Článek
Právě když si myslíme, že jsme již klasifikovali většinu forem života, příroda nás překvapí něčím, co zpochybní naše dosavadní znalosti. Přesně to se stalo s objevem záhadného organismu, který vědci nazvali Parapelomyxa simplexis.
Záhadný nález, který mění pravidla hry
Tento fascinující organismus byl poprvé objeven v roce 2011 v bahnitém dně jezera v Britské Kolumbii v Kanadě. Na první pohled by ho většina z nás přehlédla - vypadá jako nenápadná, beztvará hmota připomínající sliz. Ale zdání klame. Parapelomyxa simplexis je obrovský jednobuněčný organismus, který dorůstá až do velikosti 5 milimetrů, což je rozměr, který můžeme vidět pouhým okem. To samo o sobě je pozoruhodné, protože většina jednobuněčných organismů je mikroskopických.
Výzkumný tým vedený Alastairem Simpsonem z Dalhousie University v Halifaxu v Kanadě strávil více než deset let studiem tohoto záhadného organismu. Jejich nejnovější zjištění, publikovaná v časopise Current Biology, naznačují něco skutečně převratného - Parapelomyxa simplexis může představovat zcela novou větev na stromě života.
Ani zvíře, ani houba, ani prvok
Co dělá tento organismus tak výjimečným? Především je to jeho genetická výbava. Když vědci analyzovali jeho DNA, zjistili, že se výrazně liší od všech známých skupin eukaryot (organismy s buněčným jádrem). Parapelomyxa simplexis se zdá být vzdáleně příbuzná skupině organismů zvané Amoebozoa, kam patří měňavky a hlenky, ale genetické rozdíly jsou natolik významné, že by mohla představovat samostatnou linii, která se oddělila před stovkami milionů let.
„Je to, jako byste objevili savce, který není ani placentál, ani vačnatec, ani ptakopysk,“ vysvětluje Simpson. „Takový objev by znamenal, že existuje celá skupina savců, o které jsme dosud nevěděli. A to je přesně to, co jsme našli v říši jednobuněčných eukaryot.“
Životní cyklus plný překvapení
Parapelomyxa simplexis má fascinující životní cyklus. Pohybuje se podobně jako améba - pomalu se plazí po dně jezera a hledá potravu. Živí se především bakteriemi a jinými mikroorganismy, které pohlcuje svým tělem. Co je však skutečně pozoruhodné, je způsob, jakým se rozmnožuje.
Organismus vytváří mnohobuněčné struktury připomínající plodnice hub. Tyto struktury produkují spory, které se mohou šířit do nových prostředí. Tento způsob rozmnožování je neobvyklý pro améby a připomíná spíše houby nebo hlenky. Jak Simpson poznamenává: „Kombinuje vlastnosti, které bychom očekávali u různých skupin organismů, což naznačuje, že se jedná o velmi starou vývojovou linii.“
Buněčná struktura, která mate vědce
Další záhadou je buněčná struktura Parapelomyxa simplexis. Obsahuje stovky až tisíce jader, což je charakteristika, kterou sdílí s některými jinými velkými amébami. Ale na rozdíl od nich má také zvláštní vnitřní membránové struktury, které se nepodobají ničemu, co vědci dosud viděli.
„Její buněčná biologie je jako skládačka různých částí, které nepatří k sobě,“ říká spoluautorka studie Yana Eglit. „Má některé vlastnosti typické pro améby, jiné pro houby a pak několik charakteristik, které jsou zcela jedinečné.“
Význam pro evoluční biologii
Objev Parapelomyxa simplexis má dalekosáhlé důsledky pro naše chápání evoluce eukaryot. Pokud skutečně představuje samostatnou linii, která se oddělila v rané historii eukaryot, může nám poskytnout cenné informace o tom, jak se vyvíjely složitější buněčné struktury.
„Je to jako najít žijícího dinosaura,“ vysvětluje Simpson. „Dává nám to pohled na evoluční historii, kterou bychom jinak neměli.“
Vědci odhadují, že linie, ke které Parapelomyxa simplexis patří, se mohla oddělit od ostatních eukaryot před více než miliardou let. To z ní činí jednu z nejstarších dosud žijících linií jednobuněčných organismů s jádrem.
