Článek
Zavíječ zimostrázový se stal pro buxusy doslova pohromou. Kdo má na zahradě zimostráz, ten už nejspíš ví, jak rychle se dokáže krásně hustý keř změnit v suchou, ožranou kostru. Nejdřív si člověk všimne pár poškozených listů, pak jemných pavučinek uvnitř keře a než se naděje, housenky mají hotovo.
Nejhorší na tom je, že škůdce pracuje nenápadně. Housenky jsou zelené, dobře splývají s listy a většinu času se drží schované uvnitř keře. O to později si jich lidé všimnou. Často až ve chvíli, kdy je zimostráz téměř bez listů. A když housenky začnou poškozovat i mladou kůru, bývá pro keř velmi těžké se vzpamatovat.
Právě proto dnes mnoho zahrádkářů řeší pořád dokola stejnou otázku. Má ještě cenu buxus zachraňovat, nebo je lepší ho vyhodit a nahradit něčím jiným? Z vlastní zkušenosti bych řekla, že smysl to pořád má. Jen už to není dřevina, kterou vysadíte a necháte bez dozoru celé roky.
Zavíječ je totiž velmi úzce zaměřený škůdce. Nejčastěji napadá zimostráz vždyzelený a zimostráz malolistý, tedy druhy, které se u nás běžně pěstují v zahradách, předzahrádkách i u domů. A právě ty bývaly oblíbené proto, že skvěle snášejí řez. Z buxusů se tvarovaly koule, nízké lemy i různé zelené tvary. Dnes o ně lidé přicházejí často během jediné sezóny.
beautiful-park - Autor: Freepik.com
Paradoxně ale platí, že situace může být na některých místech o něco příznivější než dřív. Tam, kde už buxusy téměř zmizely, má zavíječ méně příležitostí k dalšímu šíření. Když v okolí zůstane jen pár keřů, škůdce je nemusí najít tak snadno jako dřív. Není to sice záruka bezpečí, ale v kombinaci s pravidelnou kontrolou to majitelům zbylých keřů přece jen trochu nahrává.
Nejdůležitější je načasování ochrany. A na tom bohužel řada lidí pohoří. Ošetření nefunguje dobře tehdy, když je keř už silně napadený a housenky jsou velké. Nejlepší výsledky bývají ve chvíli, kdy jsou housenky ještě malé a teprve začínají žrát. Právě tehdy mají biologické přípravky největší smysl.
Za nejspolehlivější řešení se dnes považují přípravky s bakterií Bacillus thuringiensis. V zahradnické praxi jde o osvědčenou cestu, protože působí cíleně na housenky motýlů. Při správném použití jsou šetrnější k okolí než mnohé jiné zásahy. To je důležité hlavně pro lidi, kteří nechtějí mít na zahradě zbytečně agresivní chemii a zároveň si hlídají včely, ptáky i další užitečné organismy.
Jenže samotný přípravek nestačí. Rozhoduje hlavně to, kdy ho použijete. První kritické období přichází na jaře. Jakmile se oteplí, přezimující housenky se znovu probudí a začnou okusovat listy. Ve většině let to bývá během března nebo dubna, v teplejších polohách klidně dřív. Druhé důležité období pak přichází na konci léta, většinou v srpnu, kdy se objevuje další generace.
Zahradník by proto měl být ve střehu už velmi brzy. Nestačí čekat, až keř začne viditelně chátrat. Jakmile na jaře objevíte uvnitř buxusu jemné pavučinky, okousané listy nebo drobné tmavé kuličky trusu, je čas jednat. To jsou totiž typické známky napadení. Kdo zasáhne včas, má mnohem větší šanci, že keř zachrání bez větších škod.
Často slýchám, že silnější zima zavíječe vyhubí. Bylo by to hezké, ale ve skutečnosti na to nejde spoléhat. Zavíječ přezimuje jako malá housenka ukrytá mezi listy v jemném zámotku. V něm zvládne přečkat i poměrně výrazné mrazy. Chladná zima může část populace oslabit, ale většinou ne tolik, aby bylo na jaře po problému.
Mnohem větší roli hraje počasí během jara. Když je teplo, sušší vzduch a vegetace se rychle rozbíhá, škůdce má ideální podmínky. Housenky rostou rychleji a motýli se snáz množí. Naopak chladnější a proměnlivé jaro s návraty studeného počasí jejich vývoj zpomalí. To je důvod, proč je každý rok trochu jiný a proč se nedá slepě spoléhat na kalendář.
Kromě postřiku pomáhá i obyčejná poctivá kontrola keřů. U hustých buxusů doporučuji keř rozevřít rukou a podívat se dovnitř, ne jen na povrch. Škůdce se nejčastěji schovává právě tam. Dobré je také keř občas lehce protrhat nebo sestřihnout, aby nebyl uvnitř tak zahuštěný. Jednak se v něm housenky hůř ukryjí, jednak si jich všimnete mnohem dřív.
Cydalima_perspectalis_MHNT_Imago Zdroj: I.Sáček, senior - Wikimedia commons
V menších výsadbách se dají housenky také sbírat ručně. Není to práce, kterou by si člověk užíval, ale někdy právě tohle pomůže zastavit první vlnu napadení. Užitečné bývá i vyplavení silnějším proudem vody. Není to samospásné, ale jako doplněk k pravidelné kontrole a biologickému zásahu to fungovat může.
Když je keř napadený hodně, lidé často propadnou panice a mají pocit, že je všechno ztracené. Přitom buxus umí překvapit. Pokud nejsou poškozené i dřevnaté části ve velkém rozsahu a keř má ještě sílu obrážet, může se po zásahu znovu vzpamatovat. Chce to ale čas, trpělivost a často i opakovanou péči během celé sezóny.
Právě v tom je dnes rozdíl oproti době, kdy byl zimostráz považován za téměř bezúdržbovou dřevinu. Dnes už bez pravidelné kontroly neobstojí. Kdo chce mít buxus hezký, musí ho brát podobně jako ovocné stromy nebo růže. Tedy jako rostlinu, které je potřeba se průběžně věnovat, ne si jí jen užívat z dálky.
Přesto bych zimostráz z českých zahrad rozhodně neodepisovala. Pořád má své místo. Je elegantní, dobře se tvaruje, hodí se do moderních i venkovských zahrad a málokterý keř umí udělat tak hezký celoroční efekt. Jen je potřeba smířit se s tím, že bez všímavosti to už nepůjde.
Jestli tedy doma buxus ještě máte, nečekejte, až bude pozdě. První kontrolu udělejte klidně už v březnu. Prohlédněte vnitřek keře, sledujte listy a reagujte hned při prvních známkách poškození. U zavíječe totiž opravdu platí, že pár dní může rozhodnout o tom, jestli budete keř zachraňovat, nebo vykopávat.
A to je dnes asi ta nejdůležitější zpráva. Zavíječ je nepříjemný a vytrvalý škůdce, ale není neporazitelný. Když víte, kdy přijde, a nenecháte ho pracovat v klidu, buxus má pořád slušnou šanci přežít.
Zdroje:
https://www.dumazahrada.cz/zahrada/zavijec-zimostrazovy-buxus-zimostraz-postrik-skudce-likvidace-housenka/
