Článek
Osobnost Filipa Turka vyvolává od počátku jeho politické kariéry řadu otázek.
Nejde jen o jednotlivé výroky nebo styl komunikace, ale o celkový obraz, který politik prezentuje navenek. A kterým bohužel prezentuje Českou republiku.
Nechci se vracet k tomu, zda se na jeho sociálních sítích objevily rasistické výroky, ani k vysvětlením, že je psali neznámí lidé, kterým měl údajně půjčit telefon.
Nechci řešit ani zákulisní spekulace o fungování na Ministerstvu životního prostředí.
Přivítal jsem jeho nejmenování do vládní funkce, které Petr Pavel veřejně zdůvodnil. I to ukazuje, že způsob vystupování a komunikace může mít reálné politické důsledky.
Podobně je vnímána i jeho komunikace v zahraničním kontextu. Schopnost reprezentovat stát není jen otázkou odbornosti, ale i jazykové vybavenosti a celkového projevu. Právě tato oblast byla u něj opakovaně předmětem kritiky. Ano, video zveřejněné Danuší Nerudovou bylo sestříhané, ale i z dostupných záznamů z Evropského parlamentu je patrné, že jeho jazyková úroveň je, mírně řečeno, problematická.
Za zcela nepřijatelné považuji i jeho vyjádření směrem k Hnutí DUHA. V reakci na jejich komentář uvedl, že „dá pozor, aby zůstalo u jednotlivých dárců“, přičemž zároveň poukazoval na jejich žádosti o prostředky z fondů spadajících pod Ministerstvo životního prostředí.
To už není jen politický názor nebo kritika neziskové organizace. To je vyjádření, které může být vnímáno jako nepřímý tlak na to, kdo má a nemá dostávat veřejné prostředky.
Ať už má kdokoli na Hnutí DUHA jakýkoli názor, veřejný činitel by měl postupovat podle pravidel a zákonů, ne podle osobních sympatií či antipatií komunikovaných na sociálních sítích.
Je otázkou na předsedu vlády, zda opravdu strpí, aby za Českou republiku i nadále veřejně vystupoval právě Filip Turek.
