Článek
Samozvaný předseda opozice, neomezený majitel a vládce hnutí ANO Andrej Babiš dostal pozvánku do předvolební debaty, kterou připravila Česká televize. Odmítl. Jeho stoleček přesto nebude prázdný.
Andrej Babiš předvolební debaty nesnáší. Jakkoli je schopným křiklounem, není dobrým rétorem. V živé paměti je jistě debata z prezidentské kampaně, kde na otázku moderátora odpověděl, že by Polsku v případě napadení nepomohl. Protože on chce přece „mír“. I toto fiasko mu podle mnohých přispělo k porážce ve volbě prezidenta.
Babiš dlouhodobě nechodí do pořadů a médií, kde by mohl dostat nepříjemné otázky. Nechce, aby mu někdo připomínal jeho střet zájmů, dotace pro Agrofert, kauzy kolem Čapího hnízda nebo nemovitosti ve Francii. Tu prý koupil „za své zdaněné peníze“, ale zároveň ji nevlastní. Opakuje, že ji koupil, ale není jeho. Absurdita, která by u jiného politika okamžitě zničila kariéru, u Babiše prošla.
Stejně tak nechodí tam, kde by se ho mohli ptát na jeho blízké vztahy s Orbánem nebo jeho lobbování za ruské zájmy v minulosti. Raději zůstává ve své bezpečné bublině – mezi vlastními příznivci na mítincích, kde má mikrofon a davy, které si přivezl autobusem. Ideálně poblíž své cukrárny, kam se může zbaběle schovat.
Ale Andrej Babiš není jediný zbabělec. Stejně zbabělá se ukázala i Česká televize. Pokud odmítl přijít, měl na jeho místě být prázdný stolek, plná sklenice vody a jmenovka. To je jednoduchá matematika. Nepřijdeš, nebudeš tu. Diváci i voliči by viděli, kdo pozvání odmítl.
Přičemž právě v této debatě by se Babiše zcela jistě nikdo neptal na texty nad oponou Národního divadla ani na jména planet naší Sluneční soustavy.
Namísto toho ale Česká televize ustoupila. Na obrazovce neuvidíme prázdné místo, ale Karla Havlíčka. Ten je možná oblíbeným Babišovým poskokem, ale není lídrem hnutí. A já se ptám: proč z mých daní placená veřejnoprávní instituce nahrává jednomu politikovi a ohýbá pravidla podle jeho přání?
Pokud Česká televize podlehne vydírání jednoho ukřičeného miliardáře, vysílá tím nebezpečný signál celé společnosti. Že pravidla neplatí pro všechny stejně. Že někdo si může vybírat, kdy přijde a kdy vyšle svého „náhradníka“. A že se mu to beztrestně projde.
