Článek
Společné nedělní obědy, dlouhé rozhovory u stolu a vůně jídla, na které se těší celá rodina. V době, kdy má každý svůj vlastní program a času bývá stále méně, získávají podobné okamžiky zvláštní hodnotu. Svatomartinské hody jsou jednou z tradic, které nám je každoročně připomínají.
Tradice, která nás dokáže na chvíli zastavit
Listopad bývá zvláštním obdobím. Podzimní barvy pomalu ustupují, rána jsou chladnější a s blížící se zimou trávíme stále více času uvnitř. Zatímco léto přeje výletům a spontánním setkáním, listopad nás přirozeně vrací domů a ke společnému stolu.
Právě v tomto čase přichází svátek svatého Martina. Pro mnohé znamená především pečenou husu, zelí, knedlíky a mladé víno. Když se ale nad touto tradicí zamyslíme, zjistíme, že její význam sahá mnohem dál než k samotnému jídlu.
Je to jedna z příležitostí, kdy si lidé vědomě udělají čas jeden na druhého. A možná právě proto si svatomartinské hody uchovávají své místo i v současném světě.
Kdy jsme naposledy seděli u oběda opravdu všichni?
Rodinné stolování se v posledních desetiletích proměnilo. Práce, škola, kroužky, povinnosti a rozdílné denní režimy často způsobují, že se celá rodina u jednoho stolu schází méně, než by si přála.
Přitom právě společné jídlo vytváří prostor pro rozhovory, na které během běžného dne nezbývá čas. Prarodiče vyprávějí, děti se zapojují do hovoru, někdo vzpomíná na rodinné recepty a někdo další už přemýšlí, kdo si dá poslední knedlík. Není na tom nic výjimečného. A přece jsou to okamžiky, které si často pamatujeme mnohem déle než samotné menu.
Svatomartinská husa má v tomto ohledu jednu krásnou vlastnost. Je to jídlo, které přirozeně vybízí ke společnému stolování. Zvlášť když se doprostřed stolu postaví pekáček, ze kterého si každý nabere podle chuti.
Proč právě husa?
Pečená husa patří ke svatomartinskému období po generace. V českých zemích byl listopad spojený s ukončováním zemědělského roku, podzimními hostinami a přípravami na zimu.
Svátek svatého Martina, který připadá na 11. listopadu, se postupně stal symbolem hojnosti a společného hodování. K huse se tradičně podávalo zelí a knedlíky, v různých regionech také lokše nebo jiné přílohy. Jednotlivé rodiny si recepty přizpůsobovaly podle místních zvyklostí a toho, co měly k dispozici.
Právě regionální odlišnosti dodnes dělají českou gastronomii zajímavou. Na Valašsku mají své místo například bramborové lokše, které se výborně hodí nejen k pečenému masu, ale i ve sladké podobě.
Tradice nemusí zůstat jen u klasického receptu
V naší kuchyni v Rožnovském pivovaru se s tímto tématem setkáváme každoročně. Když připravujeme svatomartinské menu, přemýšlíme nejen nad tím, jak zachovat známé chutě, ale také jak jim dát prostor v současné gastronomii.
Pečená husa se zelím a knedlíky má své nezastupitelné místo. Vedle ní ale mohou vznikat kombinace, které vycházejí ze stejných surovin a přitom chutnají trochu jinak.
Letos například pracujeme s červeným zelím doplněným Málkovou čokoládou. Z husího masa připravujeme také burger s pečeným kysaným zelím, karamelizovaným jablkem a lokší na husím sádle.
Nejde nám o to tradici měnit za každou cenu. Spíše nás baví ukazovat, že tradiční suroviny mají v kuchyni mnohem více možností, než by se na první pohled mohlo zdát.
Podobně je to i s dezerty. Bramborové lokše se švestkami, perníkem a mákem připomínají chutě, které mnozí znají z dětství. Když se k nim přidá domácí maková zmrzlina, vznikne spojení známého s novým.
K pečené huse nemusí patřit jen víno
Svatomartinské hody si většina lidí spojuje s mladým vínem. Není to ale jediný nápoj, který dokáže výraznou chuť husího masa vhodně doplnit.
V Rožnovském pivovaru máme blízko také k párování jídla s pivem. A právě husí maso je pro takové spojení zajímavé. Jeho plnější chuť, pečená kůrčička a sladkokyselé zelí vytvářejí prostor pro piva se sladovějším charakterem.
My k husím specialitám rádi doporučujeme náš polotmavý Rothschild. Jeho sladové tóny se příjemně doplňují s pečeným masem i výraznějšími přílohami.
Pivní kultura totiž není jen o tom, co si objednáme ke sklenici piva. Stejně zajímavé je přemýšlet opačně a to jaké pivo dokáže doprovodit konkrétní pokrm.
Na Valašsku mají společné chvíle své kouzlo
Rožnov pod Radhoštěm je místem, kde se potkávají tradice, historie a současný život. Pro nás, kteří působíme v prostředí historického Rožnovského pivovaru, má toto propojení zvláštní význam.
Každý rok vidíme, jak se v období svatomartinských hodů u stolů setkávají různé generace. Rodiny, přátelé i dvojice, které si chtějí dopřát příjemný společný čas.
A právě tato setkání nám připomínají, že gastronomie není pouze o receptech, technikách a surovinách. Je také o prostředí, rozhovorech a vzpomínkách, které si odnášíme domů.
Letošní svatomartinské období u nás v Rožnovském pivovaru připadá na 7. až 15. listopadu 2026. Je to devět dní, během kterých se opět vracíme k tradičním husím specialitám a chutím podzimu.
To nejcennější na svatomartinských hodech není na talíři
Možná se při společném obědě znovu dostaneme k příběhům, které už jsme slyšeli mnohokrát. Možná budeme vzpomínat, jak husu připravovala babička. A možná si jen užijeme chvíli, kdy nikdo nikam nespěchá.
Ať už se svatomartinská husa připravuje doma, nebo se za ní vydáme do oblíbené restaurace, její největší kouzlo zůstává stejné. Dává nám důvod sejít se. V čase, kdy se tolik věcí odehrává ve spěchu a na dálku, je společný stůl jedním z míst, kde můžeme být skutečně spolu.
A právě proto si myslíme, že svatomartinské tradice mají smysl uchovávat i pro další generace.
Autorský pohled týmu Rožnovských pivních lázní a Rožnovského pivovaru na svatomartinské tradice, gastronomii a společné stolování na Valašsku.
