Přednášel o největším vědeckém objevu století – a nikdo v sále nepochopil, co říká.

Devět let křížil hrách v klášterní zahradě, vypěstoval přes dvacet tisíc rostlin, spočítal každé semínko a z čísel vyčetl pravidla, jimiž se řídí dědičnost. V únoru a březnu 1865 to přednášel brněnskému Přírodovědnému spolku. Ohlas byl minimální. Vědecký článek poslal předním evropským botanikům – nezajímali se. Dopis napsal i Charlesi Darwinovi, ale ten ho pravděpodobně nečetl. V roce 1868 se Mendel stal opatem kláštera, pohltila ho administrativa a na pokusy přestal mít čas. Zemřel v roce 1884 přesvědčen, že jeho dílo bude jednoho dne uznáno. Stalo se tak šestnáct let po jeho pohřbu – a bez jeho vědomí.

Johann Mendel se narodil 20. července 1822 v Hynčicích ve Slezsku – dnes součásti obce Vražné na Moravskoslezsku. Otec byl sedlák, rodina chudá. Přesto byl Johann nadaný student a okolí ho k vzdělání povzbuzovalo. Gymnázium v Opavě, pak filozofický ústav v Olomouci – ale peněz bylo stále méně a chlapec trpěl nervovými kolapsy z existenčního tlaku.

Klášter byl praktickým řešením: augustiniánský řád v Brně nabízel vzdělání, stravu a střechu nad hlavou výměnou za kněžský závazek. V jednadvaceti letech vstoupil do kláštera na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor.

Opat Franz Napp byl prozíravý muž. Poznal, kdo Mendel je, a v roce 1851 ho poslal na dva roky studovat do Vídně – fyziku, matematiku a přírodní vědy. Bylo to rozhodnutí, které změnilo dějiny biologie, přestože to tehdy nikdo netušil.

Ve Vídni si Mendel osvojil něco, co bylo v tehdejší botanice naprosto neobvyklé: statistické myšlení. Naučil se plánovat experimenty, třídit výsledky a hledat v číslech zákonitosti. Botanici jeho doby lisovali byliny do herbářů a popisovali tvary listů. Mendel počítal.

Po návratu do Brna začal v roce 1854 pokusy v klášterní zahradě. Vybral si hrách setý – ideální objekt, protože má jasně rozlišitelné znaky: semena buď kulatá nebo svraštělá, buď žlutá nebo zelená, lusky buď hladké nebo hrbolaté. Sehnal 34 odrůd a začal křížit.

Devět let. Přes 29 000 rostlin. Každé semeno bylo spočítáno, každý výsledek zaznamenán.

Co z čísel vyplynulo, bylo revoluční: existují faktory dědičnosti – dnes je nazýváme geny – které se přenášejí z rodičů na potomky podle přesně definovatelných matematických pravidel. Některé znaky jsou dominantní, jiné recesivní. Každý rodič předává potomkovi jeden ze dvou svých faktorů. Výsledky jsou předpovídatelné.

Mendel to vyjádřil třemi zákony, které dnes každý student biologie zná jako Mendelovy zákony. V roce 1865 byl ale Mendel jediný člověk na světě, kdo je znal.

V únoru a březnu 1865 přednášel Mendel výsledky svých pokusů před Přírodovědným spolkem v Brně. Sál byl přítomen. Nikdo nezasahoval, nikdo se nedoptal, nikdo se nevzrušil.

Problém byl zásadní: Mendel mluvil jiným jazykem než jeho publikum. Botanici jeho doby přemýšleli o rostlinách vizuálně a morfologicky. Mendel mluvil o číslech, o poměrech, o pravděpodobnosti. Propojení botaniky a matematiky bylo natolik neobvyklé, že i vzdělaní vědci nedokázali pochopit, co jim sděluje.

V roce 1866 byl vědecký článek Pokusy s rostlinnými hybridy publikován v Proceedings of the Natural History Society of Brunn – místním vědeckém časopisu. Mendel nechal vytisknout čtyřicet separátních výtisků a poslal je předním evropským botanikům.

