mě poslouchal s tím svým typickým výrazem „No jasně, paničko, příště už fakt zůstanu na zastávce.“ Ale v jeho očích jsem viděla jiskru – kdo ví, co vymyslí příště.
Co mi Basetova jízda tramvají dala?
Když se na to dívám zpětně, byla to jedna z nejveselejších, ale i nejnapínavějších chvilek, jaké jsem se svým psem zažila. Uvědomila jsem si, že i když si myslíme, že máme vše pod kontrolou, život nás dokáže překvapit v té nejméně očekávané chvíli. A že i pes, který se tváří jako lenoch, může být v pravou chvíli tím největším dobrodruhem.
A hlavně – už nikdy nenechám Basseta bez dozoru, ani když jdu jen pět metrů ke koši. Protože kdo ví, jestli příště neodjede třeba metrem, nebo si nevezme taxíka. S Bassetem člověk nikdy neví.
Takže pokud někdy uvidíte v tramvaji samotného baseta s výrazem světáka, vzpomeňte si na mě. A raději zkontrolujte, jestli vám váš vlastní pes právě neodjíždí na výlet načerno.
