Článek
Aspoň jsem si to myslel. Jana byla klidná, spolehlivá, občas uzavřená, ale vždycky tu byla. Dvacet let společného života tě naučí poznat každý její pohyb, tón hlasu, každé gesto. Myslel jsem, že mě už nic nemůže překvapit.
Začalo to nenápadně. Jedné noci se ve spánku pohnula, cosi zamumlala a obrátila se na druhý bok. Nevnímal jsem to. Ale o pár nocí později mě probudil její šepot. Nešlo o běžné mumlání – mluvila jasně. A ne ke mně.
„Já tě taky miluju… Promiň, že jsem tehdy odešla.“
Ztuhl jsem. Ležel jsem vedle ní a zíral do stropu. Myslel jsem, že se mi to zdá. Druhý den jsem se jí na to nezeptal. Připadal bych si hloupě. Ale pak to přišlo znovu. A znovu.
V dalších dnech mluvila ve spánku víc. Opakovala jméno, které jsem nikdy předtím neslyšel. „Mirek.“
„Mirečku, to jsme neměli dopustit… Já vím. Já vím.“
Najednou jsem měl pocit, že sdílím postel s někým cizím. Kdo je Mirek? Kdy se to stalo? Bylo to dávno? A hlavně – proč o tom nikdy nemluvila?
Po týdnu jsem to nevydržel a zeptal se jí přímo. Usmála se. Smutně. „To nic, jen sen. Víš, občas se mi zdá o minulosti. Nic vážného.“
Ale její oči se na chvíli zaleskly slzami. Nebyla to lež, ale ani pravda.
Začal jsem pátrat sám. Vytáhl jsem staré fotografie, deníky, dokonce staré dopisy, které jsme kdysi ukládali do společného šuplíku. Mezi nimi jsem našel jednu starou pohlednici. Bez adresy. Jen vzkaz:
„Jani, pořád čekám. Pokud někdy najdeš odvahu, napiš. M.“
Zezadu datum – červen 2003. Rok, kdy jsme se brali.
Došlo mi to. Těsně před svatbou někoho nechala. Ne úplně. Ne v srdci.
Celý den jsem přemýšlel, co udělat. Cítil jsem bolest, ale i zvláštní soucit. Nezradila mě – alespoň ne fyzicky. Ale někde hluboko v sobě si nesla něco, o čem mi nikdy neřekla. Možná chtěla začít nový život, ale něco zůstalo nedořešené.
V noci jsem ji držel za ruku, když začala znovu mluvit. Tentokrát jinak.
„Díky, že jsi tu. Promiň mi to všechno.“
Ráno jsem udělal snídani. Podal jí kávu. A řekl: „Až budeš připravená, řekni mi o něm. Protože chci znát celou tebe. I tu část, co pořád mlčí ve spánku.“
Usmála se. A začala mluvit.