Výzvy při studiu záhadného organismu
Studium Parapelomyxa simplexis není snadné. Organismus je obtížné kultivovat v laboratorních podmínkách a jeho genetický materiál se obtížně analyzuje kvůli jeho složitosti a odlišnosti od známých organismů.
„Trvalo nám několik let, než jsme byli schopni izolovat a sekvenovat jeho DNA,“ přiznává Eglit. „A když jsme konečně získali sekvence, bylo těžké je interpretovat, protože se tolik lišily od všeho, co jsme znali.“
Tým musel vyvinout nové metody pro kultivaci organismu a analýzu jeho genetického materiálu. Tyto metody by mohly být užitečné při studiu jiných neobvyklých eukaryot, které možná čekají na objevení.
Kde všude by mohl žít?
Jednou z nejzajímavějších otázek je, jak rozšířená Parapelomyxa simplexis vlastně je. Zatím byla nalezena pouze v několika jezerech v Britské Kolumbii, ale vědci se domnívají, že by mohla být mnohem rozšířenější.
„Problém je v tom, že pokud nevíte, co hledáte, snadno to přehlédnete,“ vysvětluje Simpson. „Nyní, když víme, jak Parapelomyxa vypadá a kde ji hledat, očekáváme, že ji najdeme na mnoha dalších místech.“
Tým již plánuje expedice do podobných prostředí po celém světě, aby zjistil, jak rozšířený tento organismus skutečně je. Předběžné výsledky naznačují, že podobné organismy by mohly existovat v bažinách a jezerech na různých kontinentech.
Implikace pro biodiverzitu a ochranu přírody
Objev Parapelomyxa simplexis zdůrazňuje, kolik toho ještě nevíme o biodiverzitě naší planety, zejména když přijde na mikroskopický život. Odhaduje se, že jsme identifikovali méně než 1 % všech mikrobiálních druhů na Zemi.
„Každý takový objev nám připomíná, jak je důležité chránit všechny typy ekosystémů,“ říká Eglit. „Nikdy nevíme, jaké neuvěřitelné formy života mohou obsahovat a co by nás mohly naučit o historii života na Zemi.“
Ochrana prostředí, jako jsou mokřady a jezera, je tedy důležitá nejen pro viditelné rostliny a živočichy, ale i pro mikroskopické organismy, které mohou být klíčové pro naše pochopení evoluce života.
Budoucnost výzkumu
Výzkumný tým nyní pracuje na několika frontách. Snaží se plně sekvenovat genom Parapelomyxa simplexis, což by mohlo poskytnout další důkazy o jejím evolučním postavení. Také studují její metabolismus a buněčnou biologii, aby lépe pochopili, jak tento neobvyklý organismus funguje.
„Jsme teprve na začátku pochopení tohoto organismu,“ říká Simpson. „Každý experiment přináší nová překvapení a otázky.“
Tým také spolupracuje s dalšími laboratořemi po celém světě, aby sdílel vzorky a metody, což umožňuje širší vědecké komunitě studovat tento fascinující organismus.
Závěr: Připomenutí pokory před přírodou
Objev Parapelomyxa simplexis je mocnou připomínkou, že i ve 21. století, s veškerou naší pokročilou technologií a vědeckými znalostmi, stále existují základní aspekty života na Zemi, které teprve objevujeme.
„Když jsme poprvé viděli genetické sekvence, mysleli jsme, že jsme udělali chybu,“ vzpomíná Simpson. „Bylo těžké uvěřit, že by něco tak odlišného mohlo existovat, aniž by to bylo dříve objeveno.“
Tento objev nás učí pokoře a připomíná nám, že příroda je vždy složitější a rozmanitější, než si dokážeme představit. A možná, že právě v bahnitém dně nějakého jezera nebo v jiném nenápadném prostředí čekají další převratné objevy, které znovu přepíší naše chápání života na Zemi.
Jak řekl slavný biolog E.O. Wilson: „Žijeme na většinou neprozkoumaném světě.“ Parapelomyxa simplexis je fascinujícím důkazem pravdivosti tohoto tvrzení.
