Článek
Nově příchozí do Banátu můžeme nazvat kolonisty. Ale úplně je to nevystihuje, protože si původní obyvatele nepodmanili a už vůbec neexperimentovali s otroky,tak jako koloniální velmoci.
Zpočátku to bylo stejné jako všude,kde se objeví někdo nový. Místní si drželi odstup ,a tak Čechům nezbylo,než se semknout a vytvořit vlastní enklávy a udržovat svůj jazyk a zvyky.To je tam patrné ještě dnes. Stále si vybavuji nádhernou staročeštinu kterou mluvili babička s dědou.
Tak si tam celkem v poklidu žili po několik generací. Samozřejmě je zasáhla Velká válka,i u nás v rodině byli padlí,ale moc informací nemám.Časem se obě komunity sblížily natolik, že občas zakládaly společné rodiny. Viz babička s mým biologickým dědou. Pak začala druhá válka, děda narukoval do Rumunské armády a jak to bylo dál jsem popsal v prvním vyprávění.
A jedna historka, tentokrát moje dílo. Dodnes se za to trochu stydím.
Na gymnáziu v Chebu jsme šli ve třetím ročníku vojenskému odvodu,kde nás rozdělili na vojenské služby schopné a neschopné. Jedna spolužačka chodila s klukem o rok výš,který to už absolvoval loni. Zeptala se ,jak to probíhalo. S vážnou tváří jsem jí sdělil, že za zástěnou ležela nahá sestřička a kdo byl schopen sexu s ní byl odveden a opačně. V tu chvíli se rozbrečela v slzách řekla: „Ale Sváťu loni odvedli a on mi o ničem takovém neřek.“ Netušil jsem, že by něčemu takovému mohla uvěřit. No a já měl posléze co vysvětlovat.
