Článek
Jak jsem naznačil v první kapitole,rodina z máminy strany se do Čech vrátila z rumunského Banátu. Ale jak se tam vlastně ocitla?
Zhruba v polovině 19.století císař pán usoudil, že je potřeba pozvednout úroveň pohraničních oblastí na jihu mocnářství a zároveň je dosídlit. Jako ideální se jevili zruční Češi, kteří by mohli místní Rumuny naučit novým způsobům hospodaření,a tak byla zahájena přesvědčovací akce. Nakonec se povedlo zlákat, na příslib půdy zdarma a jiných výhod ,dostatek rodin, které souhlasily a odstěhovaly se tam. Většinou pocházely z Chodska a Českého ráje. Tomu pak odpovídaly následně i názvy nových vesnic. Například Rovensko. Ovšem realita na místě se od slibů hodně lišila. Půdu sice dostali,ale jednalo se o kamenitá políčka s kusy skal, které nešly odstranit. Tak jediný způsob obdělávání byl motykou. Ale nakonec si zvykly a zůstaly. Hodně se jich pak vrátilo po válce do pohraničí,ale silná komunita i s nádhernou staročeštinou , zůstala.
A jedna veselá historka na závěr. Jeden známý měl kdysi rozestavěný, částečně obydlený dům a domluvil se z řidičem cisterny,že mu do prázdného pokoje foukne trochu cementu. Otevřel příslušné okno a odešel. Manželka ho zavřela a otevřela do zařízeného obýváku a odešla také. Jak příjemná byla cca 1 tuna po jejich návratu si asi domyslíte.