Odpověď přišla jen od jednoho: od Karla von Nägeliho, švýcarského botanika s velkou autoritou. Nägeli odpověděl zdvořile – a Mendlovi doporučil, aby příště pracoval s jestřábníky místo hrachu. Nägeli byl přesvědčen, že hráchy jsou výjimečný případ a výsledky nelze zobecnit.

Byl to fatální omyl. Jestřábníky se množí jiným způsobem než hrách – a výsledky s nimi zákonitosti dědičnosti neukázaly. Mendel to Nägelimu pokorně sdělil, ale starší vědec trval na svém.

O Darwinovi se traduje, že Mendlův výtisk dostal, ale nikdy ho neotevřel. Přebal byl na stránce s Mendelovým jménem rozříznutý, ale samotný článek zůstal nerozstříhaný. Kdyby ho Darwin četl, dějiny biologie by byly jiné – Darwin celý život hledal mechanismus dědičnosti a Mendel ho právě popsal.

V roce 1868 byl Mendel zvolen opatem kláštera. Byl to čestný titul, ale přišel za cenu práce. Administrativa kláštera, korespondence, reprezentace, správa majetku – tohle všechno pohltilo čas a energii.

A pak přišel dlouholetý spor s moravskými úřady o zdanění klášterního majetku. Mendel ho považoval za nespravedlivý a odmítal zaplatit. Spor se táhl léta a pohltil jeho energii do konce života.

Na pokusy s rostlinami přestal mít čas. Věnoval se včelaření a meteorologii – oboru, ve kterém byl taky výjimečný: vedl jednu z nejdůslednějších meteorologických stanic v regionu a zaznamenával počasí s přesností, která by neurazila moderního meteorologa.

Ale genetika skončila. Sedm tisíc výtisků klášterního časopisu s jeho článkem se rozešlo po světových knihovnách a leželo tam.

Gregor Mendel zemřel 6. ledna 1884 v Brně na selhání ledvin. Bylo mu 61 let. Pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně.

Jeho nástupce jako opat nechal v klášteře spálit Mendelovy osobní zápisky a vědeckou korespondenci. Přesný důvod není znám. Možná nástupce nerozuměl jejich hodnotě. Možná chtěl s minulostí skoncovat. Svět tak přišel o primární zdroje k jednomu z největších vědeckých objevů 19. století.

Mendel odcházel s přesvědčením, že jeho práce bude jednoho dne uznána. Říkal to svému příteli, lékaři Obrátilovi: „Moje doba přijde.“ Přišla. Ale šestnáct let po jeho pohřbu.

V roce 1900 tři botanici nezávisle na sobě zveřejnili výsledky svých pokusů s rostlinami a dospěli k zákonitostem dědičnosti. Byli to Hugo de Vries, Carl Correns a Erich von Tschermak.

Pak si každý z nich prohledal literaturu – a našel Mendelův článek z roku 1866. De Vries, Correns i Tschermak přiznali, že Mendel jejich výsledky předjal o čtyřiadvacet let. Svět najednou věděl, kdo je Gregor Mendel.

V roce 1900 se zrodil pojem „genetika.“ Mendel byl prohlášen jejím zakladatelem. Začaly vycházet překlady jeho článku, biografie, vědecké studie. Brněnský mnich se stal světovou ikonou.

Byl mrtev šestnáct let.

Na místě, kde Mendel křížil hrách, stojí dnes Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity. Klášterní zahrada je zachována. Na místě původního pokusného záhonu stojí pomník. V muzeu jsou Mendelovy rukopisy, mikroskopy, osobní věci.

Na Mendlově náměstí stojí socha. Na brněnském Ústředním hřbitově jeho hrob. Letiště v Brně nese od roku 2012 jeho jméno.

Každý rok na světě vyjdou stovky vědeckých prací, které pracují s Mendelovými zákony. Každý středoškolský student biologie se učí, jak hrách předává barvu svých semen. Každý genetik ví, kde to začalo.

V roce 1865 v brněnském sále nikdo v obecenstvu nechápal, co jim říká mnich s číslicemi o hrachu.

Mendel si to pamatoval. Nezdálo se, že ho to trápí.

Zdroje: