Článek
Synové oba někde v luftě. A tak jsem dostal nápad, pořídit si psa, teda fenu, protože ta venku nemusí neustále pesemeskovat každej strom a vochcávat po kapkách každej patník, aby mu to vydrželo i na cestu zpátky. K tomu nemá na bříšku šulína s věčně žlutou kapkou, ale má krásný čistý růžový bříško. Pořídili jsme si malinkatý roztomilý černohnědý voňavý a heboučký štěňátko jménem Pepi, jenže… měla ještě ségru, kterou nikdo nechtěl, a tak jela samozřejmě s námi. Jmenovala se Koki. Začal saigon a všechno, co šlo rozžvýkat a roztrhat bylo nadobro zničený.
Potřebovali jsme vánoční stromeček, ale po hodinách v lese a totálně zabahněnýma botami, jsme si řekli, že to už nemá cenu a vezmeme si hned ten příští strom, co nám padne do oka i kdyby neměl ty ozdoby. Stromeček zabral půlku obýváku, i když mu Koki ukousala spodní větve, ale hezky voněl smůlou, která byla i na koberci a světýlka mu dodaly ten lesk, i když si Pepina v duelu říkala: No konečně, rozsvítili i na záchodě. Taky by bylo fajn mít na tu štědrovečerní večeři kapra, ale sehnali jsme poslední dva kousky Frantu a Karla, který rozhodně nevěřili na posmrtný život. Žena udělala výborný bramborový salát a já obalil kuřecí řízky. Když jsem šel do kůlny pro kladivo na kluky, co plavali ve vaně, holky stihly sežrat ty syrový obalený řízky a ten salát s majolkou. Dali jsme si párky s kaší.
Moje žena si přála pravý kožich z umělý kožešiny, ale já sehnal jen vycpaného králíčka, jenže ty její krásný rozzářený čokoládový oči rozhodně stály za to, když nahmatala tu hebkou králičí srst do doby, než rozbalila celého králíčka. Zazpívali jsme si s dětmi koledy a pustili si pár rakouských jódlovaček a šli do hajan. Bohužel začalo mrznout a venku padal první sníh. Králík teda nakonec posloužil jako zahřívač nohou pod peřinou.
Ráno jsem ale šlápnul do teplého průjmu, holkám ten salát asi moc nesednul. Zatopili jsme v krbu, dali si vánočku a čaj, venku bylo bílo a Pepi se snažila dostat z huby ty králičí chlupy. Zbyl z něho jen ten ocásek, který jsem si dal nakonec na klíče od auta. Podobnej ohon mám i na klobouku, když jezdím na čundr s chlapama. Říkáme si Přátelé Zeleného Podolí.
No… nebylo nám líp? Nebylo! Jsou to naše nedomazlený bestie, co smrdí tou voňavou psinkou, válejí se na gauči, že si nemáme ani kam sednout, ale kdykoliv přijdu domů, tak nikdo na světě, kromě mé ženy, nemá větší radost, že mě zase vidí.
Dneska si uděláme kapří řízky a další bramborový salát… Co bych pro ně neudělal.
